Konečně v důchodu, hurá!
Ilustrační foto: ingimage.com

Konečně v důchodu, hurá!

24. 10. 2020

Tak jsem se přece jen dočkala! Letos 2.května přišel den "D" a to doslova. Byl mi přiznán důchod. Sice předčasný, ale byl. Super, konečně jsem taky důchodkyně, tetelila se moje dušička blahem.

Pětatřicet let jsem se věnovala profesi zdravotní sestry. Od útlého dětství jsem snila právě o tom, jak budu pomáhat trpícím bytostem, budu tu vždy jen pro své pacienty, odhodlaná nabídnout pomoc prakticky nepřetržitě, v kteroukoliv denní či noční dobu, a tak dále...

Prošla jsem různými obory, které mě nesmírně obohatily pracovně, ale přinesly mi i cenné poznání v osobním životě. Tak například chirurgie mi ukázala, jak se dokážou někteří lidé doslova zmrzačit, bohužel svou vlastní vinou. Setkala jsem se s různými formami onemocnění a mnohdy i těžkých životních osudů pacientů. A co teprve patologie - tak to bylo něco! Na toto období do dnešního dne ráda vzpomínám, hlavně na kolektiv bývalých kolegů. Byli nabití optimismem a práce na oddělení patologie jim rozhodně neubrala na humoru, zvláště pak soudním lékařům.

Naučila jsem se jim rozumět, byla to jistě i jakási obrana proti syndromu vyhoření. A taky jsem si díky tomuto pracovišti uvědomila, jak křehký je vlastně život. Mnohdy se ve svých životech za něčím honíme, chceme něco někomu dokazovat, toužíme za každou cenu po penězích, kariéře, milenkách či milencích. Chceme od života urvat co nejvíce, "když už, tak už", říkáme si, a vlastně se tím tak nějak omlouváme za uspořádání hodnot ve svých životech. A najednou se něco přihodí, chvilka nepozornosti naší či jiného člověka, nebo přijde úraz, neslučitelný se životem. Jindy se objeví těžká nemoc a smrt je pak spíše vykoupením. V neposlední řadě jsem praxí na oddělení patologie  připravená na to, co mě v budoucnu čeká. Vím, do čeho půjdu, až se naplní můj čas, což není jaksi k zahození.

Svou pracovní kariéru jsem zakončila několika lety praxe na psychiatrii. Taky zkušenost i pro osobní život. Uvědomit si, že každý člověk je jedinečný a má svou hodnotu. Měla jsem možnost vidět, kolik lidí si neváží sebe sama, neslyšeli nic o sebelásce. Mysleli si, že mít rád sám sebe je sobecké. Tak byli vychovávaní. Nechali po sobě šlapat mnohdy i nejbližšími lidmi z rodiny a nepřišlo jim to "podivné". Těžké osudy. Velkou odměnou pak bylo, když pacient, který k nám přišel, nebo byl i přiveden naprosto zlomený, odcházel projasněný a hlavně vzpřímený. S odhodláním vymezit hranice ostatním v okolí a neplnit funkci "jakési rohožky", o kterou si blízcí, kolegové nebo i nadřízení, čistili podle potřeby své boty. 

Teď mám spoustu plánů. Velmi ráda se čas od času s vámi podělím o své radosti, ale i starosti. Budu se věnovat více dcerkám, vnoučátkům, manželovi a zvířecím parťákům, kteří tvoří náš tým. Zahrádka okolo domku se taky připomíná, "že tady je". Budu chodit do přírody, někdy sama, jindy s kamarádkou. Ráda maluju, chtěla bych se v malování více zdokonalit. Občas si skáknu na pokec na onkologii. Tam jsem nepracovala, tam jsem pacientkou. Dvakrát mě navštívilo zhoubné onemocnění. Nebojuju (boj vysiluje). Přijala jsem věci tak, jak jsou, protože vše je tak, jak to má být. Chci žít úplně obyčejný život. 

Můj příběh
Autor: Hana Ederová
Hodnocení:
(5.1 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Ederová
Dobrý den paní Evo, mluvíte mi z duše. Čtu tady, že už vlastně na ten důchod trénujete a máte to fakt super zmáknuté!!! Děkuju za Váš krásný komentář a zdravím
Eva Kopecká
S nefalšovanou českou závistí, jak by řekl doktor Štrosmajer, konstatuju, že to mám ZA ROK A PŮL. Zatím zvládám to domotat tam i zpátky i svůj podíl na pracovišti odvést. Užívám si jak práci, kterou dělám celý život ráda, ale i to zasloužené volníčko, zvané víkendy, svátky, dovolená. A snad v životě jsem nebyla spokojenější, než teď, kdy se vrátím k sobě domů, do ticha. A kdy je jen na mě, zda si budu celý den číst, zda si něco uvařím nebo namažu, zda půjdu spát nebo se někam projít. Život je fajn. když člověk má, co ho baví. Když není závislý na druhých. Když má tolik zdraví a energie, aby žil po svém. Když může o sobě rozhodovat. Čaj už jsem měla, kafe taky, jdu zalovit do svých oblíbených DVD a nebo do své knihovny. Jsou to společníci, kteří nezklamou.....
Hana Ederová
Děkuju všem za komentáře, mám radost!
Martina Růžičková
Přidávám se k ostatním a přeji Vám hodně zdraví, štěstí a pohody do důchodové etapy života. Užijte si vše, co máte ráda a co Vás baví.
Hana Ederová
Moc děkuju paní Hanko za podporu, přeju hezký den a my se nedáme!!!
Hana Pořízová
Paní Hano, jsem taky Hanka a byla jsem sestra, rehabka. Krásnej článek! A do nového dne sympatizuji s názorem.... Ne bojuji , boj vysiluje. To je pro náš věk úžasné moudro. Díky! Přijímáme co přijde a radujeme se pokud to jde. Pevně zdraví!
Hana Ederová
Paní Danko, moc Vám děkuju a přeju hezký den.
Danka Rotyková
Paní Hano, užívejte si každý den, ať se vám daří!
Hana Ederová
Paní Hanko, moc děkuju za příspěvek, mějte se hezky!
Hana Šimková
To je strašně obdivuhodný lidský článek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

19%