Šťastné a veselé? Ne, smutné covidové
Ilustrační foto: pixabay.com

Šťastné a veselé? Ne, smutné covidové

14. 12. 2020

Když jsme se v únoru poprvé dozvěděli, že nějaký čínský vir vyráží na cestu kolem světa, asi si nikdo nedokázal představit, jaká že to bude nakonec pompézní výprava. A že se potáhne až do vánoc.

První, druhá a teď možná třetí vlna znovu zavře hospody, zimní radovánky na horách se změní na domácí posedávání u televizních pohádek, ulice se vylidní. A znovu a dokola nás čekají roušky, testy, karantény a deprese.

Po těch devíti měsících dochází dobrá nálada i těm největším optimistům. A naděje v nedohlednu. Není jí ani ta vakcína, která je teprve na cestě do Česka, ale půl národa ji už předem odmítá.

Je těžké držet si svěží mysl, když člověk vidí, jak vir zametá i s těmi, kdož mají určovat hlavní bojovou strategii. Dva ministři zdravotnictví už padli, třetímu brzy ukousne hlavu jeho vlastní PES. Krizový velitel Hamáček pochopil, že podruhé už červený svetr nezabere, a hrozí odchodem z vlády, no a premiéru Babišovi už to vůbec nevadí...

Koronavirus už nebaví ani ministry, ani hospodské a hoteliéry, ani herce, ani nás, důchodce.

Ukazuje se, že polovičatá řešení nefungují. Nastoupit by měl buď nekompromisní lockdown (svátky nesvátky), anebo totální rozvolnění. Nevím, jestli má cenu v pětasedmdesáti dýchat do roušky, nevidět se s rodinou, vnoučaty, kamarády z hospody. Už mě nebaví každý den sledovat, který okres je fialový, zelený či oranžový a jestli je "er" rovno jedné nebo zase nad jednou. Už nechci v obchodě deset minut roztahovat igeitový pytlík, protože si nemůžu plivnout do dlaní. Už se nechci dívat na Babišovy a Blatného odstávající lopuchy a poslouchat Havlíčkovu rychlopalbu. 

Dávám čínskému viru termín do konce roku. Po Novém roce si už roušku nenasadím. A možná už ani nic nenapíšu.

Tak šťastné a veselé.

