Chci si život užít. To je věta, která rozděluje generace
Ilustrační foto: ingimage.com

Chci si život užít. To je věta, která rozděluje generace

5. 1. 2021

Lehká práce za dobrou odměnu. Hodně volného času. Časté dovolené, jídlo v restauracích, wellnes pobyty, různé nákladné sporty. Toto označují mladí lidé za nutnou součást života. Starší generace často reaguje slovy: Jste příliš zhýčkaní. Kde je pravda?

Podle výzkumu Národního ústavu duševního zdraví pandemie koronaviru zvýšila počet lidí s depresemi a sebevražednými sklony až na trojnásobek. Většinou jde o lidi mladé. Z různých průzkumů vyplývá, že omezeními, která přinesl covid, trpí mnohem více než lidé starší. Život mladých lidí se totiž změnil výrazněji. Byli více zvyklí chodit do restaurací, cestovat, utrácet. Mnozí by řekli: užívat si.

„Mladí lidé jsou deprivovaní, protože byli zvyklí, že si spoustu svých potřeb a přání plní lusknutím prstů. Když o to přišli, trpí. Jsou na tom paradoxně často hůře než lidé vyššího věku, než senioři, tedy pokud nemluvíme o seniorech, kteří zůstali kvůli pandemie izolováni v různých zařízeních,“ uvedl psychiatr Radkin Honzák. A dodal, že mnoho mladých lidí si dříve vůbec neuvědomovalo, že nemohou mít takzvaně všechno. „Byli zvyklí žít v době neomezeného blahobytu,  neustálého užívání si a atmosféry: ubavíme se k smrti. To je teď pryč,“ řekl.

Podobně jako on mluví řada psychologů a psychiatrů. Setkávají se s případy, kdy se mladí lidé psychicky hroutí. „Moje sedmnáctiletá dcera začala trpět úzkostmi. Celá se třese, brečí. Nejdříve jsem z toho byla v šoku, ale pak mi řekla její učitelka, že takové pocity prožívá spousta jejich vrstevníků. Špatně prý nesou izolaci. Ve skutečnosti tedy to, že nemohou brouzdat nákupními centry, chodit do fitka, neustále utrácet v kavárnách. Jejich generace tak byla zvyklá žít a teď jsou frustrovaní, že jim to chybí,“ vypráví osmačtyřicetiletá máma dívky, která kvůli svých potížím skončila u psychologa.

Podle průzkumu agentury Ipsos pandemii nejhůře nesou mladé ročníky. Nejhůře mladí lidé ve věku od osmnácti do šestadvaceti let, pak skupina do pětatřiceti let a nejméně vadí věkové kategorii padesát čtyři až šedesát pět let.

Typickým příkladem je jedna pražská rodina. „Už to nemůžu poslouchat, jak si vnučky i dcera pořád stěžují, že si nemohou užívat. Takzvané užívání si bylo smyslem jejich života. Když zavřeli wellnes centra, zdálo se, že zešílí. Pak zas začaly lamentovat, že jsou zavřené sjezdovky. Když jsem jim řekl, že si mohou přece vzít sáňky a jít do lesa, dívaly se na mě jako na blázna. Ony potřebují perfektně upravenou sjezdovku, ultradrahé lyže, luxusní oblečení a na místě pak obědy v restauraci,  spoustu kafíček a svařáčků. Ony neznaly dobu, kdy něco nebylo, kdy si člověk něco nemohl dovolit a teď se hroutí při prvních malých překážkách. Pořád jen skučí, nadávají, mě už vůbec nebaví se s nimi stýkat,“ říká jednaosmdesátiletý Jaromír.

„Mnozí starší lidé prošli traumaty, krizemi, vědí, že život přináší nepříjemné situace a mají vytvořené obranné mechanismy. Mladí lidé se nyní vlastně poprvé setkávají s nějakou překážkou. Vyrůstali v mimořádně dobré době a to se odráží v tom, že jsou hůře schopni se adaptovat,“ uvedl psycholog Dalibor Špok.

O generaci dnešních teenagerů se říká, že jsou zvyklí se neustále bavit. Sami, když mají uvést své představy o životě, často za nejdůležitější označují dostatek volného času, aby měli čas na své zájmy. Velmi často své představy shrnují do věty: chci si život užít, ne se jen dřít.

Naopak dnešní střední generace byly zvyklá v devadesátých letech budovat kariéry, vydělávat, vzdělávat se. A generace nejstarší nad tím vším jen kroutí hlavou, protože většina jejich představitelů na nějaké velké užívání si neměla ani čas, ani peníze, ani možnosti.

