V létě jsem často jezdila na tábory. Jako dítě, pak jako instruktorka, po dosažení plnoletosti jako vedoucí odílu, sporťačka, kuchařka, zdravotnice, hlavní vedoucí. O moji neoblíbenější pozici se obrazně praly kuchyně a děti. První příčku na mém pomyslném hodnocení obsadily děti.
Pod stanem i v budovách jsem strávila mnoho dnů a týdnů po mnoho roků. Vystřídala jsem nespočet her, kvízů, hádanek, výletů a všech možných letních aktivit. Když jsme cítili, že by si děti měly odpočinout, vymýšleli jsme pro ně hry, při nichž se sedí. Jednu z nich si děti oblíbily. My ji nazývali – Co bych si s sebou vzal na pustý ostrov. Děti si neuvědomovaly, že kromě zábavy si procvičují logické myšlení, fantazii, improvizační schopnosti, paměť, ale také slovní zásobu. Podmínkou bylo, že si na pustý ostrov mohl každý vzít jen jednu věc. Na děti, sedící v kolečku, se řada dostala několikrát, až do doby, když už nápady došly. Dozvídali jsme se, že děti za důležité považují kartáček na zuby, provázek, šátek, sklenici marmelády, televizor, náplast, semínka pšenice, švihadlo, knihu, ježka v kleci, …
Na letní tábory často vzpomínám. Nedávno mi myšlenka na naši oblíbenou hru vyběhla do popředí při brouzdání po internetu. Vyskočily na mě stránky hovořící o věcech, kterých lidé před smrtí litovali. Nebo jsem objevila diskusi o tom, co lidi štve. Jinde se zase lidé rozepisovali o problémech s tchyněmi, dětmi, sousedy, životním prostředím. Napadlo mě, co kdybych si s někým zahrála variantu mé táborové hry? A místo na pustý ostrov bychom se podívali jiným směrem. Vím, že to není nápad originální, ale o to tady přece nejde.
V některých rodinách vsadí sportku a než jsou čísla vylosována, u rodinného stolu se porcují milióny, fantazii se meze nekladou. Ve finále si za zisk 50 kaček jeden připlatí za kávu v centru Prahy. Můj nápad mě také bude stát jen trochu přemýšlení. A třeba se někdo přidá.
Pojďme si tedy zahrát hru – Kdybych měl/a moc, co bych kolem sebe změnil/a? A já s dovolením začnu.
Tak, kdybych měla tak velikou moc: na železniční trati Praha – České Budějovice bych nasadila moderní vozy – snížila bych ceny pražských bytů – v obchodech by se Vánoce směly připomínat až od poloviny listopadu – majiteli, který po svém psovi neuklidí hovínko, bych napařila 14 dní uklízení ulice – letišti v Praze bych vrátila název Ruzyně – ve filmech v televizi bych povolila jen jednu reklamu – od prosince do března bych zajistila sníh na horách – zakázala bych telefonování v prostředcích hromadné dopravy – na všechny české louky bych sela kopretiny, rdesno hadí kořen, biku ladní, zvonek luční – lidem bych implantovala smysl pro humor – ze slovníku dětí a mladých bych odstranila vulgarismy... ... ...
