Příběh na 50 slov: Máme více času

21. 3. 2020

Tato věta se v posledních dnech uvádí často, i na tomto portále. Ale je tomu skutečně tak? Já tedy víc času nemám. Relativně ho mám stejně tolik jako před vypuknutím epidemie. Bohužel ho ale nemůžu trávit úplně tak, jak bych chtěla. Absolutně mi ubývá s každou minutou. Tak jako každému.

Foto: Libeňský zámeček

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 23.3.2020 18:45

Dobře jsi ten současný stav našeho času popsala.

Naděžda Špásová 22.3.2020 10:57

Zatím se nenudím, vrátila jsem se k četbě, pletu, chodím na procházky, a dělám, co mě baví. Doufám, že tento stav nebude trvat dlouho, rouška mě hodně vadí. :-(

Marie Seitlová 22.3.2020 08:50

Já více času nemám, nenudím se. Šiji roušky, čtu, začala práce na zahradě. Krásně jsi napsala 50 slovy.

Oldřich Čepelka 21.3.2020 20:07

Souhlasím, že čas ubývá, ať chcete nebo nechcete. Nemůžeš ho koupit, pronajmout si ani půjčit. A je to vlastně to nejcennější, co máš. Když nemáš čas, nemáš nic. na druhém místě je zdraví. Pak to ostatní. Ale mám já vůbec čas, abych formuloval tuto svoji odpověď přesně na padesát slov?

Věra Ježková 21.3.2020 15:47

Děkuji vám. Je mi jasné, že ti, kteří píší, že mají víc času, mají na mysli volný čas. Ale i tak mi to vadilo. Ani toho nemám víc. Určitě mi teď ale čas neplyne rychleji. Jak pravil Shakespeare: „Čas ubíhá různě – podle toho, s kým.“ A já ho trávím jen sama se sebou.

Jana Šenbergerová 21.3.2020 14:05

I když mám času pořád stejně, ubíhá mi různě. Říká se tomu relativita. Do vypuknutí současného šílenství mi bylo moc dobře doma. Od vyhlášení nouzového stavu mám ze všeho nejvíc chuť vyrazit do přírody a trávit tam co nejvíc času. A zatím sedím doma, šiju roušky, vařím a občas čtu. :-)

Anna Potůčková 21.3.2020 13:59

Času mám stále stejně, jen se trochu změnila jeho organizace. Méně se jezdí do města, více se kouká na TV, odpočívá, nebo případně pobývá na zahradě, když tomu přeje počasí.

Alena Tollarová 21.3.2020 13:41

Více času v těchto dnech rozhodně nemám. A neskutečně se vleče oproti okleštěné přítomnosti, kterou právě žijeme. A neskutečně rychle utíká oproti tomu, co mám v plánu a já mám přistřihnutá křídla.

Jan Zelenka 21.3.2020 13:38

Všichni chceme ještě něco pěkného a důležitého stihnout. Vykašleme se na čas. Možná tu třeba za týden už nebudu, ale pořád věřím, že si mi povede ještě něco pěkného napsat, a něco ještě vydat. Absence víry vede k úpadku a depresi.

ivana kosťunová 21.3.2020 12:03

Také mám pocit , že čas se nějak zrychluje. A já toho chci ještě hodně stihnout. Ale jenom padesáti slovy bych to vyjádřit nedokázala, jako ty.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Balík do ruky

„Řeknu vám, Česká pošta, to je teda instituce,” povzdechla jsem si v sobotu na konci listopadu při rodinném obědě u příležitosti synových narozenin. „Na internetu jsem si koupila nové zimní gumy na auto a zároveň si objednala jejich doručení domů jako Balík do ruky.“

Alena Velková

Fotoreportáž: MUNA

Muna ovlivňovala celá desetiletí život obce Mikulovice. Co se vlastně skrývalo pod tímto krátkým názvem tvořeným pouhými čtyřmi písmeny?

Elena Valeriánová

V polobotkách do zasněženého Kořenova aneb Neopouštějte svá zavazadla

Bylo to již dávno, kdy jsem dostala poukaz ROH pro dva do Krkonoš, do chaty Zvonička v Kořenově. Vypravili jsme se s krosnou na zádech a běžkami. Na poukazu jsme měli popsánu cestu, jak se tam dostat. Choulila se u lesa a asi o 100 metrů výše než vlaková stanice.

Libuše Juráčková

Jak užívat Viagru

Navnadila jsem vás nadpisem mého článku? Čtěte dál, i když to bude trochu jinak. Mám dlouholetou kamarádku, známe se od pěti let, kdy jsme se popraly o kyblíček na písku. Dostaly jsme tenkrát na zadek obě a jsme kamarádky dodnes.

Zdenka Jírová