Nacionalizmus a identita
Předem varováni
Francouzi se starají především o to, co je pro ně v životě skutečně důležité – a sice být Francouzi. Touží, aby vše, co dělají, dělali ve velkém stylu, což je přednější než to, co vlastně dělají. Jsou přesvědčeni o své kolektivní i individuální převaze nad všemi ostatními na světě. Kouzlo jejich osobnosti spočívá v tom, že námi ostatními nepohrdají, jen nás litují, že nejsme Francouzi.
Francouzi tíhnou k věcem, které jsou energické, živé, pohyblivé, neodolatelné. Pod svým elegantním a uhlazeným vzezřením však ukrývají atavistické a primitivní impulzy. Kde by se většina jiných národů styděla nebo pohoršovala koncepcí spoře oděné Mariany (symbol republiky), kterak skáče přes barikády, mušketu v ruce, tam jsou Francouzi pohnuti k slzám pravého patriotizmu. Kohout může docela dobře být jejich národním symbolem – barevný, hlučný ptačí sameček, který zapudí všechny soupeře a nesnáší žádná vejce…
Jsou extrovertní, sebejistí a jako stvoření pro speciální příležitosti – bankety, svatby, festivaly, slavnostní hostiny.
Jak vidí sami sebe
Francouzi se vidí jako jediný, vskutku civilizovaný národ na světě. … Ve všem, co je důležité, se pokládají za experty. A na tom, v čem snad experty nejsou, nezáleží. … V tom, co ostatní pokládají za porážku, vidí oni slávu. Jelikož vyhráli téměř každou válku, do které se dostali, domnívají se, že závěrečná bitva musí vyústit ve francouzské vítězství. Proto ti Francouzi, kteří navštíví Anglii a cestují přes londýnské nádraží Waterloo, žasnou, proč Britové tuto stanici nazvali jménem bitvy, kterou prohráli.
Jak vidí ostatní
Aby svému pocitu nadřazenosti dodali váhu, jsou s sobě vlastní velkorysostí připraveni uznat, že i jiné národy mají na existenci právo. Avšak neočekávejte, že ve všem, co budou činit, se budou chovat „politicky korektně“. Dokáží být rasisty, šovinisty a xenofoby, ale vždy s velkou dávkou šarmu. …
Angličany pokládají za malomyslné, nekulturní, mírně groteskní, špatně oblékané; za národ, který tráví většinu času zahradničením, hraním kriketu a popíjením hustého, sladkého, teplého piva v hospodách. Přes to vše se o ně zajímají. … Ne, že by Francouzi neměli Němce rádi, to ne, ale nemusí je. Jsou vcelku ochotni uznat jejich průmyslovou převahu, ale německou kulturu pokládají ve srovnání se svou vlastní za podřadnou. Nejde o žádnou diskriminaci. Z jejich pohledu je totiž podřadná každá cizí kultura. … mají Francouzi s Němci mnoho společného: smysl pro formálnost, rezervovanost, koncept rasové čistoty, víru v historický osud.
Jak by si přáli, aby je viděli ostatní
Jelikož Francouzi jsou zcela naplněni sebeláskou, vůbec je nezajímá, co si o nich ostatní myslí.
Charakter
Snem každého Francouze je být Cyranem de Bergerac – tím chvástavým, naparujícím se hrdinou ze hry Edmunda Rostanda. … Co je především na Cyranovi drahého všem Francouzům, je jeho švih a elegance, které si uchoval až do konce. Neskrývaným přáním každého Francouze je být Gérardem Depardieu.
Snobství
Francouzi jsou největší snobové na světě. … na svých skutečných i smyšlených hrdinech milují, když za sebou mají zkaženou, chudinskou nebo zločinnou minulost. … milují pocit rychlého života, energického a stylového. … Ve všem, co Francouzi dělají, se neustále pohybují sem a tam, od báječného k absurdnímu.
Padesát devět milionů filozofů
Francouzi se … zabývají ochranou a prosazováním evropské kultury, čímž mají na mysli de Maupassanta, Degase, Debussyho – což, pokud jde o ně – považují za jedinou kulturu, která stojí zato. Oni uznávají kulturu jiných národů pouze jako doplněk své vlastní. Je to vášeň pro intelektuální záležitosti, která z nich dělá přirozené filozofy. Zbožňují ideje a jejich tvůrce.
Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autoři jsou Angličan a Francouz.
Literatura: Yapp, N., Syrett, M.: Xenofobní průvodce. Francouzi. Praha, Nakladatelství XYZ, 2009. Foto: z publikace, s. 6, upraveno.
