Foto: autorka

Můj sen – glosa o nesplněných snech

5. 11. 2020

Na plnění svých snů jsem srab. Nemám vůli, mám jen chuť. A to nestačí. Měla jsem sen být baletkou. Bolelo to, tak jsem to vzdala a snila o tom, že budu výbornou atletkou. Na to se ale muselo moc trénovat a to mi nevonělo, tak jsem to vzdala opět. Taky by se mi líbilo být známou písničkářkou, nejlépe ve stylu country. Při trénování čtvrtého akordu jsem s tím sekla a svůj sen inovovala. Rozhodla jsem se být úspěšnou návrhářkou. Zase to nevyšlo, a tak jsem přestala snít.

Zkrátka, nejsem ten typ, který, když nemůže, tak ještě přidá. Proto už nechci být spisovatelkou, stačí mi, když si jen tak pro radost něco napíšu na íčko. Nechci být ani autorkou kuchařských knih, stačí mi, když něco dobrého vymyslím, uvařím a pozvu sousedy. Nepotřebuji být ani uznávanou enoložkou Stačí, že mi to víno chutná a hezky si o něm i při něm dovedu povídat. Tak na zdraví a na všechny naše splněné i nesplněné sny.

Můj příběh

Autor: Blanka Macháčková

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 5.11.2020 13:28

Blanko, moc hezké a upřímné. Já jako Beran bych mohla vyprávět, kolik věcí jsem začala a nedokončila. Nejlepší je ten závěr, to je takové to typické "Nemusí pršet, jen když kape". :-D :-D Díky.

Zdenka Soukupová 5.11.2020 13:23

Jo, pokaždé to nevyjde. Ale napsala jste to krásně, Blanko. Jsem na tom podobně. Tak na zdraví a mějme sny i dále. ☼

Mirek Hahn 5.11.2020 11:17

Třeskutě otevřená úvaha... Připíjím na splnitelné sny :-)

Daniela Řeřichová 5.11.2020 11:15

Snít je hezké, ale realita je často jiná. Důležité je umět si život vychutnat jako ten pohár vína na zdraví.

Hana Šimková 5.11.2020 11:07

Souhlasím s autorkou, jako by psala o mně.

Zpět na homepage Zpět na článek

Dobří lidé stále žijí

Každý z nás tuší, že by měl za svůj život udělat pár dobrých skutků. Ten prozatím největší nás potkal letos na Šumavě. Jeli jsme s manželem a naší sestřenicí Jitkou na Modravu. Seniorskou trojici doplnila čtyřnohá fenka malého pudla. Ta už je také ve svých 13 letech psí babičkou.

Beatrice Novotná

Proč nosí kominíci štěstí

Kdysi bývalo zvykem, že člověk po úraze putoval na šest měsíců do rehabilitačního ústavu. Mělo to logiku – každý se tam naučil (v rámci svých možností a schopností) maximální soběstačnosti. Tam to z něho po dobrém, i po zlém, vyždímali. I já se tam ocitla.

Věra Schmidová