Život s písničkou

Už jsem napsala článek o tom, jak si zpívám a ve škole děti určitě nezpívají , protože do ní nechodí. Ano i to je škoda.

Krásný článek. Ač moji předci (maminčini sourozenci) byli hudebně nadaní, tak já z hudby toho moc nepodědila a zpívám falešně. To však nebrání tomu, abych si občas nějakou písničku nezazpívala. A u táboráku, nebo na nějaké oslavě se zapojím a tony které nevytáhnu, nezpívám, abych nekazila písničku.

Moc hezký článek! Také je mi líto, že se dnes už nezpívá. Pamatuji letní večery u ohníčku s trampskými písničkami, věčnými hity V+W nebo Suchého se Šlitrem. Zpívalo se na rodinných oslavách k tanci, zpívali jsme v autobusu na školním výletě atd. Sourozenci chodili do lidušky, měli jsme doma pianino a zpívali jen tak. V naší velké rodině se zpívá při sešlostech, zvávali jsme i profesionálního klavíristu. S dcerou si taky zpíváme, zvlášť když si pouštíme šansony a k tomu si dáme sklínku vína. Já miluji moravské písničky, zpívám si pro sebe, i když falešně.

Zdenko, hezky napsané. Já sice hudební sluch mám, ale zpívat neumím, hlavně se stydím. Když poslouchám rádio, tak si sem tam i brouknu. Mám ráda zahraničí interprety, z těch našich skoro nikoho. :-)

Jako děti jsme v Lomnici někdy veřejně vystupovali s pěveckým sborem dospělých Bořivoj. Po pubertě jsem si pokazila hlas napodobováním hlasu Přenosilové a Kubišové. To už se nikdy dobře nesrovnalo. Se sestrou si někdy u ní zazpíváme při (její) kytaře. Sama doma si sem tam trochu brumlám.

Tak u nás se zpívá, paní Zdenko.Všichni mí vnoučkové zpívají hezky a já je v tom od narození podporuju. Naučila jsem je odmala některé lidové písničky, které neznaly třeba už ze školky, ale taky několik písniček s texty pana Svěráka. A doufám, že budou takhle jednou zpívat svým dětem. :-))