"Jářku, paní Procházková (jméno jsem změnil, abych zakryl její identitu)," povídám jí, "já vám rád s čímkoliv pomohu, ale s očkováním asi ne. Ono je to tak, že lidi nad osmdesát let si budou moci zaregistrovat termín očkování až od 15. ledna."
"No dyť jo, proto jdu za váma, protože vy máte ten počítač, tak byste tam napsal, že bych si přišla k naší paní doktorce už teď v pondělí, ale chtěla bych to očkování, které se tak moc nemrazí, toho já se bojím."
"Počkejte, paní Procházková, ještě jednou. Lidé se budou moci přes internet teprve zaregistrovat od poloviny ledna. Zatím se neví, kde bude v našem okrese očkovací centrum a kdy očkování vlastně začne. A vakcínu si určitě vybrat nemůžete, v první vlně bude k dispozici právě to očkovací sérum od společnosti Pfizer, které se skladuje při teplotě -70 stupňů. Jiná vakcína tu zatím není k dispozici, vysvětluji trpělivě.
"Ale oni v televizi říkali, že ti ohrožení se píchají hned. A já už jsem ta hodně ohrožená, já mám třiaosmdesát," nedá se.
"Paní Procházková, ano, budete určitě vzhledem k věku v té první vlně, kterou budou očkovat, ale jak jsem říkal, musíte ještě chvíli počkat, ještě se neví, kde bude naše místo pro očkování," opakuji.
"Dyť vy mi to nebudete píchat, to mi píchne naše paní doktorka. Vy mi jen napíšete moje jméno do toho počítače," opakuje zase ona.
Z hluboka se nadechuji a přemýšlím, jak konverzaci vést dál tak, aby paní sousedka porozuměla mým slovům. Nevím, zda mám mluvit pomaleji, více nahlas, anebo se na něco vymluvit a z hovoru spíše vycouvat.
"Prosím vás, paní Procházková, asi nejlepší bude, když se domluvíte se synem, on vám to očkování zařídí, jezdí tady přece za vámi, že ano? On určitě má také počítač a bude znát všechny potřebné informace, které budou pro rezervaci asi nutné." To jsem vymyslel dobře, říkám si v duchu. Vždyť nejlepší bude, když se o maminku postará její syn.
"Né, to ne, Pavlíkovi nic neříkejte, to on by se zlobil."
"Ale prosím vás, proč by se zlobil, on to přece pro vás rád udělá."
"On říkal, že už to pro tak staré lidi není. Ale já vím, že je, když se nechala píchnout i královna Alžběta. A ta je o patnáct let starší než já."
Pochopil jsem, že synáčkovi na zdraví maminky ani tak moc nezáleží. A blesklo mi hlavou, jak při poslední návštěvě obhlížel barák, díval se, v jakém stavu je střecha, okna...
Takových paní Procházkových či pánů Procházků budou jistě stovky. Bezradných žen a mužů , vdov a vdovců, kteří si nevědí rady. Vyděšených z toho stavu, který tady čínský virus způsobil. A zmatených z informací, které se na ně z televizí a rádií valí. Očkovací strategii měla mít vláda v létě. Už půl roku mohla lidem vysvětlovat, proč je důležité se nechat naočkovat, jak, kdy a kde bude vakcinace probíhat. Ale v české kotlině se zase šije horkou jehlou a stát zase hraje se svým občanem kočkovanou. Nezbývá než věřit, že ta česká (k)očkovaná dopadne nakonec přeci jen dobře. Už kvůli paní Procházkové.