Tak to začalo aneb když vám doktor oznámí, že máte zhoubný nádor
Ilustrační foto: Ingimage

Tak to začalo aneb když vám doktor oznámí, že máte zhoubný nádor

2. 6. 2022

Vyšla jsem z ordinace jako ledová socha, ochromená výrokem, který mi pravděpodobně změní život. Můj muž seděl v čekárně naproti dveří, při pohledu na mne zesinal a ještě se zmenšil. Ukázala jsem palcem dolů, a tak věděl, že je zle.

Bylo mi ho líto, protože netuší, co nás čeká. Žádné termály po Evropě, žádné moře dvakrát za rok, beztak už žádný sex, protože mám nádor v prsu, teď mi ho uřežou a ačkoliv nejsem žádná krasavice, na svoje prsa jsem byla pyšná. To mám za to, prolétlo mi hlavou. Mamka vždycky říkala, že za všechno v životě se platí. Teď se mi sečetly všechny moje hříchy, za celých 68 let, co jsem na světě. 

V noci jsem s opuchlýma očima místo počítání oveček sčítala hříchy, od mých pěti let, nejhorší páchané v dospělosti jsem zaspala. Ráno jsem se probudila a věděla jsem, že je to pravda. Mám nádor, ačkoliv to nikdo v rodině neměl, a nic mne nebolí, považuji se vcelku za zdravou babu, pokud nepočítám běžné nemoci, které mají všichni v mém věku.

Zavolala jsem to dceři, snažila jsem se nefňukat, moc to nešlo, ta se zhrozila a snažila se nefňukat, tak jsme brečely obě a navzájem jsme se okřikovaly "nebreč".

Zavolala jsem to synovi, který na druhém konci linky mlčel, protože matky přece nestonají a když, tak s nějakou blbou chřipkou, navíc nemohl najít slova, asi mu došlo, že i jeho matka je smrtelná.

Zavolala jsem to sestřenici, protože se máme rády a také bráchovi, protože už jsme sirotci a zůstali jsme si sami.

Oznámila jsem to i nejlepší kamarádce, se kterou se známe od narození, protože už naše matky se kamarádily. "Prosím tě, objednej nás na gyndu a to co nejdřív, co když mám nádor i tam, jak dlouho jsme tam nebyly? Mira nás zabije."

Mira (doktor) nás nezabil, ale napřed jí a potom mně neadresně vykládal, jak jsou české pacientky nevděčné a kašlou na prevenci, ačkoliv to mají zadarmo, zpestřil to líčením strašného umírání nějaké jeho pacientky. "Přišla s únikem moči a co se dalo dělat, když už TO měla všude? Už asi umřela," prohlásil pod rouškou a na moje tiché ujišťování, že za rok určitě přijdu, odpověděl, že kvůli němu to nedělám, jemu to je fuk a je to moje zdraví. A měl pravdu.

 

Můj příběh rakovina zdraví
Hodnocení:
(4.9 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Jsem již 18 let po chemoterapii a po rakovině vaječníků. Tato nemoc mi úplně změnila přístup k životu. Užívám si každého dne, každé hodiny. Jsem nesmírně šťastná a pokorná. Zajímavé je, že já, ač slzavé údolí, jsem neuronila ani slzičku. Zato moji blízcí se ztráceli před očima. Tak jsem si řekla, že to dám a tu potvoru porazím. Jani přeji hodně síly a optimismu.
Hana Práglová
Jani, děkuji za článek,jehož napsání se ti snad i trošku ulevilo a mě donutilo k přemýšlení. Každá máma se trápí jakýmikoliv bolestmi svých dětí. A přitom málokdy mysli na zdraví své. Je nutné se zamýšlet i nad svým zdravím. Děkuji
Soňa Prachfeldová
Statečná Jano, když člověk překoná první šok a vypláče se, tak pokud to jde, snaží se žít a moc chce. Ona i každá prohlídka jsou nervy a jak je člověk rád, že jde zase dál. Držím palce.
Blanka Lazarová
Jani, určitě je dobré o tom mluvit, vypsat se z toho a taky vyplakat. Sdílené je vždycky lepší než to tutlat v sobě. Přeji ať se ti daří a všem ostatním též.
Daniela Řeřichová
Děkuji za sdílení velmi osobní nelehké zkušenosti. Kro prožil, porozumí. Určitě je důležité zázemí, rodina, pocit, že člověk není na tak těžkou situaci sám.
Jana Tulejová
Děvčata, moc děkuji za slova podpory. Stalo se to před dvěma lety, tenkrát jsem se z toho potřebovala vypsat, ale teď jsem si řekla, že to třeba někomu pomůže. Ještě jednou děkuji.
Jana Jurečková
Vzpomínám na naši profesorku němčiny na gymnáziu. Byla mladá, krásná, oblékala se vždy jinak, jako nějaká modelka. Chodila na chemoterapie a my jsme jí drželi palce, ať se uzdraví. Někdy nám jen zadala článek, ať ho přeložíme. Hlavu si položila na stůl a bylo vidět, že je jí zle. I přesto, že bojovala ze všech sil, nemoc ji přemohla. Bylo nám to všem moc líto...
Miloslava Richterová
Milá Jani, člověk si v životě projde různými situacemi. Naštěstí to dobře dopadlo. Já jsem toto také poznala velmi zblízka. Podobně jako Naďa jsem vděčná lékařům, ale i tomu andělu strážnému, který mne na tu prohlídku poslal.
Naděžda Špásová
Tak tohle mám taky za sebou. Stalo se to před 13 lety a to jsem poctivě chodila na prohlídky. Vyvolal to stres, který jsem měla kvůli úrazu malinké vnučky, protože jsem to zavinila já. Měla jsem prostě divný pocit, musela jsem změnit doktora a v únoru 2009 při první prohlídce to zjistil. Nádor byl dost velký, takže jsem si taky přišla na své. Rodina to vzala dobře. Dodnes k panu doktorovi chodím a to 2x ročně a děkuji mu za život.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.