Po procházce Jiráskovými sady a Šimkovými sady v Hradci Králové vás zvu do dalšího parku v našem městě. Na rozdíl od předchozích dvou není až tak známý. Možná proto, že neexistuje ještě tak dlouho. A navíc je to spíš než park, moderně řečeno, taková příjemná odpočinková zóna. A kde ji najdete? Leží v těsné blízkosti historického jádra města, jak název napovídá, na jižním svahu jediného kopečku v širé rovině. Víc uvidíte na leteckém snímku, který jsem si dovolila převzít z aplikace Mapy.cz.
Původní staré město bylo kdysi lemováno středověkým opevněním. Když opevnění města ztratilo svůj význam, vznikaly na jeho místě postupně zahrady, sady či terasy, ty ale byly donedávna veřejnosti nepřístupné. V letech 2009 až 2011 proběhla v těchto místech rozsáhlá rekonstrukce a výsledkem jsou veřejnosti zpřístupněné Jižní terasy. Prostor ohraničený na obrázku modře se nachází mezi schodištěm Bono Bublico a ulicí Na Kropáčce. Ze shora jsou terasy obklopeny řadou kanovnických domů na Velkém náměstí, v dolní části je hradba domů v ulici Komenského. Terasy jsou opravdu stupňovité, plné schodišť, zídek, altánů, vodních prvků, laviček i nejrůznějších zákoutí s keři, stromy, květinami či bylinkami. Spíš než k procházkám jsou vhodné k příjemnému posezení, rozhovoru ve dvou, rozjímání či meditaci. Přístup na terasy je pro ty, kdo město neznají, tak trochu zamaskovaný. Dostat se sem můžete z Velkého náměstí po schodišti Bono Publico. Ve spodní části schodiště je malá branka, která ústí do dolní části teras. Nebo můžete jít z Velkého náměstí uličkou Na Kropáčce, sestoupit na Gočárovo schodiště a tam také najdete malou branku ve zdi. Tou se dostanete do horní části odpočinkového prostoru. Jižní terasy se na noc zamykají, vzhledem k velmi členitému terénu nejsou také přístupné v zimním období.
Přístup na schodiště Bono Publico z Velkého náměstí. Někteří toto schodiště také nazývají méně vznešeně "myší díra".
Schodiště Bono Publico je po poslední rekonstrukci přímo nádherné. Při vstupu na něj si dokonce můžete zvolit melodii, která vás bude po schodech doprovázet. To je oblíbená kratochvíle, řada procházejících se opravdu na chvíli zastaví a nějakou z nabízených melodií si vybere.
Jeden z charakteristických snímků pro Jižní terasy. Zpevnění členitého terénu je řešeno systémem cihlových zídek (cihly pro tyto účely byly vyrobeny speciální technologií).
Stinné zákoutí je příjemné v horkém létě, kdy na jižní terasy praží slunce. V pozadí je jedna z kupolí schodiště Bono Publico, která přivádí na schodiště denní světlo.
Kupole osvětlující schodiště jsou celkem tři.
Pozornost přitahují i vodní prvky, kterých je na terasách hned několik. Zajímavou atrakcí zejména pro děti jsou tři fontány nad sebou. Voda zde postupně stéká zeshora do nejnižší fontány, kterou hlídají dvě kovové kavky. Jamile se tělo ptáků naplní vodou, kavky se předkloní se a voda zobáky vytéká do nádrže.
Na své si přijdou i milovníci zejména popínavých a půdopokryvných růží mnoha barev a druhů. Růže tu kvetou od začátku léta až do pozdního podzimu a jsou ozdobou nejen záhonů, ale i mnohých zdí a plůtků. Dolní terasy zase lemují trsy hortenzií.
V roce 2020 byly tyto terasy pojmenovany po arcibiskupovi Karlu Otčenáškovi, a to u příležitosti sto let od narození tohoto čestného občana Hradce Králové. Já však z nějaké setrvačnosti používám název Jižní terasy, který je pro mě více vypovídající.
Jižní terasy však nemusí sloužit jen k odpočinku, můžete se zde i "dotknout" historie města. Uvidíte zde například zbytky středověkých hradeb, základy dolní části Rybářské věže z 15. století nebo studnu z 1. poloviny 18. století. Na nejvyšší terase jsou zase vyznačeny základy parkánové hradby z 15. století, která patřila do druhé linie středověkého opevnění města.
Z nejvyšší terasy, kterou lemují záhony s levandulí, je krásný výhled na město. Zajímavý je i způsob zavlažování rostlin v tomto členitém prostoru. Celé terasy mají nainstalovaný automatický zavlažovací systém a jsou protkány systémem postřikovačů nebo závlah.
Detail Gočárova schodiště z ulice na Kropáčce. Zahrady za těmito oblouky jsou soukromé.
Když opustíte prostor Jižních teras a sestoupíte některým ze schodišť na Komenského ulici, můžete si prohlédnout i druhou část teras, na úvodním obrázku označenou zeleně. Oba prostory bohužel nejsou propojené přímo, protože část pozemků mezi nimi je stále v soukromém vlastnictví.
V těsném sousedství Jižních teras se nachází tzv. Zpívající schodiště, které bylo otevřeno zároveň s areálem zrekonstruovaného Nového pivovaru. Jakmile čidla na schodišti zaregistrují pohyb, měla by se také tady rozeznít hudba. Zdrojem hudby jsou reproduktory umístěné na každém ze tří odpočivadel. V poslední době se však hudba neozývá, pouze jsou v noci barevně osvětlovány stromy, rostoucí na odpočivadlech.
Noční snímek ze Zpívajícího schodiště.
Moje nejčerstvější fotografie z těchto míst. Při pohledu ze Zpívajícího schodiště každého upoutá masivní budova - je to část bývalých kasáren pro pěchotu a jezdectvo z 18.století.
J
Jedno ze zákoutí, kam je přístup ze Zpívajícího schodiště.
Výšlapem po Zpívajícím schodišti zakončíme naši procházku po Jižních terasách. Stojíme na nádvoří objektu nazývaného Nový pivovar. Původně to byl skutečný pivovar, dnes je to sídlo Královéhradeckého kraje. Osobně toto místo nemám moc ráda, ani nevím přesně, proč. Bývá tu prázdno až pusto. Rychle jím vždycky projdu a jsem zpátky na Velkém náměstí.
Malá poznámka na závěr. I na severní straně historické části města se rozkládají terasy. Logicky se jim říká Severní terasy. Ty jsou bohužel v takovém stavu, že jsou nepřístupné a stále čekají na rekonstrukci.
Zdroje informací:
wikipedie
