Foto: autorka

Nejoblíbenější zvíře

2. 4. 2020

Moje nejoblíbenější zvíře je kůň.

Chodím venčit psa a mám takové štěstí, že hned za naším domkem je říčka Litavka a za ní je ustájeno pár koní.

Jeden je hnědý a druhý je trochu do šedobílé barvy. Každé ráno je chodí nakrmit a pustit na louku mladá děvčata. Starají se o ně dobře, a tak se na nich i můžou občas projet.

Kůň má důstojnou chůzi a budí ve mně vznešenost, klid v duši a nádherný pocit klidu a lásky k těmto krásným a hrdým zvířatům. Vždy, když se vracíme s Roxynkou (fenka) domů, tak se koníci pasou na louce nebo pojídají v této době slámu.

Přijdu domů, umyju fence packy a jsem štástná, že jsem zase mohla vidět tak krásná zvířata.

Můj příběh

Autor: Marie Doušová

Hodnocení:

(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 4.4.2020 00:27

Koně jsou krásní, párkrát jsem se k nim mohla přiblížit. Když jsem viděla klisnu s čerstvým hříbětem, byla jsem moc mile překvapená, jak se k němu měla. Nádhera!

Jan Zelenka 3.4.2020 22:30

Koně jsem měl vždycky rád. Ale krav jsem se jako dítě bál. Naproti domu byl bývalý lobkovický velkostatek, pak státní statek a hned vedle domu velké soukromé hospodářství pana Vorla. Takže koně před domem byli každou chvíli. Dokonce mi pan Vorel dovolil koně pohladit.

Eliška Murasová 3.4.2020 21:56

Marie, taky mám moc ráda koně, dívají se na vás tak vědoucně, jsou to krásná zvířata.

Hana Rypáčková 3.4.2020 13:02

To ti věřím, taky koně miluji, ale dlouho jsem na něm neseděla. Dobré čtyři roky s Honzíkem, kdy se sám bál..To teploučko, co z něj sálá... V dětství jsem si chodila u pratety do chlíva obejmout krávu Malinu. Přežvykovala si a byla taky taková teploučká...

Elena Valeriánová 3.4.2020 12:53

Ke koním mám respekt, ráda se na ně dívám z bezpečné vzdálenosti. Ale nedávno jsem jednoho "potkala" a ten byl tak krásný, že jsem byla nucena koníčka pohladit.

Martina Růžičková 3.4.2020 12:24

Také mám koně moc ráda. Hezky jste to o nich napsala.

Eva Mužíková 3.4.2020 09:33

Marie, také chodím skoro denně okolo pastviny s devíti koňmi. Jsou různých majitelů, starají se o ně majitelé ranče. A opravdu dobře. Během dne jsou venku, měla jsem možnost vidět i jejich stáje. Často tyto koníky potkávám na okolních lukách a v lesích, vyhřebelcované a osedlané. Jsou to hezká shledání, podobná tomu Vašemu.

Dana Puchalská 2.4.2020 15:44

Ano koně, to je krása a elegance sama. Pohled na koně v přírodě je jedinečný zážitek.

Naděžda Špásová 2.4.2020 13:44

Marie, vím o čem mluvíte, koně jsou v naší rodině taky v oblibě, kromě našich dvou pejsků, králice a morčice, máme v rodině i koně. Tedy ten je naší dcery. :-)

Zuzana Pivcová 2.4.2020 12:04

Koně jsou krásní a moudří, ale pro mě za současných podmínek jen k dívání. V mládí jsem chvíli zkoušela jezdit, ale nehodila jsem se na to. Můj vztah k nim se tím však nezměnil.

Zpět na homepage Zpět na článek

Dobří lidé stále žijí

Každý z nás tuší, že by měl za svůj život udělat pár dobrých skutků. Ten prozatím největší nás potkal letos na Šumavě. Jeli jsme s manželem a naší sestřenicí Jitkou na Modravu. Seniorskou trojici doplnila čtyřnohá fenka malého pudla. Ta už je také ve svých 13 letech psí babičkou.

Beatrice Novotná

Proč nosí kominíci štěstí

Kdysi bývalo zvykem, že člověk po úraze putoval na šest měsíců do rehabilitačního ústavu. Mělo to logiku – každý se tam naučil (v rámci svých možností a schopností) maximální soběstačnosti. Tam to z něho po dobrém, i po zlém, vyždímali. I já se tam ocitla.

Věra Schmidová