Čas vánoční je dobou ztišení, vzpomínek i naděje.
Jako děti jsme byly rády obdarovávány.
Vzrušeně jsme prožívaly Štědrý den s jeho tajemstvím a zjitřenou atmosférou.
Slavnostní večeře s rybí šupinou pod talířem a rodinný chór Narodil se Kristus Pán u stromku, jehož svíce planuly v posvátné noci.
Vůně františků a purpury provázela nedočkavé rozbalování dárků, jež byly povětšinou praktického rázu. A potom knihy, hory knih.
Jedenkrát jsem dostala dárek z říše snů.
Nové bílé krasobruslařské boty. Celou zimu jsem se proháněla na kluzišti zahalena do závanu vlhkého ledu a ostrého větru.
Příští rok boty zdědila sestřička.
Následovala doba, kdy jsme sami obdarovávali.
Vložili jsme pod stromek děťátko a pak druhé.
V proměnách času jsme si nadělovali touhu, štěstí i zklamání.
Ztráceli jsme se v labyrintu polopravd a poznali svobodu.
Pohltil nás čas s vůní divadelního líčidla a dětského potlesku.
Propadli jsme se do vášně tvořit do úmoru.
Přišel čas darů od těch, jimž nebylo dopřáno vidět, slyšet, chodit.
Vnesli do našich rozevlátých snů pokoru.
Byli jsme obdarováni přátelstvím, které si nekladlo podmínky.
Byli jsme obdarováni vnoučaty, jejichž smích rozezněl ódu na radost.
Byli jsme obdarováni energií tvých studentů, jimž jsi byl učitelem i chápavým důvěrníkem.
Stáli na tvé poslední cestě čestnou stráž a nahoru ti posílali zprávy po sociálních sítích.
Tehdy před rokem se zastavil čas.
Zůstala prázdnota a bolest co trvá.
Do chvíle nebytí vstoupili naši nejmladší.
A pak ti, co si nás uzamkli do svého srdce.
Přinesli dary nesvázané, lehké jako dech a pevné jako ocel. Porozumění.
Přichází čas vánoční, čas očekávání.
Naslouchám tvým vzkazům. Nikdy jsme to nevzdali.
Zůstáváš ve mně, s úsměvem pro pošetilé nápady.
Děkuji za dar nekonečné lásky, osude.
Pokoj lidem dobré vůle.