Tvůrčí blok, můj úhlavní nepřítel
foto autor

Tvůrčí blok, můj úhlavní nepřítel

19. 10. 2020

Sedím a prohlížím si obrázky, které jsem rozvěsil na stěnu proti sobě. V hlavě mám právě dokonalé prázdno. Je to deka. Tvůrčí deka. Velká a tlustá. Dolehla na mne, aby dokonale umrtvila činnost mých mozkových závitů. A já marně hledám únikovou cestu, třeba i docela malou cestičku ven, kudy by se moje myšlenky, ozářené spásným nápadem, mohly ubírat dál.

Ale jaké vlastně myšlenky? Vždyť momentálně žádné nemám. Někde se ztratily. Bloudí. A s nimi všechny souvislosti, o kterých jsem chtěl psát. Veškerá invence. A co jsem to vůbec chtěl psát? V hlavě je zataženo, jak venku za oknem.

Tvůrčí deka. Nebo mám říkat raději tvůrčí blok? Je to stejně jedno a to samé. Všechny možné myšlenky mi teď probíhají hlavou, jenom ne ty, které bych tolik potřeboval. Čím více přemýšlím, tím méně smyslu moje myšlenky mají. Vnitřní hlasy se perou mezi sebou, argumenty létají ze strany na stranu, střetávají se a překřikují jeden druhého.

,Proč mě vlastně, ty mizero, přepadáš stále častěji a častěji. Měj přece ohled na starého člověka, který se v potu tváře snaží zplodit něco smysluplného, co by se dalo dokonce i číst.'

Ke komu to vlastně mluvím? Je to snad moje alter ego, nebo momentální absence tvůrčí invence, která si kamsi odskočila? Vlastní slova se mi vrací jak ozvěnou a buší mi do hlavy.

,Podívej se, ty jeden kverulante, kolikrát jsi vykřikoval, že je ti to vlastně jedno, jestli píšeš, nebo ne. Tak si nestěžuj. A vůbec, co chceš s tím literárním balastem nakonec udělat? Postavíš se na náměstí a budeš vykřikovat svoje myšlenky, o které nebude mít stejně nikdo zájem?'

,Pokud začnu takhle scestně uvažovat, tak si můžu akorát sednout s ostatními dědky do Stodoly ke sklenici piva a nadávat na režim, na zdraví, na fotbalovou ligu a po očku se přitom koukat po ženských.'

,Tak proč to neuděláš?'

,No proč. Vlastně, proč to neudělám? Víš, že ani nevím. Možná si nechci připustit fakt, že to třeba už nezvládnu. Že mám akorát tak na to pivo a bezobsažný kecy v hospodě.'

,Svatá prostoto! Co chceš, ty blázne, v tomhle věku ještě dokazovat? Běž radši do té hospody, nemysli na hlouposti a zbytečně se nestresuj.'

,To víš, že jo. Možná, že bych se tě na čas zbavil, ale co potom? Ještě není všem dnům konec. Nejdřív se poradím s Merlotem. Někdy to docela zabírá. A třeba tě potom pošlu k čertu i s celým tvým defétizmem. Ono se určitě něco narodí. Možná, že to bude něco úplně jiného, než jsem původně zamýšlel, ale proč ne. To přece nevadí. Bude alespoň něco.

A vůbec. Podívej se nahoru na oblohu. Je mizerně a zataženo. Jenže někde tam nahoře, za tou zataženou oblohou, zcela určitě svítí slunce. A ty mraky tady přece pořád nebudou.

 

 

 * * * 

 

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslav Kolín
Tohle mívám také, ale jak praví Stopařův průvodce po Galaxii: Nepropadejte panice! :-D
Jan Zelenka
Libore, díky.
Libor Farský
Líbííííí. Moc!
Jan Zelenka
Děvčata, děkuji. Zatmění zatím trvá, leč víra v lepší čas přetrvává.
Alena Tollarová
Sice nejsem spisovatel a píšu jen ty svoje většinou cestovní pozvánky pro tento web, ale neschopnost napsat po určitou dobu cokoli, znám velice dobře. Nerada plním svoje tipy vatou údajů např. z Wikipedie, ale raději se snažím tipy okořenit zážitky z cest. A v tom to je, nápad chybí ... Když už se rozhodnu, že se na to vykašlu, najednou to v hlavě udělá blik a už to jede ...
Dana Puchalská
Moc hezká glosa. A samomluvu zná určitě hodně lidí. Mně se občas i líbí.
Anna Potůčková
Takovou občasnou samomluvou trpím také a dost často v noci, když se probudím a přemýšlím o věcech, které je třeba udělat apod. Zrovna dnes v noci jsem pří svém bdění sama sobě přikazovala, co a jak udělat, na co nezapomenout při našem stěhování.
Jana Šenbergerová
Každý, kdo se o něco snaží, to někdy zažije. Říkám tomu zatmění mozku. Je to stejné jako zatmění slunce nebo měsíce. Dříve nebo později to přejde samo. Ve vašem tvůrčím koutku musí být příjemně i s tvůrčím blokem. I mozek si potřebuje odpočinout a utřídit myšlenky, aby se znovu mohly projevit v celé své kráse.
Marie Doušová
Snad každý někdy trpí samomluvou a tím se možná i posouvá do budoucnosti. Jane, už jste dokázal toho v životě hodně a proto ta úvaha o dalším tvůrčím životě. Nevzdávat se a hospodu klidně navštívit , ale pak se zase vrátit do tvůrčího života,který je Vám tak vlastní. Moc držím palce a rozumím vašim slovům,které jste tak nádherně napsal. Dík...
Hana Šimková
Moc hezká samomluva.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.