Ilustrační foto: pixabay.com

Viděl jste, pane?

5. 1. 2021

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Divišová 5.1.2021 15:58

Paní Hano Šimková, s vámi se člověk nenudí...koupím si po dlouhé době řasenku. Jenže mám krátké řasy, tak co s tím, že by vystínovat?

Marie Měchurová 5.1.2021 15:57

Ne nadarmo se říká, že oko je do duše okno. Jenže, já jsem přestala kvůli roušce nosit brýle do dálky, protože se pořád rosily. Teď už se nerosí, ale já nepoznám, kdo mě zdraví.

Hana Šimková 5.1.2021 15:30

Je ale pravda, že když se zakoukají do těch očí a potom poodhrnou roušku, je to pro ně třeba nemilé překvapení. Pak musí hledat jenom to srdce, jak píše paní Nováková. Ale víte, říká se , že sranda musí být i kdyby nás věšely.

Hana Šimková 5.1.2021 15:22

Pani Hano Nováková jak se k tomu srdci přes tu roušku dostanou.? Srdce hodně dlouho nepoznají, protože si většinou všimnou něčeho jiného. No a teď už jenom očí.

Jana Šenbergerová 5.1.2021 15:12

Hanko, tvé postřehy se dobře čtou. Mám smůlu, nezvýrazňuji, protože skoro není co a navíc nesnáším maskaru i make up. Myslím, že těch mužů, kteří se dívají ženám na oči, zas tolik není, aby to stálo za to. Se mnou si prostě moc neužijí. :-)

Hana Nováková 5.1.2021 14:34

Staré známé a pravdivé - krása ženy přeci nespočívá jen v tom, co je na první pohled vidět. Je přeci jedno, že se nosí roušky, jen oči jsou vidět. Srdce ženy je to, pro co by ji muži měli milovat, protože krása je pomíjivá.

Zdenka Soukupová 5.1.2021 13:15

Ano, Hanko, je to tak. Ale mám trochu obavu, abychom pak nedopadly jako v tom vtipu: Říká manžel manželce: když už vám zavřeli ty kadeřnictví a kosmetiky, tak alespoň nesundávej tu roušku!

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková