Taxistory 5: Sestry

Taxistory 5: Sestry

20. 11. 2012

Je jaro, krásné dubnové odpoledne, sluníčko svítí jako o závod. Ulice jsou plné usměvavých lidí, zdá se, že dnes mají všichni dobrou náladu. Dokonce na ulicích žádné kolony, ale ani žádní zákazníci. Vracím se ze Strašnic do centra, až u Olšanských hřbitovů mě staví elegantní, asi tak padesátiletá žena. Zastavuji, paní nastupuje a řekne jen "do Břevnova". A sotva dosedne, zoufale se rozpláče.

Co teď? Jedu a mlčím, je mě jí líto, ale nechci se vnucovat, jen se zeptám, jestli jí nemohu nějak pomoci. Mlčky zavrtí hlavou, ale za chvíli se zklidní a začíná se omlouvat. "Byla jsem za sestrou na hřbitově, poradit se, ale neporadila.Třeba mi poradíte vy, třeba vás Jiřinka poslala. Prosím, nezlobte se a vyslechněte mě."

Nevím, co na to říci a tak rozpačitě mlčím. A paní pokračuje. "Byly jsme tři sestry a Jiřinka, naše nejmladčí a nejhezčí, se jediná vdala. Bylo jí už čtyřicet i její muž byl starší a za rok přišel Petříček. Byli nesmírně šťastní a my s nimi. Za necelé dva roky Jiřinka zemřela na rakovinu prsu. Byla to hrozná rána, švagr se zhroutil a o Petříčka ztratil zájem. A tak já a moje starší sestra se o Péťu staráme a milujeme ho a on nás. Teď je mu osm let. Jeho otec na něj posílá peníze, k narozeninám a na Vánoce posílá dárky. Žije teď na Slovensku. Jednou,nebo dvakrát do roka Péťu navštíví a nám je vděčný, že se o chlapce staráme."

Paní se znovu rozplakala, ale po chvíli pokračovala. "Včera přišel dopis, švagr píše, že se v červnu bude ženit a zůstane na Slovensku. Jeho žena má dvě dcerky a na Péťu se těší, syna si prý moc přála. A tak máme chlapce připravit na stěhování, první třídu ať ještě dochodí v Praze a do druhé už půjde v Bratislavě."

Vůbec se nedivím jejímu žalu, sama jsem z toho špatná, i mně se chce brečet. Ta paní dobře ví, že otec je v právu, že proti němu nemohou nic podniknout. Petříka je jim líto, vždyť otce vlastně nezná, půjde mezi cizí lidi a ani jim nebude dobře rozumět. Neporadila jsem a také už se mi nezdál ten dubnový den tak krásný. Tenhle příběh je moc smutný, ale i takové stály za zaznamenání.

taxistory
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Jsem ráda i za tenhle smutný příběh. Život má mnoho podob a Vy je umíte ve svých příbězích dobře zachytit.
Jitka Chodorová
Olinko,příběh každého z nás je ojedinělý,tobě se v taxíku lidi svěřovaly s tím horším,co je v životě potkalo,i tento příběh je velmi smutný,až dojemný,zvláště,když šlo o život malého chlapce,děkujeme,že jsi nás nechala si ho přečíst,v tom smutku té paní se ale stačilo projevit i její dobré srdce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 9. týden

Sledovali jste také Mistrovství světa v biatlonu? Pokud ano, tak určitě budete znát odpovědi na kvízové otázky, které se tento týden budou týkat právě biatlonu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jakou největší výhodu má podle Vás zasílání důchodu na bankovní účet?

Ušetřené finance

21%

Bezpečnost

21%

Pohodlí

19%

Ušetřený čas

19%

Žádnou, důchod si vyzvedávám osobně a neplánuji to měnit

20%