Příběh na 50 slov: Máme více času

21. 3. 2020

Tato věta se v posledních dnech uvádí často, i na tomto portále. Ale je tomu skutečně tak? Já tedy víc času nemám. Relativně ho mám stejně tolik jako před vypuknutím epidemie. Bohužel ho ale nemůžu trávit úplně tak, jak bych chtěla. Absolutně mi ubývá s každou minutou. Tak jako každému.

Foto: Libeňský zámeček

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 23.3.2020 18:45

Dobře jsi ten současný stav našeho času popsala.

Naděžda Špásová 22.3.2020 10:57

Zatím se nenudím, vrátila jsem se k četbě, pletu, chodím na procházky, a dělám, co mě baví. Doufám, že tento stav nebude trvat dlouho, rouška mě hodně vadí. :-(

Marie Seitlová 22.3.2020 08:50

Já více času nemám, nenudím se. Šiji roušky, čtu, začala práce na zahradě. Krásně jsi napsala 50 slovy.

Oldřich Čepelka 21.3.2020 20:07

Souhlasím, že čas ubývá, ať chcete nebo nechcete. Nemůžeš ho koupit, pronajmout si ani půjčit. A je to vlastně to nejcennější, co máš. Když nemáš čas, nemáš nic. na druhém místě je zdraví. Pak to ostatní. Ale mám já vůbec čas, abych formuloval tuto svoji odpověď přesně na padesát slov?

Věra Ježková 21.3.2020 15:47

Děkuji vám. Je mi jasné, že ti, kteří píší, že mají víc času, mají na mysli volný čas. Ale i tak mi to vadilo. Ani toho nemám víc. Určitě mi teď ale čas neplyne rychleji. Jak pravil Shakespeare: „Čas ubíhá různě – podle toho, s kým.“ A já ho trávím jen sama se sebou.

Jana Šenbergerová 21.3.2020 14:05

I když mám času pořád stejně, ubíhá mi různě. Říká se tomu relativita. Do vypuknutí současného šílenství mi bylo moc dobře doma. Od vyhlášení nouzového stavu mám ze všeho nejvíc chuť vyrazit do přírody a trávit tam co nejvíc času. A zatím sedím doma, šiju roušky, vařím a občas čtu. :-)

Anna Potůčková 21.3.2020 13:59

Času mám stále stejně, jen se trochu změnila jeho organizace. Méně se jezdí do města, více se kouká na TV, odpočívá, nebo případně pobývá na zahradě, když tomu přeje počasí.

Alena Tollarová 21.3.2020 13:41

Více času v těchto dnech rozhodně nemám. A neskutečně se vleče oproti okleštěné přítomnosti, kterou právě žijeme. A neskutečně rychle utíká oproti tomu, co mám v plánu a já mám přistřihnutá křídla.

Jan Zelenka 21.3.2020 13:38

Všichni chceme ještě něco pěkného a důležitého stihnout. Vykašleme se na čas. Možná tu třeba za týden už nebudu, ale pořád věřím, že si mi povede ještě něco pěkného napsat, a něco ještě vydat. Absence víry vede k úpadku a depresi.

Dana Puchalská 21.3.2020 11:17

Udělala jsi mi radost nejen článkem, ale také fotografií. Myslím, že mi čas nepřibyl a ani neubyl. Jen mi vadí, že nemůžeme nikam tam, kam jsme chtěli jít nebo jet. A určitě se doma nenudíme.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Dobří lidé stále žijí

Každý z nás tuší, že by měl za svůj život udělat pár dobrých skutků. Ten prozatím největší nás potkal letos na Šumavě. Jeli jsme s manželem a naší sestřenicí Jitkou na Modravu. Seniorskou trojici doplnila čtyřnohá fenka malého pudla. Ta už je také ve svých 13 letech psí babičkou.

Beatrice Novotná

Moje srdce je pašák

Probudila jsem se z narkozy a zjistila, že ještě žiju. Srdce i s novou chlopní tlouklo, i když dost…

Hana Šimková

Každý den je jiný, i když seniorský

Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým krokem"? Mě jo. Zvlášť letos, kdy jaro momentálně usoudilo, že bude létem. Proč? Mé dny, zvlášť ty jarní, řídí počasí.

Ludmila Černá

Můj krásný seniorský den

Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal příjemný den. Budu mít dost času, abych se mohla věnovat zahrádce. V posledních dnech jsem si na ni vyšetřila vždycky jen chviličku a ještě mě pokaždé vyhnal déšť.

Miloslava Richterová

Náš seniorský den aneb na ptáky jsme krátký

Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme již dávno dosáhli důchodového věku, ale stále ještě pracujeme, i když na zkrácený úvazek. Proč? Protože nás naše práce stále baví a naplňuje, zůstáváme v kontaktu s lidmi stejné profese a zároveň nás to občas donutí se naučit něco nového.

Vladislava Dejmková