Každý život je mimořádný
Můj tatínek Jan Kučera - ruský legionář

Každý život je mimořádný

11. 7. 2020

Již řadu let se pokouším psát. Tu skutečnost, "že je každý život mimořádný", jsem si poprvé uvědomil, když jsem se chtěl "poklonit" památce svých rodičů tím, že popíši jejich, pro mne mimořádně zajímavé životy.

S tatínkem jsem se v životě "míjel". Zemřel v mých čtyřech letech. O to mi dalo víc práce shánění informací, abych složil tu "stavebnici" jeho života. Narodil se v roce 1896 a bojoval v první světové válce jako ruský legionář. Shánění informací mi zabralo několik let a až s pomocí vojenských archivů jsem práci dokončil.

Nemám ambice napsat novou "BABIČKU" a ani se nechci rovnat paní Němcové, přesto si myslím, že VŠICHNI žijeme zajímavé a neopakovatelé životní osudy, které stojí za zaznamenání. Malý návod nabízím zájemcům na svých stránkách kjk.cz . Opakovaně vidím na facebooku, jak se desítky lidí rozplývají u vzpomínek na mléko v lahvi, a stovky jiných maličkostí, které nás provázely naším dětstvím a mládím.

Zkuste ty vzpomínky sepsat. Věřte, že to funguje tak, jako byste z mísy plně špaget vytahovali opatrně jednu jedinou. Na ni se ale přilepí další a na ni ještě další. Tak fungují vzpomínky. Jedna vyvolává druhou a začnou se mnohdy samy skládat do příběhu vašeho dětství a třeba i celého života. Již dávno skončila doba našich prababiček, kdy se v zimě dralo peří a zaznělo kouzelné: "babičko, dědečku, vyprávějte". Naše děti i vnoučata žijí zcela jiným tempem života. Přesto si myslím, že přijde deštivý den, kdy naši nejbližší sáhnou do knihovny a přečtou si právě tu VAŠI knížku, ve které se většina z nás "vyzpovídá" ze svých životů. Všichni nejsme známé osoby, které po sobě zanechají stopu na mnoho generací.

Přesto si myslím, že má smysl "odvyprávět příběh našeho života". Já jsem sepisoval své vzpomínky JEN pro své děti a vnoučata a nyní je mezi lidmi několik tisíc mých knih s velmi dobrou odezvou. Chtěl bych proto "nakazit" v tom dobrém slova smyslu i vás, abyste se zkusili rozvyprávět o sobě i o době, kterou jsme před desítkami let žili v tom kladném i záporném smyslu. Dobu našeho mládí vidí naše děti a vnoučata jen skrz pár filmů z té doby nebo o té době a je jen na nás, jak jim vše převyprávíme. Přátelé, neváhejte, ČAS BĚŽÍ!

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Před časem jsem od vnučky dostala k Vánocům knížku (?) Babičko vyprávěj... Tak jsem to použila jako sepsání alespoň toho základního, co jsem si pamatovala o všech svých příbuzných, které jsem znala, protože kromě mých dětí, už nikdo nežije. Bádala jsem i v jejich křestních listech, abych se dozvěděla o svých pra- příbuzných. Ještě to nemám celé dokončené, ale pracuji na tom dále. Je docela příjemné vzpomínat na babičku, která se narodila v roce 1877 nebo na bratrance, s kterým jsme prováděli rošťárny, když jsme byli děti.
Marie Ženatová
Moc děkuji za milé vyprávění. Já sama jsem vydala pět publikací vlastním nákladem a to už začátkem 90tých let. Napsala jsem je ale nejvíc proto, abych vůbec mohla dál nějakým způsobem žít. A přestože to bylo hlavně osobní vzpomínání na minulost, musela jsem si velmi mnoho vzpomínek idealizovat a tím se mi snad i trochu podařilo se nad různá trauma od útlého dětství, dospívání a mládí poznést. A myslím si, že skutečně každý člověk má svůj osobní zajímavý život, že by o něm mohla být kniha - jenže jak poznat, kdo ho měl ve skutečnosti složitější a kdo jednodušší ?
Zuzana Pivcová
O životě svých rodičů před svatbou a jejich rodičů toho bohužel moc nevím. Dlouho jsem si jich neužila. Na vzpomínkovou knihu by to rozhodně nebylo. Děkuji.
František Matoušek
Mohu jenom Vaše slova potvrdit. Také jsem napsal knihu "Vzpomínky zůstaly", kterou jsem věnoval svým synům a jejich dětem. Vydal jsem ji vlastním nákladem, slavnostně jsme ji pokřtili v rodinném kruhu a každý obdržel jeden výtisk. Rovněž jsem sepsal kroniku rodu. "Došel" jsem až do roku 1640. Dozvěděl jsem se řadu poznatků o svých předcích a jejich životě. Každému doporučuji.
Soňa Prachfeldová
Také se necítím na sepsání , naši potomkové si budou pamatovat nanejvýš prarodiče a tak se to bude posouvat neustále. Je dobré na své předky nezapomínat, ten zájem určitě občas přijde.
Dana Puchalská
Moc hezký článek.... Ráda vzpomínám, ale knihu určitě nenapíšu. Svoje vzpomínky na celou rodinu si nechávám jen pro sebe.
Naděžda Špásová
Váš článek se moc dobře čte. Asi nebudu další sepisovatel vzpomínek, nerada se vracím do minulosti. Nebyla moc hezká, traumata z dětství a dospívání si s sebou nesu celý život. Mléko v lahvi si můžete koupit i dneska, draní peří jsem si osobně vyzkoušela, ale že bych steskem vzdychala, to ani náhodou. Zřejmě mi chybí váš entuziasmus a optimismus. Určitě tady někoho najdete, kdo se k vám přidá. :-)
Hana Nováková
Krásné vyprávění minulosti, hezky se mi to četlo - díky
Daniela Řeřichová
Moc hezké a pravdivé. Také se ráda vracím ke kořenům.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.