Plynutí dnešních dnů aneb vzpomínky a realita dámy v letech

Chodím do práce, takže se oblékám normálně, kalhoty, triko, nebo svetr, malování jsem omezila na oční linky a stíny. Řasy si dělám už jen občas. Učesané vlasy jsou samozřejmostí. Skříň je narvaná k prasknutí, přesto si oblečení stále kupuji. Šperky nemusím, zato bižuterie je u mně stále jedničkou. Stará ještě neznamená ošuntělá.

Tak si myslím, že to máme asi všechny stejné. Jenom to přežít a nezestárnout natolik, aby to oblečení co máme už na nás nevypadalo trapně.

Omlouvám se za málo hvězdiček. Přidávám *****. Skočily tam “samy” při mém pohybu na tabletu. Jinak s obsahem článku souzním. Nosím dvě tři věci stále dokola. Pro zachování dobrého pocitu si občas ztmavím obočí a musím si barvit vlasy.

Doufejme, že přijde zase doba, kdy budeme moci většinu z toho, co jsme mohli dělati před rokem, a že nám nebudou vidět jen oči, ale také rty, které si většina žen tak ráda maluje. Pod rouškou namalované jsou zcela zbytečné

Máte svatou pravdu, doba se změnila, všechno je a jde úplně jinak. Taky si krátím čas přebíráním skříně a zásuvek. Občas se hezky obléknu a natřásám se před zrcadlem. Nedávno jsem ve starých dokumentech po rodičích našla obálku s deseti stokorunami z roku 1961. Už jsem čtyři prodala na jednom portále na PC. Třeba se s jarem všechno změní. Myslím ale, že už nic nebude jako dřív. Děkuju za zamyšlení.