Na facebooku se každý týden "rodí" nové a nové skupiny, které hledají společná témata. Většina těchto skupin, pokud témata nejsou odborně zaměřena (Armáda 1918-1938 a pod.), se přímo či nepřímo dotýká tématu RETRO. Ano, většina z nás, co jsme dosáhli té magické 60, či se k ní blíží, se dříve nebo později přistihnou, jak v hovoru se svými vrstevníky, rodinou či sami se sebou začnou vzpomínat. Myslím si, že je to zcela přirozené a i já jsem si "přihřál svou polívčičku" tím, že jsem v některých těchto skupinách zveřejnil své "poklady", tím myslím sto a více let staré fotografie svých předků.
Při prohlížení starých fotografií jsem si všiml zvláštního kouzla některých z nich. Proč kouzla? Protože v čase zachytily okamžiky ŠTĚSTÍ, které jsem si v tu chvíli vůbec neuvědomil. Až s odstupem času jsem pochopil, že v tuto chvíli, kterou zachytila většinou ještě černobílá fotografie, jsem byl opravdu ŠŤASTNÝ.
Většina našich životů nám proletí před očima jako rychlík, který na tom našem malém nádražíčku ani nezastaví. Ale o to více si zpětně dokážeme uvědomit ty chvilky, kdy jsme byli šťastní. Já jsem na ukázku vybral jen dvě fotografie, bohužel ne příliš kvalitní, proto se omlouvám. Na té první jsem se svou dívkou v létě roku 1968 na hostivařské přehradě. Ano, bylo nám krásných 17, tak jak se zpívalo na převzatém hitu ze šedesátých let "Krásných sedmnáct". Svět se nám otvíral, snili jsme o cestování, o naší svatební cestě do Egypta nebo do Paříže - města zamilovaných. Ano, tehdy jsme byli zamilovaní a dokonale šťastní!
Na další fotografii z roku 1971 jsme si vzájemně řekli své "ANO". Je pravdou, že na "svatební cestu" jsme nejeli do Paříže, ani neletěli do Egypta, ale jeli jsme do krásného lesního hotýlku "STUDÁNKA" u Rychnova nad Kněžnou. Prožili jsme tam úchvatný týden plný milování, na který si vzpomínám dodnes. Nakonec jsem neodolal a všechny tyto své vzpomínky jsem vložil do své knihy "SIROTEK". Byl jsem těch zážitků a vzpomínek tak plný, že jsem sepsáním této knížky předešel vnitřnímu "výbuchu". Celý život jsem rád četl a snad jsem se tím "nakazil" a nakonec jsem to zkusil sám. Nenapsal jsem žádný "kasovní trhák", ale konstatování mého okolí, že píši "čtivé knížky", byl pro mne velkou odměnou. Na kjk.cz je souhrn mých knih v elektronické i tištěné podobě a dokonce zkouším pro ty, co jim slabý zrak či jen "lenost" brání ve čtení knihy, převádět do mluveného slova jako audioknihy. Zkuste si také prolistovat stará alba fotografií. Třeba tam také objevíte v čase zachycené ty své okamžiky ŠTĚSTÍ !
