Stalo se, že nenadálý finanční zisk, se kterým jsme už vůbec nepočítali, nás postavil před otázku - co s ním? Odpověď byla rychlá a zcela jednoznačná. Opustíme relativní pohodlí panelákového bytu a staneme se majiteli nemovitosti nejlépe někde na venkově, ale zase s dobrou dopravní dostupností, abychom se, až nám zakáží řídit automobil, mohli dopravit do obchodu a k lékaři. A s velkou zahrádkou, kde budeme pěstovat kytičky, ale taky zeleninu, jahody, a v kurníku budou hřadovat slepice a nést veliká vejce s oranžovými žloutky. Ohledně králíků jsem se zatím nerozhodla.
A zatímco mi před očima kmitaly barevné výjevy idylického venkova, ozvali se příbuzní.
„No vy jste se museli úplně zbláznit. Díváte se vůbec občas do občanky na vaše rodná čísla? Vždyť lidé ve vašem věku se spíše domků zbavují a kupují si panelákové byty, kde mají své pohodlí, a vy si na stará kolena uvážete na krk takovou starost!“
Nemám ráda řeči o občance a rodném číslu, ale ještě více nemám ráda nevyžádané rady. Prý si místo starostí máme užívat života. Sice nechápu, proč bych si nemohla užívat života v altánku na zahradě pod rozkvetlým rododendronem se sklenkou vychlazeného sektu a notebookem před sebou, ale pro někoho jiného je třeba užíváním si myšleno ježdění do lázní se všemi těmi procedurami, bahnem, a večerním tanečkem. Já nejsem lázeňský typ a výraz „užívat si“ ve mně evokuje rodinu Homolkovu ve filmu Homolka a tobolka, s nezbytnými „panoramaty“. Takže, děkujeme za rady, a jdeme se ujmout svého kříže- starostí, na které se já docela těším, a manžel k nim přistupuje pragmaticky, - to se prostě nedá nic dělat, to patří k tomu.
Nastalo období hledání. Otevřeli jsme nabídky dvou největších realitních serverů, a když jsme vytřídili domky, na které jsme finančně nedosáhli, a domky v takovém stavu zchátralosti, kde bychom utratili více za opravu, než za objekt, zůstalo nám několik domků v okrese Česká Lípa, které byly pro nás přijatelné. Jim vévodila Palmeho vila. Z mé strany to byla láska na první pohled. Továrník Harry Palme v ní nikdy nebydlel, ale využíval ji k ubytovávání svých vzácných hostů. Poválečný majitel-Lustry Kamenický Šenov - v ubytovávání pokračoval, a snad proto se podařilo uchovat prvorepublikového ducha té stavby. Obdivovala jsem točité schodiště s dřevěným zábradlím z masivu, velkou koupelnu se zlatými kohoutky, původní dlaždičky na chodbě – a najednou studená sprcha ve formě nápisu pod fotografií. Rezervováno. Přesto jsem telefonovala realitnímu makléři tajně doufajíc, že se třeba spletl, zapomněl nápis odstranit, nebo že si to zákazník rozmyslel. Realitní makléř mi potvrdil, že jednají s kupcem, ale smlouva ještě nebyla uzavřena, protože kupec zatím nesehnal potřebný obnos ke koupi. A tady mi svitla jiskřička naděje. Pokud kupec nesežene potřebný obnos do úterý, bude prý nemovitost opět k prodeji. Ujistila jsem se, že v tom případě budu já jako další zájemce první v pořadí a nezbývalo nic jiného, než čekat. V úterý jsem byla od rána jako na trní a očekávala kýžený telefonát. Když se ale ani do večera makléř neozval, bylo vše jasné. Kupec finance sehnal a Palmeho vila byla pro nás definitivně ztracená.
S pocitem, že už nikdy žádný jiný domek se mi tak líbit nebude, jsem s manželem objížděla další nemovitosti. Nebyl to příliš dobrý výběr, nemovitosti byly buď zanedbané, nebo byla malá zahrada kolem, nebo nulová dostupnost služeb v obci. Nakonec jsme objevili rodinný domek v Kamenickém Šenově. Rok výstavby 1930, prvorepublikový styl, velká zahrada kolem s okrasnými stromy, keři, květinami, vše pečlivě udržované. Interiér čistý, naznačující, že majitelé jsou pořádní, pečliví a čistotní. Svoji roli určitě také hrálo to, že byli jen o něco málo starší než my, takže i naše názory na kulturu bydlení byly velmi podobné.
Zatímco manžel se synem obhlíželi stav sklepů, půdy, krovů, podlah, já jsem se posadila venku na schody, a pomalu jsem v sobě zpracovávala pocit, který jsem měla již uvnitř domu.
„Tady jsem doma.“
Ukázalo se, že i krovy, střecha, a ostatní celkem vyhovují, takže jsme poděkovali realitnímu makléři za prohlídku, vzali si dva dny na rozmyšlenou (to se musí, když chcete jednat o ceně), a vpodstatě rozhodnuti jsme odjeli domů.
Doma jsme vše ještě jednou zhodnotili, ale všichni jsme si uvědomovali, že nic lepšího v současné době není k mání, čekat jsme nechtěli, takže padlo konečné rozhodnutí – ano, jdeme do toho.
