Žižkovská pandemie II

Dnes jste to pane Nekvasile pojal stručně. Napište něco o mladici, jsem napnutá, jak tu budete nazývat.

Překvapivě krátké. Zdá se, že se vám s rouškou ani psát nechce. Humor bych od pandemie ani neočekávala, ale bývám za trefný vděčná. Tohle je spíš smutná skutečnost, a vám nemohla uniknout.

Jsem od vás zvyklá na ledacos, ale tohle už je na mě moc (málo). To má být humor?

Tohle má být snad sranda? Tenhle blábol?!

Jestli vás překvapil králík na vodítku na procházce v parku, tak mě ne. Moje sousedka v paneláku měla králíka a chodila ho pravidelně venčit do našeho parčíku mezi domy. Dokonce ho dávala i "na volno", nosila si sebou rozkládací židličku, na kterou si sedla a venčili se oba. Nebyla to žádná bláznivá bába, ale jen tichá, milá paní, která byla sama. Bohužel už zemřela. Docela mi chybí, dávala jsem jí pro králíčka zbytky zeleniny.

Také jsem si říkala, co tedy dědek....

Mně se Váš zvláštní humor líbí moc.

Jeden výjev z tisíce-dnes mi to humorné nepřipadá, ale opět oceňuji váš pozorovací talent.

Líbí..... :-) :-) :-)

Vy jste to pojal se svým klasickým svébytným humorem, ale mě někdy opravdu napadne, jak to vše nyní prožívají lidé, kteří mají svůj už hodně uzavřený malý svět. Zda vůbec trochu vnímají, o co jde. Na Chodově jednu takovou hodně starou paní také znám. Dosud jsem ji občas vídala, teď ne.