Materiál vychází z odborného stanoviska Společnosti pro lékařskou mikrobiologii. Rozšířený text a další odpovědi si můžete přečíst na stránkách LabTestsOnline.cz.
Jak lze diagnostikovat akutní respirační onemocnění COVID-19 způsobené SARS-CoV-2?
Diagnostika je v akutním stádiu onemocnění obdobně jako v případě jiných respiračních infekcí virového založena na přímém průkazu viru (tj. celých virových částic nebo jejich součástí). Díky rozvoji exaktních metod molekulární genetiky převládá v dnešní době varianta založená na detekci části virů, a to jejich nukleové kyseliny. Uvádí se, že u minimálně 70 % pacientů jsou vzorky dýchacích cest v prvním týdnu onemocnění pozitivní metodou PCR. Pozitivita může dokonce být zaznamenatelná v rozmezí 0 až 3 dny před rozvojem klinických příznaků. Pokud je výsledek PCR u pacienta s vysokou mírou podezření na COVID-19 negativní, pak je doporučen odběr nového vzorku a opakování testu.
(Co je metoda PCR? Polymerázovou řetězovou reakci lze v medicíně použít například v diagnostice infekčních onemocnění, kdy ve vyšetřovaném vzorku pátráme po určité známé sekvenci typické pro určitou bakterii, nebo virus. Princip PCR je založen na replikaci nukleových kyselin, což je základní molekulární proces všech živých organismů. Replikace je tvorba kopií molekuly deoxyribonukleové kyseliny, ve kterých se genetická informace přenáší z jedné molekuly do jiné molekuly stejného typu. PCR je proces, při kterém se v závislosti na teplotě reakční směsi střídají tři kroky, které vyžadují různé rozmezí teplot. Postupným opakováním procesu se exponenciálně vytváří až miliarda kopií vybraného úseku genu DNA.)
Lze diagnostikovat akutní fázi respiračního onemocnění COVID-19 pomocí detekce protilátek?
Detekce protilátek, které imunitní systém tvoří na základě jeho setkání s virovými antigeny, se řadí mezi metody nepřímého průkazu viru. Tvorba protilátek třídy IgM, tzv. časných protilátek, je obecně detekovatelná až po uplynutí 1 až 2 týdnů od chvíle, kdy je imunitní systém vystaven virové infekci; přesmyk ve smyslu tvorby protilátek třídy IgG, které zůstávají v lidském těle dlouhodobě a mohou sloužit jako ochranné protilátky pro případ nové nákazy, pak nastává s ještě delším časovým odstupem. Z toho vyplývá, že detekce protilátek nemůže sloužit jako časný diagnostický test pro infekce s inkubační dobou v řádu dnů až 2 týdnů. Tzv. "rychlotesty" principiálně nemohou zachytit onemocnění v jeho akutní fázi a nemohou tak suplovat časnou diagnostiku, založenou na přímém průkazu viru.
Jaký klinický materiál je vhodný pro diagnostiku COVID-19 za použití metody přímého průkazu?
- Vzhledem k tomu, že se respirační viry množí v epiteliálních buňkách dýchacích cest, je žádoucí provést výtěr z nosohltanu (přístupný přes nosní dutinu), kde se nachází epitel s řasinkovými buňkami. Jako doplňující materiál k výtěru z nosohltanu lze přidat výtěr ze střední části hltanu (přístupný přes ústní dutinu), kde lze předpokládat přítomnost virových partikulí díky proudění vydechovaného vzduchu. Oba odebrané výtěry lze zanořit do společné zkumavky s tekutým virovým transportním médiem. Materiál je do doby zpracování nutné uchovávat při chladničkové teplotě.
Je užitečné vyšetřit metodou PCR bezpříznakového jedince s podezřením na COVID-19? Podezření na COVID-19 u daného jedince vyplývá z jeho nedávné epidemiologické anamnézy, tedy pokud se dotyčný v posledních 14 dnech nacházel v užším kontaktu s osobou, prokazatelně nemocnou COVID-19. Za takový případ lze považovat i kontakt zdravotníků s nemocným bez použití odpovídajících osobních ochranných pomůcek.
Bezpříznakového jedince lze otestovat v době trvání inkubační doby, která je pro COVID-19 stanovena na 1 až 14 dní, s vědomím, že výsledek testu odráží pouze okamžitý zdravotní stav v době odběru materiálu. Bereme-li v potaz medián inkubační doby, který je 5 až 6 dní od nákazy, pak se jako první vhodný den k vyšetření jedince bez příznaků nabízí 4. až 5. den; negativní výsledek však nelze interpretovat jako důvod pro předčasné ukončení karantény. Jedince lze teoreticky testovat opakovaně s frekvencí každý druhý den, ovšem vzhledem k omezeným kapacitám testovacích míst i laboratorních pomůcek nelze tento přístup považovat za univerzální a plošně aplikovatelný.