„Jsem na slovo „užívání si“ úplně alergická,“ říká pětasedmdesátiletá Hana a pokračuje: „Naše vnučky pořád jezdily na nějaké wellnesy, dvakrát ročně byly u moře. Já jim to přála, byla jsem ráda, že si umějí vydělat a mají se dobře. Jenže teď se ukázalo, že žily na  dluhy. Nemají kvůli covidu práci, nemají na splátky různých úvěrů. Neustále nadávají, že se v této době nedá žít. Mě pandemie zase až tak nezasáhla. Štve mě, že nemůžu s kamarádkami do kavárny, samozřejmě, že mě ty neustálé zmatené zákazy už nebaví. Ale nebyla jsem nikdy zvyklá vést tak nákladný život, takže se pro mě zase až tak moc nezměnilo a beru to jako přechodnou nepříjemnou fázi, která přejde. Jenže vnučky pořád říkají: já už to nevydržím, já takhle žít nemůžu, tohle není život.“

Mnozí mladí lidé mají o těch starších často představy, že si v životě moc příjemných věcí neužili. Naopak starší si o mladých myslí, že si takzvaně užívají až nad své možnosti. Bude tedy zajímavé sledovat, jestli pandemie v tomto směru něco změní nebo se  po jejím konci rozdílné životy generací zase vrátí do starých kolejí.

