Patnáct let a dost. To je doba trvání českých manželství
Ilustrační foto: ingimage.com

Patnáct let a dost. To je doba trvání českých manželství

28. 1. 2021

Češi se méně rozvádějí než v předešlých letech. Přesto jsou čísla dokumentující rozpadající se manželství stále vysoká, rozvodem končí kolem pětačtyřiceti procent svazků. Přitom například v roce 1930 se rozpadalo jen asi šest procent manželství.

Nevydržíme spolu celý život, přestože si to slibujeme a zpočátku věříme, že k rozvodu nikdy nedojde. Dobrá zpráva však je, že nyní se rozpadá nejméně manželství za posledních patnáct let. Zřejmě jsme už v tomto směru překonali rekord z roku 2010, kdy se rozpadlo každé druhé manželství. Statistiky jsou v tomto směru zajímavé. V roce 1930 byl rozvod poměrně výjimečná záležitost, rozpadlo se pouze šest procent manželství, ale o dvacet let později to už bylo dvanáct procent. V roce 1980 končilo rozvodem každé třetí manželství.

Přístup k rozvodům je zajímavou ukázkou rozdílného vnímání významu manželství v různých generacích. „Pro nás byl rozvod něco výjimečného, asi by to byla ostuda. Vlastně jsem neznala nikoho, kdo by se rozvedl,“ říká jednadevadesátiletá Barbora z Ostravy. Přestože své manželství neoznačuje za příliš povedené, byla s mužem až do jeho smrti před deseti lety. „Byl horník, rád se napil a moc se o rodinu nestaral. Na druhé straně přinesl vždy dost peněz na to, abych se o děti mohla starat já. Neviděla jsem kolem sebe muže, kteří by se chovali jinak, oproti mnohým byl můj Josef ještě vcelku dobrý,“ říká. Její dcera Jana, které je něco přes šedesát, už mluví jinak: „Já lituju, že jsem se nerozvedla dříve a přiznávám, že nyní o tom uvažuju. Za mého mládí nebyly rozvody běžné, navíc bych neměla kam jít. Měli jsme podnikový byt, ten by zůstal muži. Z platu knihovnice bych dvě dcery sama neuživila a tehdy nebylo běžné soudit se o alimenty. Dnes, kdybych byla mladá, rozhodně bych s manželstvím počkala do vyššího věku a kdybych v něm nebyla spokojená, ukončila bych ho. Vlastně nyní prožívám život s manželem, který se mnou téměř nemluví. Já bych chtěla cestovat, on ne. Mě baví chodit na hory, jeho baví zahrada. Jsme si čím dál více cizí a docela chápu lidi, kteří se rozhoupou k rozvodu ve vyšším věku.“ Její dcera Petra, které je kolem čtyřiceti, už má jeden rozvod  za sebou a nevidí na tom nic zvláštního. „Když jsem to počítala, mám kolem sebe v práci více žen, které jsou rozvedené, než těch, které jsou vdané. Když to neklape, je lepší jít od sebe. Jsem ráda, že žiju v době, kdy nejsme pokrytci a nepředstíráme, že manželství funguje, když nefunguje,“ říká.

Nejčastěji se Češi rozvádějí po dvou až sedmi letech soužití, ale přibývá rozpadů dlouholetých svazků. Proto je průměr vyšší a činí až patnáct procent. „Za rozpadem mnoha manželství je to, že lidé věří různým mýtům, které jsou s partnerských soužití dlouhodobě spojovány. Lidé si myslí, že šťastné páry se nikdy nehádají, že se problémy vyřeší narozením dětí a podobně. Neuvědomují si, že manželství, které funguje, není samozřejmost, že je třeba o něj pečovat,“ říká Petr Adame, koordinátor kampaně Manželství bez mýtů. To se každoročně snaží poukazovat na některá témata, která podle organizátorů způsobují, že se rozvádějí i páry, které zas až tak velké problémy nemají a kdyby měli vůli, mohly by spolu dál žít. Jedním z nich je to, že spokojené manželství vzniká tak nějak samo, že jde o jakýsi bezúdržbový mechanismus, který si žije svým životem a není třeba na něm pracovat. Podle organizátorů kampaně současný přístup mladší a střední generace souvisí s tím, že si lidé odvykli porouchané věci opravovat, ale raději je rovnou vyhodí a koupí si nové.

