Jak jsem se udržela na světě
FOTO: archiv autorky

Jak jsem se udržela na světě

7. 10. 2020

Nevím, co mě to dnes napadlo si vzpomenout na to, jak mi maminka vyprávěla, že o mě mohla přijít hned měsíc po narození. Už jako kojenec jsem byla takové nějaké nedochůdče.

Maminka se o mě bála, a když jsem nechtěla přibývat na váze a stále jsem jen ztrácela deka, měla průjem a nic jsem v sobě nenechala a vše vyblinkala, maminka šla vyhledat lékařskou pomoc. Lékař mě prý prohlédl a řekl, maminko, vypadá to špatně, asi se vašemu miminku nechce žít. Nějaké léky dostala, ale nic nepomohlo. Proto se obrátila na jednu starou kořenářku, která jí poradila - dávejte jí vývar z rýže a uvidíte, zda to pomůže.

Maminka hned zahájila léčbu vývarem z rýže a cpala mi jí po lžičkách káždou hodinu. Nejdříve jsem přestala blinkat a po měsíci už i hubnout. Maminka říkala, ani si neumíš představit, jakou jsem měla radost, když už tě všichni odepsali a já tvrdohlavá tě pořád cpala tou rýží. Po čase jsem už mohla dostávat sunar a jinou stravu.

Někdy mám dojem, že tuto tvrdohlavost jsem zdědila po mamince a byla mi vždy příkladem nevzdávat a bojovat, dokud to jde. Dlouho jsem neměla rýži ráda, ale po letech jsem se ji naučila jíst.

Od té doby už uběhlo hodně času, ale vzpomínka na maminku se stále častěji vrací. Byla vždy pro své děti ochotna udělat cokoliv, jen aby byly zdravé. Když nás opustila, byl to pro nás moc smutný den, ale vzpomínky a vděk za její lásku trvá stále.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Dojemná vzpomínka na statečnou maminku, děkuji.
Naděžda Špásová
Marie, je dobře, že vaše maminka byla tak tvrdohlavá. Byla jsem na tom podobně, narodila jsem se s luxací kyčlí. Léčila mně prý kořenářka a měla jsem levou nohu o dost kratší. Pak jsem byla v Plzni v nemocnici, kde mi tu nohu lámali a byla jsem půl roku ve strojku. Byl kovový a když jsem ho našla u babičky na půdě, nebylo mi zrovna dvakrát dobře. Šel do popelnice. Trauma z dětství mě zřejmě stále pronásleduje. Přeji vám dlouhý krásný život. :-)
Eliška Murasová
Je to jasné, Marie, měla jste tu na světě úkol, a určitě ho zdárně plníte. Pěkný příběh.
Anna Potůčková
Krásný článek, ve znamení střelce mám jednu zesvých dcer.
Jitka Hašková
No vidíte, já jsem se zase ve 20 letech dozvěděla, že máma děti vůbec nechtěla, když otěhotněla, chtěla potratit, tak nesla pytel se zrním do mlýna z Černošic do Solopysk a zpátky semletou mouku. Nepodařilo se jí potratit, tak jsem se za války narodila. Je dobře, že máte vzpomínku lepší.
Hana Nováková
Krásná vzomínka, jen nevzdávat a využít všech možností. I babské rady nejsou k zahození a ne jen prášky, kapky a znova. Hodně zdravíčka přeji ....
Hana Šimková
Někdy se má dát na babské rady. To je dobře, že byla maminka tvrdohlavá.
Marie Seitlová
Krásná a dojemná vzpomínka.
Zdenka Soukupová
Krásná vzpomínka. Maruško, ať Vám ta bojovnost vydrží.
Eva Mužíková
Maruško, střelci jsou bojovníci. Koukla jsem se na Vaše profilové foto, z takového mrňouska vyrostla " holka " jako lusk. Moc hezké vyprávění. Bertice

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.