psychika rodina
Hodnocení:
(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Mária Lamoš
Svého syna jsem se snažila vést už od malička k samostatnosti a zodpovědnosti, aby věděl, že „bez práce nejsou koláče“ a „jak si ustele, tak si lehne“. Od prvního ročníku VŠ při denním studiu pracoval za 8000,- Kč jako programátor. Bydleli jsme společně, ale vařil si sám, a přispíval na chod domácnosti (voda, elektřina, plyn, topení, internet, fond oprav). A také jsme ho vlastním příkladem učili, že hodnota člověka nespočívá ve značkovém oblečení, exkluzivních dovolených atd. A ještě, že život podle pořekadla „bez peněz do hospody nelez“ mu ušetří spoustu potíží, do kterých se dnes mladí, a nejenom oni, dostávají (předlužení, exekuce). Takový život „na dluh“ v honbě za „konzumem“ totiž člověka zotročuje. Už není pánem svého života, jsou jím jeho dluhy, hypotéka a nezdravá touha „užívat si za každou cenu“. Vždycky jsem mu říkala, že poznám, jak jsem ho vychovala, až bude mít své vlastní děti. Už má svoji domácnost, vaří, nakupuje, o vnučku, které bude v lednu 5 let, se stará hned od prvního dne, co si ji přinesli z porodnice, včetně koupání, přebalování, krmení … A abych ho nepřechválila, s úklidem je to horší, to byla vždy jeho slabá stránka. A je z něj „roztržitý pan profesor“, co občas zapomene na máslo či chleba, když mi nakupuje, abych nemusela kvůli covidu19 do Billy, nebo včas pro rodinu zařídit, co měl. No, nikdo není dokonalý!
Martin Vrba
Tomu říkám běh života. Starší generace dělá všechno, aby se ta nastupující měla lépe, než ta jejich a když opouští scénu, tak jim na závěr už jen z nápovědní budky vyčte nevděk a pohodlnost, tím jim nechtěně předá i žezlo, aby v tom zase ta nastupující generace zase pokračovala, včetně těch výčitek podle stejného scénáře. To by chtělo trochu hudby z generace mých rodičů, táto a mámo, díky za všechno, risknu to, snad se to smí (?) https://www.youtube.com/watch?v=3gXbI_StGpk&t=149s
Jan Ciprys
No článek je možná dobře napsaný ale chybí podstata.Kdo umožnil dnešní mladé generaci takový způsob života.Kdysi se říkalo že jedna dobře padnoucí facka je lepší než 10min.kecat.Všechno záleželo na výchově.
Dana Puchalská
Perfektní článek. Děkuju za něj. Napsali to už mnozí přede mnou v diskuzi.Ano, dnešní generace mladých lidí je zvyklá žít úplně jinak. Nejsem žádný staromilec nebo zpátečník,ale občas mi jejich životní styl hlava nebere. Žít na dluh aby ostatní koukali jak já žiju.... To není můj tzv.šálek čaje.
Jaroslav Gabriel, sr.
Nemáme s tím problém, asi jako většina starší i mladší generace. Každý je tady sám za sebe. Děti máme slušné a úspěšné. Nechodí s nataženou rukou, tak jim právě proto rádi pomůžeme. Bydlí v "bezpečné" vzdálenosti, takže si vzájeně do talíře nevidíme a nic nás tím pádem netrápí. My se máme hmotně lépe, než naši rodiče a oni se zase mají lépe, než jsme se měli my. To je v pořádku. Dlužno dodat, že bychom s nimi neměnili!
Dana Divišová
Monika to napsala dobře. Přizpůsobit se okolnostem je nutnost k přežití. A měli bychom si přiznat, že většina z nás chtěla, aby se děti měly lépe než my. Naši synové ještě absolvovali vojnu a tam se zocelili. I na školu se děti dostaly, pokud měly výsledky. Doba se ale časem změnila. Každý mohl studovat co chtěl. Bez překážek a velkých požadavků. Žáků bylo málo a škol hodně. To bylo první ulehčení. Dále se mladí nesetkali s tím, že by nesehnali zaměstnání. Stačilo umět trochu anglicky. To byly předpoklady k nástupu kamkoliv. Kolik z nás si změnou zaměstnání po revoluci prošlo, protože firmy zanikaly. A pak náš věk. Padesátníci byli staří... Mladí mají možnost se vzdělávat, protože rodiče nemají problém je uživit. Dokonce bydlí dlouho u svých rodičů. I když jsou dávno dospělí. Tím , že se příliš neženou do pevných svazků a děti odkládají na pozdější dobu, jsou finančně nezávislí a chtějí si užívat. S jakým platem jsme začínali my? Užívat v jejich pojetí je jiné než za našeho mládí. Proto mne ani neudivuje, že jejich život naplňuje jiná kultura než ten kdysi náš. Oni na to mají a nemají kde ty peníze utratit. A pokud nemají, tak si půjčí. Jak říkala moje tchýně- na lepší se vždycky zvyká líp. Ale obráceně? Vidím ve své rodině, že si také volný čas chtějí užívat. I s dětmi. Mám jen obavy, aby jim to vydrželo, můžou přijít v životě horší chvíle než uzavřené welnes či nemožnost jet si zalyžovat.
Zuzana Pivcová
Také nemám ráda ten dnešní rozšířený a často v reklamách nabízený výraz Užívat si, Užijte si - ve smyslu Mějte se dobře. Můj život byl snad dobrý, i když jsem si ho původně určitě představovala jinak. Ale to, co jsem dostala, jsem snad zpracovala dobře. Nedávno jsem četla článek nějaké doktorky. Souhlasila jsem s ní v tom, že hodně mladých lidí si chce opravdu užívat. Pod to zahrnují nic moc nedělat, být materiálně zabezpečen i za cenu půjček a nenést pokud možno za nic zodpovědnost. Někdo to prostě vyřeší - rodiče, banka, stát. A tohle bylo u nás jiné. Třeba ten fakt, že jsme byly poloviční sirotci a na škole nás udrželo stipendium. Na to prospěchové, které nám finančně vypomohlo, jsme se zkrátka musely učit a braly jsme to vážně. Ne si semtam zopakovat ročník a matko, zaplať. A když jsem dostala učitelský plat, tak jsem měla radost, že můžu mamince něco koupit. A když jsem mohla koupit něco i sobě, hodně jsem si toho vážila. Nebyla jsem žádný anděl, to asi bylo dost samozřejmé. Omlouvám se, opravdu nechci zobecňovat. Znám také hodně mladých lidí, a především mimopražských, kteří jsou jiní. Vidím to i v létě v Týně. Tam se prostě dělá a taky pomáhá rodičům. Ostatně to píší i zdejší čtenářky, viz např. Maruška Ženatová. Co rodina, to originál.
Margita Melegova
Uzivam si zivota i v teto dobe, dalsi uz nebude tak nic neresim, nespokojenci byvali driv i dnes, cas ukaze co bude dal.
Jana Šenbergerová
Každý si rád užívá, jen máme o užívání si různé představy. Taková pandemie je skvělou příležitostí k přehodnocení našich představ. Rozhodně jsme na tom lépe my "životem ošlehaní". Mladí jsou na tom mnohem hůř. Ještě se nestačili pořádně rozkoukat, co život obnáší, a už jim někdo chce přistřihovat křídla. Ale podobně na tom byly všechny generace mladých, jen okolnosti byly poněkud jiné. Čím dříve pochopí, že život není jen o práci pro peníze, ale hlavně o práci "na sobě", tím líp pro ně. Zvládly to generace před nimi, zvládnou to i oni. Mnozí zkušení ovšem nejsou pro ně zrovna nejlepším vzorem, protože sami ještě nepřišli na to, o čem že ten život vůbec je.
Danka Rotyková
Asi jsem jen jednou z mnoha, která je také alergická na ta 2 slova : užívat si. Viníkem ale není český jazyk. Chápu, že se mladí a staří nemohou shodnout na představách, co si o užívání si máme vlastně myslet. Nemohou, vždyť vyrostli v odlišných podmínkách. Je mi tedy jedno, že si někdo chce užívat, ale nemusí to přece vytrubovat do světa. Když ba to má, ať si užívá, pokud jsou k tomu i podmínky. Ty teď nejsou, protože tu máme pandemii, a proto by se měl podle toho zařídit. I my starší a staří se musíme se složitou situací smířit. Kdo neumí přijmout určitá omezení, má velký problém. Může to být častečně výchovou, ale i nemusí. Vždyť rodiče vychovávají své děti stejně a každé se v životě chová jinak. Takže rodičům bych nic nevytýkala. Všechno je v hlavě. A ať mi to někdo vyvrátí, pokud se mýlím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA