Je úterý 12.1.21, venku krásně nasněžilo a stále sněží. Od začátku ledna chodím zase do práce. Vybrala jsem si odpolední směnu, protože ranní vstávání mi dělá potíže. Zkrátka si ráno ráda přispím. Z domova chodím ve 12.00, a tak mám vždycky nějakou časovou rezervu, tak jsem si připravila do tašky foťák, že cestou něco vyfotím. No, člověk míní, příroda mění, zkrátka mě před odchodem přepadly střevní potíže. Popisovat nic nebudu, nebojte se, jen jsem tím měla méně času na focení. Něco jsem stihla ještě dopoledne z balkónu, venku to byly pouze kačenky a potok.
Říká se, že na Nový rok o slepičí krok. Po čtrnácti dnech už je to odpolední prodloužení dne dost viditelné. Pracujeme jen 4 hodiny, takže když jsem v půl páté vyšla ze dveří budovy, kde sídlí můj zaměstnavatel, překvapilo mě, jaké bylo krásné světlo. Vytáhla jsem tedy foťák a fotila a fotila celou cestu k domovu. Do práce to nemám daleko, jen přes Masarykovu ulici a jsem tam za chvíli, ale k focení toho bylo docela dost.
Zvu vás na obyčejnou úterní odpolední cestu z práce, snad si z nabídnutých fotek vyberete tu, která vás zaujme. Přeji nám všem brzký konec zákazů a příkazů, které nás tolik omezují a znepříjemňují nám život.