Kamínkování aneb jak se doma zabavit
Foto: autorka

Kamínkování aneb jak se doma zabavit

14. 4. 2020

Inspiraci mi dal Facebook se stejnojmennou skupinou. Vykoukla na mne fotka, kterou tam vložila kamarádka, že namalovala putovní kamínky a rozhodila v Ostravě v Komenského sadech.

Prohlédla jsem si další desítky krásných fotek malůvek na oblázcích od kamínkářů z celé republiky. Líbil se mi ten nápad s pokládáním a hledáním, ale já bych to nedělala, kde bych tak asi ještě na tohle vzala čas? A taky, moc malovat neumím, to by nedopadlo dobře. Jenže odříkaného chleba největší krajíc. Přišlo domácí vězení. Co dělat? Už to mám! Zabavím se kamínkováním.

Fajn, mám chuť a mám nasbíráno deset kamínků, které jsem umyla. Už mám acrylové barvy a bezbarvý lak. Ale nemám zkušenosti.  První kamínky jsem natírala vatovými tyčinkami barvou rovnou z tuby. Šlo mi to jak psovi pastva. Pak jsem začala barvičky malinko ředit a používat štětce. Na dokreslování či kontury stačil obyčejný tenký Centropen. Ale ten se při nalakování rozmazal. Chybami se člověk učí. Už vím, že musím první nátěr lakem nanést opravdu jen zlehoulinka jedním tahem štětce, ale i tak, se občas kresbička trochu mázne.

Mezi prvními motivy byly hrnečky s kafem. To posezení s kamarádkami mi asi chybělo nejvíc, tak jsem každé kamarádce věnovala kávový kamínek a daly jsme si takhle spolu virtuální kávičku. Zvířátka mi moc nejdou, ale krajinky se mi jakž takž daří. Po vzoru kamarádky jsem začala malovat putovní kamínky se směrovacím číslem a pokládat ve městě, aby je někdo mohl najít a možná mu udělaly radost. Potěšující je, že dva lidé už se na Facebooku ozvali, že mé kamínky našli.

Dimi sledoval od počátku mé počínání a vždy, když se zeptal, kolik jsem za ten den namalovala, hrdě jsem odpovídala pět, deset. Protože zákaz sdružování trvá, sedím doma a maluju a miluju a maluju a miluju....A ty krajinky mne chytly tak, že už nenosím domů deset kamínků, ale půl igelitky. Hotové už ani nepočítám, a když se mne Dimi zeptá, kolik jsem jich dneska namalovala, odpovím, že asi půl kila.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martina Růžičková
Kamínkování je mi moc sympatické. Máte štěstí, že se ve vašem okolí nacházejí ty správné oblázky a ne ostré křemínky :-).
Naděžda Špásová
Helčo, jsi fakt machr, ty kameny jsou krásné, kam na ně chodíš? Kameny taky ráda sbírám, mám je všude, ale nebarvím. :-)
Dana Puchalská
Moc hezké. Když se tak koukám na Tvoji galerii, vzpomněla jsem si na mojí známou. Ta v době nemoci, která se protáhla na téměř jeden rok, začala malovat na uschlé choroše.
Zuzana Pivcová
Co kamínek, to originál, takže můžeš malovat a malovat. Přřemýšlím, jak dalece se nechají takové ploché oblázky najít. Moje sestra zkusila založit malou skalku u nich před panelákem, ovšem sehnat a dopravit na ni kameny, to je něco! Ale to nebere z žádné chráněné oblasti, i když bydlí nad botanickou zahradou.
Anna Potůčková
Heli, no Ty jsi jich už namalovala! Líbí se mně všechny! Na co je dobrá karanténa.....
Eva Mužíková
Hezká zábava, postrádám mezi nimi sluníčkové. Nebo se špatně koukám??

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.