Po smrti Hitlera, prezentované oficiálně jako hrdinná smrt v boji, se stal podle jeho poslední vůle z 29. 4. 1945 jeho nástupcem viceadmirál Karl Dönitz. V té době zbývaly tzv. Třetí říši už jen poslední dny existence. A přesto se ještě velení ze všech sil snažilo posílit bojovou morálku totálně zničené německé armády. U všech útvarů byly zřízeny funkce nacionálně-socialistických vedoucích, tedy jakýchsi politruků, kteří ve svém fanatismu vyzývali své spolubojovníky k boji na život a na smrt. Zatímco na začátku války bojovala německá armáda s vidinou světového vítězství své nadřazené rasy, pro kterou budou méněcenné národy otročit, nyní se stal posledním pokusem o zvrat ve válce strašák bolševismu. Zůstávalo dilema, zda padnout nebo se dostat do zajetí, kde právě tak čekala jen smrt. Zdůrazňovala se hrozba vyvraždění celého německého národa, jeho žen a dětí, bolševickými hordami. I přes tuto fanatickou rétoriku se množily případy dezerce a odmítnutí poslušnosti, za něž byli vojáci jako zrádci zastřeleni. Zoufalý pokus vyvolat pocit vlasteneckého boje a nepřiznat do poslední chvíle totální porážku nevyšel.
Skupina Armád Střed se dostala na naše území v závěru války po bojích ve Slezsku. Její štáb v čele s vrchním polním maršálem Schörnerem se nastěhoval do východočeských lázní Velichovky. Za velitelem sem přijížděli na jednání státní ministr K. H. Frank i generál Vlasov. Zde se Schörner také dozvěděl od zástupců americké mise o kapitulaci Německa.
Za nejcennější svědecký materiál z konce války lze považovat bleskovou korespondenci mezi velitelem Skupiny Armád Střed a Vojenským zplnomocněncem gen.Toussaintem se sídlem v Praze. Zvlášť zajímavé jsou dokumenty vypovídající o odlišném postoji Němců k Angloameričanům a Rusům a o závěrečných bojích.
Již 4. 5. je vydán rozkaz, že boj proti Angličanům a Američanům se má vést jen tehdy, jestliže budou bránit v provádění boje proti bolševikům. Jinak však už podle viceadmirála Dönitze ztratil boj proti Američanům smysl. Nebude se klást odpor úmyslu Američanů postoupit až k linii Vltava-Labe. Američané nechají německé obyvatelstvo volně přejít do říše, na tom se obě velitelství dohodla. Je tedy otázka, jak to bylo s osvobozením Plzně. Bojovalo se tam či nikoliv?
7. 5. ve 2,30 hod. je odeslána depeše pro posádky v Praze, že se mají přednostně odstraňovat barikády, otevřít tankové zátarasy k umožnění průjezdu, zprovoznit a zajistit železnice. Čili - německá armáda se chystá opustit Prahu nebo jí projít směrem do amerického zajetí, už se takřka nebojuje.
7. 5. v 15 hod. popírá velení Skupiny Armád Střed zprávu, že má říšská vláda v úmyslu nabídnout celkovou kapitulaci Angloameričanům i Sovětskému svazu. Věrni rozkazům viceadmirála Dönitze vedou boj proti Východu dál, naproti tomu boj proti Západu je ukončen. Kapitulace vůči bolševikům nepřipadne v úvahu nikdy, to by znamenalo zkázu Německa.
8. 5. zaznívá poslední zpráva, že úplná kapitulace není pravdivá. Se Spojenci byl dohodnut výhradně klid zbraní od 9. května 1945, 24 hod.
Ve skutečnosti je po válce!