Hezky se to zpívá: "Štědrej večer nastal, koledy uchystal...". Ale kdepak! Nic neuchystal, všechno jsem musela jako vždy uchystat sama. A vloni mně mimo jiné běžné věci, jako je úklid, zdobení příbytku a stromečku, pečení a vaření, také přišlo poprvé sama vykuchat kapra. Dříve mi ho mladí vždy koupili někde ve větším městě u kádě, kde ho picli, vykuchali, oddělili hlavu a vnitřnosti a ještě přidali něco navíc, aby bylo na rybí polévku. Vloni však byl kapr poprvé ze zdejších sádek a musela jsem být ráda, že ho aspoň bacili, víc ani "ň". Vše ostatní bylo tedy na mně.
Šedivá jest teorie... atd., tak jsem si pro jistotu vyhledala na netu video, jak správně postupovat a zkoukla ho raději dvakrát po sobě. Kapr byl "macek" přes dvě kila a šupináč. Nejdříve jsem tedy nabrousila nůž a nožík, připravila i paličku, prkénko a starou utěrku, opásala se zástěrou. Do podrobností zacházet nebudu, ale celkem se mi dařilo. Až přišlo na oddělení kapří hlavy od trupu. Kuchař na videu říkal, ať se nelekneme, že i mrtvá ryba sebou v momentě přerušení páteře ještě mrskne. No jo, jenže já byla spíš soustředěná na to, abych se neřízla a zapomněla jsem na to. A kapr sebou mrsknul přímo ukázkově, já se strašně lekla, vše upustila, nadskočila, zařvala (asi něco sprostého, už nevím)... Moje kokřice, která ležela opodál a celou tu dobu mne upřeně pozorovala, vylítla a s hrozným jekotem se vrhla ke kuchyňské lince. Asi mě chtěla chránit. A já zase musela chránit tělem nebožáka kapra. No, virvál to byl děsný a kdyby to celé někdo nafilmoval, tak vyhrajem první cenu! Když jsem to vydýchala, práci jsem zdárně dokončila.
Rybí polévka i smažený kapr byly večer jedna báseň, i ta moje "obranářka" si přišla na své. "Šťastné a veselé!"
Soutěžní příspěvek