Foto: autorka

Kůrovcové smutnění

2. 7. 2020

Také jste smutní z toho, v jakém stavu jsou dnes české lesy?

Já moc. Lesy miluji, ty smrkové zvlášť. Bohužel v poslední době potkávám většinu smrků napadených kůrovcem, paseky místo vzrostlého lesa, dřevorubce s pilami, hromady klád, traktory svážející těžké kmeny, rozježděné lesní cesty, obří nákladní auta naložená dřevem...

V lesích, které v minulých letech oslabilo sucho a vichřice, probíhá nejhorší kalamita v historii českých lesů. Snad letošní chladné a vlhké jaro omezí množení nebezpečných brouků a pomůže tak lesníkům situaci zvládnout.

Na vykácených místech naštěstí vznikají oplocenky s nově vysázenými stromky - jedlemi, borovicemi, listnáči i smrky. Doufejme, že z nich jednou vyrostou nové, krásné a zdravé lesy. Držím palce jim i starým smrkům, které zatím nákaze odolávají.

Můj příběh

Autor: Martina Růžičková

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Nováková 2.7.2020 20:03

Martino, díky za připomenutí kalamity, je to hrůza, než stromek vyroste a pak šmahem dolů. To je mi z toho smutno, holiny jsou k nekoukání

František Matoušek 2.7.2020 15:59

Je to děsný, ale jak tenhle boj dopadne uvidí až naši potomci. Přeji jim, aby se dožili doby, kdy lesy zase budou zelené.

Dana Puchalská 2.7.2020 15:04

Ano Martino, je to fakt žalostný pohled na lesy. Byla jsem nedávno kousek u známých a žasla jsem, co se tam za rok změnilo. Ale školky v oplocenkách tam jsou... sláva.

Naděžda Špásová 2.7.2020 14:25

Martino, je to hrůza, taky je mi těch lesů hrozně líto, nevím proč, ale postihuje to i břízy. Škoda, nových stromů v lesích se asi nedočkáme.

Vladislava Dejmková 2.7.2020 14:14

Bohužel je to asi všude stejné. I u nás jsou lesy se spoustou mýtin a stromů stále ubývá. Jednak je to kůrovec, druhak tu hynou borovice suchem a pod tíhou jmelí. I tady se stromy vysazují, naštěstí jde už o lesy smíšené.

Zdenka Soukupová 2.7.2020 13:31

Nedávné jsem jela snad po roce po dálnici z Prahy na Brno. Na Vysočině jsem nevěřila, že jsem na Vysočině. Ty obrovské vykácené plochy, to se v člověku všechno sevře.... Snad všechny nově vysazené lesy vyrostou. Přeju to dětem a hlavně vnoučatům.

Anna Potůčková 2.7.2020 12:50

Ano je to velmi smutný pohled na vykácené a holé kopce, kde to bylo sám krásný vzrostlý strom. Bojím se, že na Hostýně kdysi uvidíme jen baziliku a stromy půjdou k zemi, poněvadž když jsem tam byla nedávno naposled jsou téměř všechny rezavé místo aby byly zelené

Věra Ježková 2.7.2020 12:37

Martino, jak víš, téměř nemám šanci dostat se do lesa. Vybrala sis dobré téma. Fotky jsou moc hezké. Lesům držím pěsti, i když jim to bude asi plad prtný. :-)

Irena Mertová 2.7.2020 12:27

Ano ano ano, mluvíte mi ze srdce! To by jeden zabrečel. Doufejme, že se zase lesy obnoví a dále nebudou ubývat. Také příroda ve městech..

Zpět na homepage Zpět na článek

Dobří lidé stále žijí

Každý z nás tuší, že by měl za svůj život udělat pár dobrých skutků. Ten prozatím největší nás potkal letos na Šumavě. Jeli jsme s manželem a naší sestřenicí Jitkou na Modravu. Seniorskou trojici doplnila čtyřnohá fenka malého pudla. Ta už je také ve svých 13 letech psí babičkou.

Beatrice Novotná

Proč nosí kominíci štěstí

Kdysi bývalo zvykem, že člověk po úraze putoval na šest měsíců do rehabilitačního ústavu. Mělo to logiku – každý se tam naučil (v rámci svých možností a schopností) maximální soběstačnosti. Tam to z něho po dobrém, i po zlém, vyždímali. I já se tam ocitla.

Věra Schmidová