Můj příběh
Hodnocení:
(4.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Neřekla bych,že mne něco omezuje.Roušku v obchodech nějak vydržím - a to je asi všechno.Víc mi vadí,že se zavírají knihovny,ačkoliv tam nikdy není narváno a knihy se dají dezinfikovat. Žbrblalové a pochybovači,jako je asi autor článku,si snad myslí,že ti politici si všechno vymýšlejí,aby někoho jen tak z plezíru otravovali a omezovali??? Všude ,i ve světě,se něco ošklivého děje,lidé jsou doopravdy omezováni,u nás je to vlastně ještě brnkačka. Kdyby mnoho kecálků raději přemýšlelo samo,a dělali sami od sebe to,co brání rozšiřování nemoci,tak by jim to nemuselo být shora nařizováno! P.S. Jaké uši máte vy,pane Vácho???
Jindra Hubačová
Hezký článek , děkuji a moc se mi líbí příspěvek Soničky P.
zuzana šišková
Co napsat? V hlavě je toho tolik, že ani nevím co z toho pustit dál. Doba nás postupně nějak oslabila a semílá a semílá. Není to dobře! Ztratili jsme chuť se poprat s nepřízní doby, času koronavirového. Když se zamyslím , říkám si , že jsou daleko horší časy , které by nás mohly postihnout. Koronavirus je pouze zdvižený prst. Uvědomím si štěstí, že můj život nevykořenila žádná válka v Evropě. Mé rodiče ano. Je mi pětašedesát a celou dobu žiji v míru. Za to děkuji osudu. Už to je pro mne měřítko rozsahu potíží. Já se v současné době vzdávám pouze určité části svého "pohodlí", ale moji rodiče přišli o své životy, jejich nasměrování a tím i o jejich další průběh. Navždy v nich zůstala válečná traumata a i vlivy po roce 1948 . Prosím, vzpamatujme se a naučme se přečkat omezení doby. Jsou to pouze omezení, nic víc, nic míň. Ti nanovandráci tady nebudou napořád. Bude líp! Určitě bude líp. Tak si tuto dobu nedělejme těžší a tím nepříjemnější víc, než je nutné. Nebudeme se hroutit už teď . Jsme silná generace, která zdědila paměť svých silných rodičů. Prosím všechny buďme silní a rozumní! Zuzana Šišková
Sup Sup
Pane Vácha, lze s Vámi i souhlasit. S jedinou výjimkou - covid 19 vůbec nemusí být čínský. Unikl pravděpodobně z laboratoře v číně, ale to neznamená, že je čínský. Laboratoř byla údajně přestěhována do Číny z USA....
Marie Faldynová
Každý problém je příležitost se něco naučit. Také mne otravuje nosit roušku, zamlžit si brýle a nevidět se s vnoučaty - ale učím se radovat z toho, že jsem ještě neonemocněla, že jsem schopná někomu pomoci (kamarádce po kovidu jsem upekla cukroví) a dnes mi přišel od dcery kalendář s fotografiemi její rodiny. Něco, z čeho mám radost, se vždycky najde.
Marie Ženatová
Ano, všichni jsme omezeni. Ale když ve vaší blízkosti máte známé, kteří na koronavirus zemřeli, když máte ve své rodině mnohé, kteří tuto nemoc prodělali s těžkými problémy a to i v mladičkém věku a stále nejsou úplně zdrávi - tak si říkáte, že určitá omezení mají asi smysl? Ano, určitě bych byla také moc ráda, kdyby ten život byl pro všechny lidi i celou přírodu jednodušší a zdravější a moc ráda bych se toho ještě někdy alespoň trochu dočkala* Ale tak jako paní Soňa vidím na svých vnoučatech jak školu dobře zvládají i přes ty počítače, pomáhají víc rodičům - zapojují se do všech domácích povinností, chodí společně do přírody hlavně v blízkém okolí - řekla bych, že teď žijí víc spolu. I když se tak na jejich způsob života dívám víc z povzdálí - tak mi připadá, že žijí jako my děti ve svém dětství - hlavně v harmonické soudržné rodině, kde má každý svoje povinnosti, ale také víc volného času trávit ho užitečně společně v pohodě doma*
Soňa Prachfeldová
Všichni jsme postiženi, omezeni, otráveni, naštváni, jenže zatím to jinak nejde. Vidím moje vnučky, jak jsou trpělivé, nejdou ven, učí se přes počítač, ale nežbrblají. Jsou skvělé a věřte styděla bych se je otravovat , nebo sebe, nějakým pesimismem. Prostě to tak je, nevíme jak dlouho, ale mějme naději, že se znovu dožijeme světa , jak byl před tím odporným virem. A premiér mě vždy rozesměje, tedy jeho uši. Žijeme, tedy jsme.
Hana Řezáčová
Rozesmály mne ty "lopuchy" ... Jinak, co chcete dělat? Virus "paskřivec" je tady a nic na něj zatím nemáme, jen ty roušky, když někam musíme, ale nejlépe když nikam nemusíme popř. nemůžeme, protože je zavřeno ... Brblání, frflání, nadávání nám uleví, ale nepomůže. Snad se podaří nárůst "čísel" zase trochu zpomalit, snad udělají své i vánoční prázdniny, snad se preventivními testy podaří podchytit ty, kteří jsou infekční a neví o tom, snad nebudou tajit své kontakty, snad bude brzy vakcína a aspoň ta půlka (jak píše pan Vácha) obyvatel se nechá naočkovat ... Já věřím, že to podaří časem zvládnout a bude líp ...
Hana Rypáčková
Hezké čtení. Dost lidí je z toho otrávených, ale nejv8c Tanečník. Nemáme Labuťáka, ale tanečnika. Na odpolednch posezeních s písničkou se hlavně tančilo . Je víc žen a tak byl na roztrhání, velmi žádaný. Tomu to tak chybí, zestárl za ten rok, co se taneček nekoná, ještě ta rouška...Byl k nepoznání. Co to s lidmi udělá?
Anna Potůčková
Dost povedený a tak trochu také humorný článek. Ani já nechápu, proč mám mít roušku ve městě, když s nikým neztratím ani slovo a se mnou jej také nikdo neztratí. Jdu si svou cestou, známé pouze pozdravím a to je tak všechno. A pokud se z někým zastavím, dám si roušku tak nějak už automaticky. Ano, některá nařízení skutečně nemají hlavu ani patu........

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.