Podobně nahlížejí na vztahy. „Když si koupíte auto, čtyři roky ho neudržujete, ono se porouchá, divíte se, že ho můžete hodit do šrotu? S partnerskými vztahy je to podobné. Když na nich nepracujete, nestaráte se o ně, porouchají se,“ říká psycholog Jeroným Klimeš a zmiňuje slogany, které dnes lidé často mají kolem sebe. „Jedou podle pravidel typu: nevaž se, odvaž se nebo říkej, co cítíš, případně nevěra je zábava. Místo toho, aby si řekli: pozor, s naším vztahem se něco děje, musíme být opatrní, aby se nerozpadl,“ uvedl.

Když dojde na téma rozvody, bývá to v rodinách třaskavé téma. Zatímco starší generace jej dodnes mnohdy bere jako selhání, mladší lidé  vysvětlují, že než v manželství nebýt šťastní, raději se rozvedou a budou zkoušet najít štěstí u někoho jiného. Faktem je, že tomuto trendu v posledních letech podléhají i lidé vyššího věku. Zatímco dříve bylo běžné říkat: proboha, přece se v padesáti nebudu rozvádět, nyní je velmi často slyšet: však je mi teprve padesát, ideální čas na nový život a hledání nové lásky.

Bude zajímavé sledovat, jak se tento trend bude vyvíjet. Zda jde o přechodný a náhodný  sešup v počtu rozvodů nebo jde o trend naznačující, že se mnozí mladí lidé zase vracejí k tradičnějšímu pojetí manželství, jako k dohodě, která se nedá porušit jen kvůli několika neshodám. Možná to dopadne tak, že zatímco mladí lidé budou časem říkat: vydržíme, dlouholeté svazky se budou rozpadat čím dál častěji, protože senioři budou říkat: už mám toho dost, mám poslední šanci zkusit žít jinak.

