Tento čas je poněkud neblahý a ještě, když jsou starosti o zdraví blízkých, pak je nutno zaměstnat hlavu, aby se z ní odehnaly neodbytné chmurné myšlenky.
Zítra jde moje nejstarší vnučka na operaci. Jedna snacha pracuje v nemocnici, druhá se stará o dvě děti, zavřená škola, školka. A pracuje z domova. Druhá vnučka neví, kdy půjde na přijímačky na střední. A třetí, desetiletá, chce, abych s ní jezdila na kole. Tak jezdím a jde nám to oběma. Synové se bojí o nás o všechny a pracují. A já se bojím o všechny dohromady. A uvědomuji si, jak moc je všechny mám ráda a ráda bych s nimi ještě byla. Tohle člověk nedokáže běžně říkat, vše je tak samozřejmé, když se nedějí špatné věci.
Velmi si vážím Íčka. Íčko, to je redakce plná skvělých lidí, to jsou přátelé, kteří tento portál spoluvytváří, to je prostor, kde se mohu i částečně seberealizovat a něco o sobě říci, napsat, vyfotit. Íčko je takový můj deníček od roku 2012, je to malý průřez mým životem. Převažuje oblast ze současnosti, což je myslím dobře, protože se má žít tady a teď. Tahle současnost nás velmi sevřela, všichni máme starosti, jak co dopadne. Už aby to bylo za námi, prostě na každém z nás to, co se nyní děje, na každém z nás vše nechá nesmazatelné stopy.
Velmi si vážím všech, kteří se o nás starají, zachraňují nás, přemýšlí, plánují, koordinují a zařizují, jak nejlépe dovedou do příštích dnů a měsíců. Jde nám všem o naše životy. Jsme to i my tady na íčku, kteří si dodáváme optimismu, sami dobře víme, jak je podpora duševní velmi potřebná, zejména těm, kteří jsou osamoceni a mají menší či větší starosti se svým zdravím a ti nejbližší nejsou, nemohou být po ruce.
Velmi si vážím moudrých lidí, ať jsou vysokoškoláci, či středoškoláci, či jen se základním vzděláním. Každý oplývá vědomostmi, kterými obohacuje naši společnost, tedy i sebe. Potřebujeme vzdělanou společnost, bez ní bychom nerostli dále, potřebujeme i naši zděděnou moudrost od našich předků. Potřebujeme učenost i zdravý selský rozum. Všichni máme své určené místo. Pokud jsme nyní nespokojeni, mohli jsme kdykoli běh života trochu změnit, či usměrnit. A pořád ještě můžeme. Můžeme srovnat své myšlenky, své vztahy k lidem, k okolí, k veškerému dění. Mnoho je v našich rukách. Podívejme se na naše dlaně a uzřìme, jaké bohatství v nich pořád je. A každý máme svoji hodnotu, bez ohledu na stupeň vzdělání. Je to jen v nás a záleží na nás, jaké to je a bude. Žijme, pro sebe, pro své děti a vnoučata, pro své přátele, pro přírodu, pro všechny živé tvory. Lidé, příroda, SVĚT, stojí za to žít i přes bolesti a překážky.
Jak říkal Jan Werich: Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc!
Přátelé, do toho!!!
