Dříve byly ve vyšším věku řeči o sexu naprosté tabu. Tak nějak se vůbec nepředpokládalo, že by lidé ve věku, kdy se stávají prarodiči, měli nějaký intimní život. Že by se babička s dědou líbali, hladili se? Nesmysl, vždyť jsou na takové věci staří. S tím, jak ve společnosti přibývá lidí vyššího věku, mění se jejich životní styl i jejich vnímání ze strany mladších generací, přestává být sex mezi seniory tématem nevhodným, ba přímo pohoršujícím. Což však vede k opačnému extrému. Mnoho lidí začíná mít pocit, že když ve vyšším věku nevedou aktivní intimní život, jsou smutnou výjimkou. Podléhají pocitu, že jsou staří, že selhávají, že nepatří do této společnosti, založené na atraktivitě, úspěchu, výkonnosti, což jsou měřítka, která se čím dál více používají i v hodnocení starších lidí.
„Náš výzkum ukázal, že padesátka a výše je věk, kdy se lidé tématem sex hodně zabývají. Je pro ně důležitý. Když ho nemají, mají pocit, že takzvaně patří do starého železa, že selhávají. Zároveň je to doba, kdy se objevují v této oblasti potíže,“ říká Anna Ševčíková z Masarykovy univerzity, která se tímto tématem zabývá. Podobně mluví i Karolina Friedlová, která se také zajímá o intimní život dříve narozených a provedla na toto téma několik výzkumů. „I lidé velmi vysokého věku často touží po intimních dotycích, po vyjádření lásky. V domovech seniorů se často stává, že lidé, kteří tam potkají někoho, kdo se jim líbí, kdo je přitahuje, jako by rozkvetli, jsou aktivnější, pečují o sebe, získají sebevědomí,“ uvedla.
Psychologové, kteří se tímto tématem zabývají, tvrdí, že padesátka je období, kdy sex přestává být v životě člověka něčím naprosto přirozeným. Je to doba, kdy nad ním lidé začínají přemýšlet. Všímají si, zda se v této oblasti něco nemění, přemítají, jak to bude v budoucnu. Zkrátka, jak člověk stárne, je pro něj intimní život jakýmsi měřítkem jeho atraktivity, výkonnosti, schopnosti udržovat si kondici. Jinými slovy, měřítkem, zde je ještě mladý nebo už starý.
„Pro někoho je sex symbol elánu, vitality. Často také ale bývá pro lidi důkazem, že jejich dlouholetý vztah funguje, že má smysl, pokud jsou schopni zachovávat si mezi sebou intimitu i po letech dlouhodobého soužití,“ uvedla Anna Ševčíková.
„V pětapadesáti jsem začal mít potíže. Prostě jsem neměl na sex náladu. Párkrát jsem selhal, což bylo velmi nepříjemné a vyvolalo to ve mně obavy, že se to bude opakovat,“ popisuje své starosti osmapadesátiletý Radim. Velmi si zakládá na to, že ho lidé tipují na mladší věk. Jezdí na kole, chodí do posilovny, rád se pěkně obléká. Ví, že po něm pokukují i výrazně mladší ženy. „Manželka si asi myslí, že už o ni nemám zájem. Náš intimní život v podstatě v posledních letech přestal existovat. Ani mně to vlastně moc nevadí, spíše mě štve, že nevím, jak to žena vnímá. Mám ji rád, vím, že bychom si o tom měli na rovinu promluvit, ale vůbec se mi do toho nechce. Myslím, že dříve od chlapa ve věku kolem šedesátky žádné výkony v této oblasti nečekal, ale my teď jedeme na vlně, že šedesátka je ve všech směrech totéž co čtyřicítka. Obávám se, že jsem příkladem, že ve všech oblastech tomu tak není,“ říká Radim. Svěřil se kamarádovi lékaři. Ten se smál, že se s podobnými potížemi potýká spousta mužů. „Tak trochu to bagatelizoval slovy: už nám prostě není dvacet,“ shrnuje Radim.
Podobný problém řešila i šedesátiletá Blanka. „Po čtyřicítce jsem se rozvedla, pak jsem měla pár nepovedených známostí. V padesáti jsem začala žít úplně sama, přestala jsem randit, odvykla jsem si od intimního života. Časem jsem si vůbec nedovedla představit, že bych se před nějakým mužem svlékla, že by se mě dotýkal. Přitom mi bylo líto, že jsem sama, když jsem viděla, že mé vrstevnice normálně žijí. Začala jsem si připadat stará, neatraktivní. Sama sobě jsem namluvila, že sex ve vyšším věku není k životu potřebný, ba že přímo není vhodný. Čím jsem starší, tím méně nad tím přemýšlím, ale ve věku kolem padesátky jsem to řešila hodně,“ vypráví.
Sex je jednou z ukázek toho, jak velkou proměnou společnost prošla, co se týká vnímání věku. Mnozí lidé si po padesátce připadají tak svěží, mladí a výkonní, že je jakékoli selhání v jakékoli oblasti pořádně překvapí. Nedovedou se s ním vyrovnat, berou ho jako znamení, že stárnou a to je přivádí k panice. I v tomto směru však platí, že lépe se žije těm, kteří vědí, že každý člověk je jiný, každý má jiné potřeby, představy o tom, co je důležité a co ne. Je to určitě lepší přístup, než si myslet, že v šedesáti budou všichni dosahovat stejných výkonů jako ve třiceti, ať už jde o práci, o sport, o zábavu nebo třeba právě o sex.
