Hospodářská stagnace Sovětského svazu, urputné zbrojení a takzvaná Brežněvova doktrína omezené svrchovanosti socialistických zemí, to jsou pojmy, se kterými je nejvíce spojováno jméno bývalého sovětského vůdce Leonida Brežněva. Pro Čechy a Slováky je tento politik navždy spojen s invazí vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Brežněv zemřel před 30 lety, 10. listopadu 1982, na srdeční zástavu ve věku nedožitých 76 let.
Zdravotní stav Brežněva se začal zhoršovat již od poloviny 70. let. Brežněv prodělal několik mrtvic, infarktů a klinických smrtí a svůj podíl na neutěšeném stavu sovětského vůdce sehrály i léky a alkohol. Třebaže režim jeho stav tajil, Brežněvova neschopnost vládnout v posledních letech jeho života se stala veřejným tajemstvím. Když zemřel, oficiální tisk o něm hovořil jako o "věrném pokračovateli Leninova díla". V Československu byl v den pohřbu (15. listopadu) vyhlášen státní smutek a vlajky byly vyvěšeny na půl žerdi.
Brežněv se chopil moci v říjnu 1964 a v čele tehdejšího SSSR stál 18 let. Nikdo jiný s výjimkou Josifa Stalina nebyl tak dlouho sovětským vůdcem. Málokterý státník se ovšem stal terčem posměchu jako on. Hruď pokrytá vyznamenáními, polibky se spřízněnými soudruhy a husté obočí, tak se také vzpomíná na tohoto muže. Část Rusů však má jeho éru dodnes spojenou s nostalgií.
Proti chráněnci Chruščovovi
Leonid Iljič Brežněv se narodil 19. prosince 1906 v ukrajinském průmyslovém městečku Kamenskoje (dnes Dniprodzeržynsk) v rodině hutníka. Členem KSSS se stal ve svých 25 letech, jeho stranická kariéra začala stoupat až po službě v Rudé armádě (1935-1936). Během druhé světové války byl politickým komisařem a konce války se dočkal jako náčelník politického oddělení 18. armády v Poličce na Vysočině. Ve své knize Malá země (1978) uvedl, že v "milém" Československu, na které údajně "trpěl", prožil "nejšťastnější den svého života". Jako sovětský vůdce Československo navštívil třináctkrát.
Z války odešel jako generálmajor a později se jeho chráněncem stal Nikita Chruščov, který v roce 1953 vystřídal Stalina v čele státu. Na jeho doporučení Brežněv nastoupil do vrcholných stranických funkcí na Ukrajině, stal se šéfem moldavských komunistů i členem a tajemníkem Ústředního výboru strany. V letech 1954-1956 byl jako šéf kazašských komunistů odpovědný za Chruščovův projekt získání zemědělské půdy rozoráním kazašských stepí a po návratu do Moskvy se jako tajemník ÚV podílel na potření pokusu o sesazení Chruščova. V roce 1964 se však obrátil proti svému chráněnci a po vnitrostranickém puči se stal prvním tajemníkem strany a nejmocnějším mužem v zemi.
O důvodech Brežněvova vzestupu se vedou polemiky. Jeho největší devíza byla údajně v tom, že uměl hrát roli prostředníka při konfliktech uvnitř strany a přitom budil dojem člověka bez ambicí. „Ten neznepokojoval nikoho, nechtěl nic měnit, nic inovovat a nikoho nekritizoval – prostě se opřel o aparát,“ napsal historik a analytik Václav Kotyk.
Za jeho vlády začalo stagnovat sovětské hospodářství, přesto SSSR pokračoval ve vyčerpávajícím zbrojení. Patří k ní také takzvaná Brežněvova doktrína, která přisuzovala Moskvě právo zasahovat v jiných státech východního bloku při "obraně socialismu". Výsledkem byla okupace Československa v roce 1968 i vpád Sovětů do Afghánistánu v roce 1979.
Drahá auta a vyznamenání
Na druhou stranu se sešel s několika prezidenty USA a se svými americkými protějšky podepsal odzbrojovací smlouvy (SALT 1 a 2). Byl také zastáncem masivního vývozu surovin, čímž v zemi vylepšoval životní úroveň. V roce 1980 se v Moskvě konala letní olympiáda, která byla poznamenána bojkotem některých západních zemí kvůli Afghánistánu.
K Brežněvovi patřila i touha po vyznamenáních, okázalých poctách a drahých autech. Jeho vášní byly údajně i ženy nebo lov, kterému se věnoval i během svých návštěv Československa. V roce 1969 přežil pokus o atentát.
Od konce 70. let však kvůli zhoršujícímu se stavu Brežněva zemi údajně řídili ministři zahraničí a obrany Andrej Gromyko a Dmitrij Ustinov a šéf KGB Jurij Andropov. Pokračovateli jeho éry se stali Andropov a Konstantin Černěnko, kteří ovšem záhy zemřeli. V roce 1985 byl do čela KSSS zvolen Michail Gorbačov, jenž zahájil v zemi demokratické změny. Ty nakonec vedly k rozpadu sovětského impéria.
S manželkou Viktorií měl Brežněv dceru Galinu a syna Jurije. Galina, která tíhla k cirkusovému prostředí a okázalosti, zemřela v roce 1998 v 69 letech. Manželka, která se na veřejnosti moc neukazovala, zemřela v roce 1995 v 87 letech. Syn Jurij pracoval ve stranickém výboru a na ministerstvu zahraničního obchodu. On i jeho syn Andrej nedají na svého otce či dědečka, jakožto na staré sovětské pořádky, dopustit.