manželství vztahy a sex
Hodnocení:
(4.7 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Řezáčová
Doplnila bych, s dovolením, svůj vlastní příspěvek ve 14:34 :-) Moje spolužačka ze ZŠ se rozvedla nedlouho po svatbě. Potkaly jsme se, bylo nám něco málo přes dvacet, a říkala mi o svém rozvodu, a na můj dotaz -proč?-, odpověděla: " Ále, furt chtěl jest ... "
Milan Pepo
Jakási východní moudrost praví, že Bůh původně stvořil člověka jako blížence. Byli srostlí s sebou, muž a žena. Jenže se pořád hádali a tak se Bůh naštval a od sebe je oddělil. No a od těch dob bloudíme po světě a hledáme toho svého pravého blížence. Moji rodiče jsou jednou rozvedeni, ale spolu už ve druhém manželství skoro padesát let. Já je obdivuji. Celý svůj partnerský život jsou v podstatě stále spolu. Čtyřiadvacet hodin denně. Doma i na všech pracovištích, tedy zaměstnáních , kterými prošli. Samozřejmě jsou tam chvilky světlejší i tmavší, ale asi to berou tak, že to patří k životu. Hádají se o drobnostech, ale když máma jede do Plzně na pár dnů hlídat pravnoučata, tatík je už druhý den nesvůj. Vlastní táta , už je na pravdě Boží, to po rozvodu taky neměl jednoduché. Než našel ,,macešku" , já ji tak říkal, protože ,,paní vy" ne, křestním jménem ... byl už jsem dospělý, a ,,macecha" to nešlo. Maceška se nám líbila oběma. Prožili spolu taky pár desítek let, oba nemocní, ale byli jeden pro druhého. Když táta před lety zemřel, ,,maceška", řekla, že už tu být nechce a že půjde za tátou. Šla... za necelé tři měsíce. :-( A tak bych nějak rozvody neodsuzoval, pokud jimi netrpí děti, nedělají se schválnosti, není mezi bývalými manžely nevraživost. Lidé se prostě hledají stejně jako v té východní moudrosti. A šťastný je ten, kdo i přes omyly najde toho svého blížence. A co tu některé, někteří píšete o nedostatcích svých partnerů? A přesto jste s nimi vydrželi? Víte jak poznáte, že máte někoho rádi? Že se vám po něm stýská, když není delší dobu vedle vás. A tak bych toleroval, že mám někdy pocit, že manžel před rodinou jednou týdně dává přednost kamarádům u mariáše v hospodě. Že manželka jednou týdně ,,musí" trávit večer s přítelkyněmi v kavárně a probírat ty jejich ,,veledůležité" věci. Jak jsem to jednou řekl mámě, když tátovi něco vyčítala? Byla to nějaká hloupost. ,,Nech toho, přijde doba, kdy tady budeš v noci sama brečet do polštáře a prosit Boha aby vrátil tuto chvíli a ty mohla svá slova vzít zpět." ;-)
Hana Řezáčová
Budeme spolu s manželem letos 47 let, nemám kolem sebe žádnou rozvedenou kamarádku. Jistě, ne všechna dlouhodobá manželství jsou za všech okolností bez problémů - rozpory, i třeba krize se v průběhu času objevují, troufnu si odhadnout, ve většině svazků, ale je dobré když se podaří vše překonat a jít spolu dál ... Pokud se v manželství nevyskytuje něco vysloveně patologického - např. násilí, těžký alkoholismus, odmítání chození do práce atp., tak rozvody pro "blbiny" (nejsem šťastná, manžel mi nerozumí) - to je špatná cesta. Vždycky to odnesou děti a manželství je hlavně kvůli nim ...
Don Pepe
Paní Pokorná naopak, když bude nižší počet nových sňatků to číslo rozvodovosti stoupne.
Marie Faldynová
Jsem ráda, že se dostanu k informacím o vztazích. Pomáhá mi to rozumět druhým. Určitě nemá cenu druhého předělávat, ani ze vztahu utíkat do dalšího, který nemusí být o nic lepší. Mé rozvedené kamarádky si moc nepolepšily. Rozvod je stres srovnatelný s úmrtím druhého. A pohroma pro děti, které k tomu přijdou jako slepý k houslím. Jsem vdaná 45 let, vzorový pár nejsme, ale žijem...
Antonín Nebuželský
Tak, padesát let máme odslouženo"", no a už to vydržíme, řekl bych. I když si, jak jsme odrostlejší, někdy jdeme pěkně na nervy. ?Ale něco jsme si slíbili, sliby se mají plnit, i když to stálo někdy za to" ".
Lenka Kočandrlová
Jsme s manželem už skoro 40 let,a furt dobrý...Ovšem člověk si musí dobře vybrat!
Don Pepe
Rozvodem nekončí 45 procent svazků. 45 procent je rozvodovost a to je něco jiného. Rozvodovost je procenticky vyjádřený poměr mezi nově uzavřenými sňatky v kalendářním roce a rozvody všech manželství za stejné období.
Anna Potůčková
S manželem budu ve svazku manželském v březnu již 37 let. Prošli jsme si těžkými obdobími v době, kdy manžel měl úraz a děti byly malé. Následkem úrazu se ocitl v částečném invalidním důchodě a později pak v plném invalidním důchodě. Rázem nám klesla značně naše životní úroven, nemohli jsme si dovolit dovolené, výlety apod. Všechno jsme téměř investovali do svých dcer, aby mohly vystudovat alespon střední školy. Obě je vystudovaly a starší dcera nakonec vystudovala Vyšší odbornou školu pedagogickou a sociální. Ale na druhé straně díky úrazu nebylo pro nás potřeba družiny, děti chodily po škole domů, kde jsme se jim plně věnovaly. Já chodila i na odpolední směny, manžel se o ně po dobu mé nepřítomnosti dokázal postarat. Nikdy by mně ani ve snu nenapadlo nejen se rozvést kvůli poklesu životní úrovně ale nikdy jsem slovo ani ze svých úst nevpustila, protože vím, jak těžce by to manžel nesl.
Danka Rotyková
Souhlasím s tím, že v každém manželství či partnerství to chce občas přimhouřit oko. Ale ne stále a ne u alkoholu, drog a třeba i psychického násilí, o fyzickém násilí nemluvě. Nic z toho se mi naštěstí nestalo, protože jsem měla štěstí. Manžel byl klidný a nic neřešil. Takže k velkým střetům nedošlo, manželství trvalo 30 let, poté jsem ovdověla. Kdyby byl manžel rázný a neústupný, není jisté, jak dlouho bychom v manželství setrvali. Nejsem typ, který by si nechal jakkoli ubližovat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.