S tatínkem jsem se v životě "míjel". Zemřel v mých čtyřech letech. O to mi dalo víc práce shánění informací, abych složil tu "stavebnici" jeho života. Narodil se v roce 1896 a bojoval v první světové válce jako ruský legionář. Shánění informací mi zabralo několik let a až s pomocí vojenských archivů jsem práci dokončil.
Nemám ambice napsat novou "BABIČKU" a ani se nechci rovnat paní Němcové, přesto si myslím, že VŠICHNI žijeme zajímavé a neopakovatelé životní osudy, které stojí za zaznamenání. Malý návod nabízím zájemcům na svých stránkách kjk.cz . Opakovaně vidím na facebooku, jak se desítky lidí rozplývají u vzpomínek na mléko v lahvi, a stovky jiných maličkostí, které nás provázely naším dětstvím a mládím.
Zkuste ty vzpomínky sepsat. Věřte, že to funguje tak, jako byste z mísy plně špaget vytahovali opatrně jednu jedinou. Na ni se ale přilepí další a na ni ještě další. Tak fungují vzpomínky. Jedna vyvolává druhou a začnou se mnohdy samy skládat do příběhu vašeho dětství a třeba i celého života. Již dávno skončila doba našich prababiček, kdy se v zimě dralo peří a zaznělo kouzelné: "babičko, dědečku, vyprávějte". Naše děti i vnoučata žijí zcela jiným tempem života. Přesto si myslím, že přijde deštivý den, kdy naši nejbližší sáhnou do knihovny a přečtou si právě tu VAŠI knížku, ve které se většina z nás "vyzpovídá" ze svých životů. Všichni nejsme známé osoby, které po sobě zanechají stopu na mnoho generací.
Přesto si myslím, že má smysl "odvyprávět příběh našeho života". Já jsem sepisoval své vzpomínky JEN pro své děti a vnoučata a nyní je mezi lidmi několik tisíc mých knih s velmi dobrou odezvou. Chtěl bych proto "nakazit" v tom dobrém slova smyslu i vás, abyste se zkusili rozvyprávět o sobě i o době, kterou jsme před desítkami let žili v tom kladném i záporném smyslu. Dobu našeho mládí vidí naše děti a vnoučata jen skrz pár filmů z té doby nebo o té době a je jen na nás, jak jim vše převyprávíme. Přátelé, neváhejte, ČAS BĚŽÍ!