Už nejsem celá
Ilustrační foto: pixabay.com

Už nejsem celá

24. 7. 2021

Byla jsem to úterý první na řadě s operací. Ráno mi dali růžovou pilulku, oblékli andělíčka /noční košili, která se zavazuje vzadu za krkem/, přišel za mnou anesteziolog - zřejmě ukrajinský doktor a slíbil, že mi dá něco, aby mi pak nebylo špatně, zamávala jsem Leně a vezli mne na posteli na přípravnu. Vnímala jsem přicházející a odcházející sestřičky, lékaře, blonďatá lékařka mi něco píchala do levého pokresleného prsu a pan primář ji naváděl, konečně se to povedlo. Na sále jsem potupně s holou zadnicí přelézala z postele na vyšší lehátko, zašklebila jsem se na saniťáka a ten mne ohleduplně přikryl. Zbytek důstojnosti...

Probrala jsem se v 10.40 a první, co mne napadlo, musím začít vařit. Oznámila jsem to sestře, ale nepřekvapilo ji to, zřejmě slýchává i větší blbosti. Nebylo mi špatně, věděla jsem, že už nejsem kompletní, ale ne, že by mi to bylo úplně jedno, jen jsem byla lhostejná. Na pokoji mi dali kapačku, napojili do mne hadičky a na krajnici postele pověsili dvě plastové nádobky, tzv kabelku, kterou jsme si tahaly po zbytek pobytu v nemocnici s sebou, ať už jsme šly na WC, do sprchy nebo na pokec na vedlejší pokoj. 

Přišel za mnou můj pan doktor a řekl, že mi z levé strany levého prsu vyřízl takovou kapsu, vybral nádor a dva centimetry tkáně kolem něj, z podpaží 2 shluky lymfatických cév, myslí si, že vybral všechno, ovšem konečné slovo má patolog.

Pak už se o nás staraly sestřičky, měřily teplotu, usmívaly se, přinášely a odnášely mísu, dávaly nám napít, dokonce i pohladily, když viděly to slzavé údolí. Mísu jsem nezvládla, nemohu čurat na rozkaz, věděla jsem to, že to tak dopadne. Nezlobily se, dokonce mi přivezly pojízdnou WC židli... 

Venku byl krásný letní večer, obloha potemněla, v rohu dokořán otevřeného okna se objevila ta moje hvězda a teprve pak jsem se tiše rozplakala.

 

Můj příběh zdraví
Hodnocení:
(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Konupek
Loni v létě mi lékaři na základě zvýšené PSA krve provedli atopsii a ta odhalila zhoubný nádor na prostatě a navrhli mi operativně odstranit prostatu (v 59 letech) nebo ozařování, byl to pro mne šok, protože oba rodiče zemřeli na raka. Dali mi nějaký čas na rozmyšlenou a já neváhal aplikovat alternativní medicínu dle mého receptu a mé PSA se postupně snižovalo z děsivých 5,15 (v mé věkové kategorii by nemělo být vyšší jak 3,50) na skvělých 2,75. Lékaři jsou z toho překvapeni, něco takového vůbec nečekali. Každé 3 měsíce chodím na testy krve a moči a v červenci do tunelu. Jsem rád, že zatím nemusím podstupovat agresivní lékařské zákroky.
Jana Jurečková
Milá Janičko, strach má velké oči, nemá rád lidi, kteří se ho nebojí, protože je nemůže ovládat, ale Vy už dávno máte vše za sebou. Určitě si žijete klidný život, moc Vám to přeji.
VANDA Blaškovič
Vaše hvězda Vás neopustí, pomůže, uzdraví Vás. Každý nemá to štěstí, mít vlastní hvězdu. Jste vlastně boháč. Posílám sílu a mír.
Soňa Prachfeldová
Paní Jano, držím palce ,ať zdraví zase slouží. Člověk si musí říct, že v tom není sám, být aktivní, co jen to jde. A hlavně chtít žít. Přeji mnoho zdraví !
Daniela Řeřichová
Paní Jano, jsme statečné, ale také můžeme být smutné, pochybující, netrpělivé, to vše k takové vážné situaci patří. Přeji vám hodně sil a dobré energie k návratu do běžného života.
Dana Procházková
Paní Jano, zvládla jste operaci, psychicky i fyzicky. Psychika je důležitá moc, na stejné operaci jsem byla v r. 2009, po návratu na úřad se mnou nemluvila ani klika od dveří, (chudáci kolegové, museli dělat práci za mne). Dala jsem výpověď, našla si práci jinde a letos se nemoc vrátila znovu, v květnu nová operace, ale do práce jsem chodila namísto vycházek, co kdyby se situace opakovala, v 61 letech bych novou práci hledala špatně. Takže Vám přeji vše dobré.
Věra Ježková
Takhle otevřeně bych o své operaci psát nemohla. Přeji vám hodně zdraví. :-)
Vladislava Dejmková
Držím palce.
Marie Faldynová
Hodně sil a brzký návrat do běžného života! V našem věku má opravdu skoro každý nějakou zkušenost s operací.
Alena Vávrová
Hlavně, ať je líp a líp!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.