„Myslel jsem si, že chlapů je nedostatek, že když se zkusím uchytit na seznamce, někdo tam o mě zavadí,“ říká dvaašedesátiletý Jiří. Je řadu let rozvedený, žije sám v domku na okraji Ostravy, pracuje v autodílně. Má dospělého, samostatného syna. V podstatě vede klidný, příjemný život. Vydělá si dostatek, aby si mohl dovolit občas zajít do restaurace na večeři, na výlet do oblíbených Beskyd, párkrát si sám vyrazil k moři do Řecka. „Jen je mi občas smutno. Nějaká sympatická parťačka do života by se hodila. Tak jsem po poradě s neteří, která se v seznamkách vyzná, začal být takzvaně aktivní. Jenže mi došlo, že nemám šanci. Když jsem si četl ty požadavky, co ženy mají, znejistěl jsem. Se dvěma jsem se sešel a bylo mi jasné, že mě obě otipovaly jako naprosto průměrného, nudného patrona, který jim do života nic moc nepřinese. Mimochodem, samy nebyly nic moc. S nadváhou, zmalované, jedna byla potetovaná. Nepřipadá mi nic horšího, než macatá žena přes padesát v tílku s kérkou. No tak přesně taková byla,“ vypráví Jiří.
Tvrdí, že by si k sobě představoval ženu, kterou nazývá výrazem ‚úplně obyčejná.‘ „Ideálně tak o pár let mladší nebo stejně stará, milá, ne moc silná, ne moc hubená, ne moc veliká, ne moc malá, veselá, prostě normální holka, s normální prací,“ popisuje své představy.
„Ale Jiří, takových žen přece je spousta a právě ve věku nad padesát je hodně těch, které žijí single.“
„Tak to byste se divila. Takové ženy nechtějí obyčejného chlápka jako jsem já.“
Možná se ale mýlí. Existují teorie o takzvaném výběrovém párování. A podle nich si lidé ve skutečnosti hledají partnera, který je jim podobný, pochází z podobného prostředí, má podobné vzdělání, podobný příjem. Čímž se v podstatě vysvětluje často omílaná otázka, proč většina modelek končí v náručí úspěšných sportovců. No protože se pohybují ve stejné společnosti, mají podobné vnímání světa, touží po podobných věcech. Po slávě, jsou orientovány na výkon, na úspěch, na peníze, na vše, co je moderní, krásné, luxusní. Modelka se zkrátka spíše seznámí se sportovcem, protože na akcích, na které je zvána, se učitelé, automechanici, lékaři, dělníci nebo programátoři nevyskytují.
Podobné to je se všemi, kteří se pokoušejí seznámit. Jen to mají opačně než ty modelky. Pohybují se v prostředí, kde mimořádně atraktivní úspěšní lidé nejsou, protože oni sami - hledači lásky a přátelství - mimořádní nejsou také. Jsou to obyčejní lidé, kteří by měli hledat obyčejné lidi. Paní, která prodává v kantýně v továrně, má zkrátka vyšší předpoklad, že se seznámí s dělníkem, který si tam chodí pro svačinku, než s učitelem hudby na konzervatoři. Jenže ona si dává na on-line seznamku, inzerát s požadavkem, že hledá vzdělaného muže, který rád chodí na koncerty vážné hudby. „U nás v práci žádní použitelní muži nejsou, tam nehledám, sou tam samí obyčejní dělníci.“ říká přitom.
Jenže mnohem větší úspěch v seznamování mají lidé, kteří přehnané požadavky a představy umí hodin za hlavu a prostě se jen tak poohlížejí po lidech ve svém okolí, po těch, kteří žijí podobně jako oni, pocházejí ze stejného prostředí.
„Nenáhodný výběr reprodukčních partnerů v lidské populaci, tedy výběrové párování, pozorujeme stabilně po dekády napříč společnostmi včetně České republiky. Společenské vědy věnují nejvíce pozornosti homogamii, manželství sobě podobných párů. Vysoká homogamie ve společnosti však může znamenat velkou uzavřenost jednotlivých skupin, zabraňovat sociální mobilitě, poukazovat na rasové napětí ve společnosti a zvyšovat nerovnost,“ uvádí psychoterapeutka Markéta Šetinová, která se podílela na výzkumu týkajícím se seznamování.
Padesátnice hledá vysokoškoláka ve stejném věku, humanitně zaměřeného se zájmem o divadlo, literaturu, filmy, cestování. To je typický inzerát, jehož pisatelka nemá na devadesát devět procent šanci na úspěch.
„Nedávno jsem si s kamarádem pročítal seznamky a říkali jsme si, že padesátnice zásadně chtějí muže stejně staré, ba dokonce mladší a hodně z nich zmiňuje požadavek, aby měli vysoké školy a zajímali se o kulturu. Jenže proč by si padesátiletý vzdělaný muž měl cíleně hledat stejně starou ženu. Když vypadá dobře a je v dobré kondici, logicky se poohlíží po ženě mladší. Naopak, čím jsme my muži starší, tím více si uvědomujeme, že na mladou ženu takzvaně nestačíme a poohlížíme se po kamarádkách v našem věku,“ říká osmašedesátiletý Petr, který žije sám a s kamarádem o seznamování často mluví. Zatímco Petr on-line seznamky odmítá, jeho kamarád už přes ně navázal několik vztahů a má bohaté zkušenosti. „On říká, že když svůj profil vylepší a lže, že je bývalý podnikatel a vysokoškolák, píše mu spousta ženských. Když napíše pravdu, že je řidič před penzí, odpovědi žádné nechodí. Přitom ty ženy, se kterými se coby údajný podnikatel sešel, byly tuctové paní. Učitelka, kuchařka, invalidní důchodkyně, účetní. Nijak jiskřivě chytré, nijak výjimečné, obyčejné paní, které neměly moc o čem mluvit. Už vidím, jak by si je nějaký vysokoškolsky vzdělaný úspěšný podnikatel nadšeně stěhoval do své vily a naléval jim šampaňské,“ říká Petr.
„Z některých výzkumů vyplynulo, že ženy jsou na seznamkách náročnější než muži,“ uvádí Renáta Topinková ze Sociologického ústavu Akademie věd a také se podílela na výzkumu týkajícím se on-line seznamování. „Ženy spíše čekají na oslovení, než aby muže oslovovaly samy. Také se ze zahraničních výzkumů ukazuje, že muži a ženy kladou u potenciálních partnerů důraz na jiné charakteristiky. Muži upřednostňují krásu, zatímco ženy přisuzují větší význam finančnímu příjmu nebo vzdělání.“
Virtuální svět on-line seznamek láká popustit fantazii, kreativitu, něco si trošku přibarvit k lepšímu, více či méně lhát. Výsledkem je, že lidé často líčí své hledané protějšky jako ideální nadpozemsky dokonalé bytosti. Takže možné zájemce, kterým zůstala ještě trochu racionality a sebekritického hodnocení, logicky odradí, ba přímo vyděsí. Začnou mít pocit, že nemají šanci se na tomto trhu s dokonalostí uplatnit. A ti, kteří trh s dokonalostí vytvářejí a nedaří se jim své vysněné protějšky najít, začnou mít pocit, že žádný kvalitní materiál na tomto trhu není. Výsledek? Seznámit je zatraceně těžké a čím déle to člověk zkouší, tím více rozčarován z toho je.