Ptákem roku 2021 je káně lesní
Ilustrační foto: Elena Valeriánová

Ptákem roku 2021 je káně lesní

6. 2. 2021

Česká společnost ornitologická vyhlásila ptákem roku 2021 káni lesní. Pomyslné žezlo přebírá od jiřičky obecné. Udělením titulu káni chtějí ornitologové lépe představit veřejnosti tento hojný, ale přehlížený druh naší krajiny.

Pozorováním kání lesních se může veřejnost dozvědět více o způsobu života jinak spíše plachých a nepočetných dravců.

Titul pták roku uděluje Česká společnost ornitologická (ČSO) obvykle druhům, které veřejnost zná ze svého okolí. „V případě káně lesní tohle platí dvojnásob. Jde o našeho nejpočetnějšího dravce a každý, kdo alespoň občas vyjde do přírody, má možnost se s kání potkat, jak sedí na vyvýšených místech u silnice nebo loví na poli hraboše,“ říká k udělení titulu káni Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO.

Ornitologové zvolili ptákem roku dravého ptáka teprve potřetí od vzniku akce v roce 1992. „V roce 2002 byla ptákem roku poštolka obecná, v roce 2006 orel mořský. Poznávání dravců není mezi laickou veřejností rozšířené kvůli jejich malé početnosti a plachosti. Pro káni to ale neplatí, pozorovat ji může každý a ani ho to nebude stát velké úsilí. Žádný jiný dravec není lidem blíže než právě káně,“ vysvětluje Petr Voříšek, autor odborných publikací o káni z ČSO.

Káně má skvělé strategie, jak přežívat

Díky hojnosti a rozšířenosti káně může veřejnost snadno pozorovat, jak se dravci chovají a jak žijí. „Mnozí lidé nemají možnost pozorovat orly a další volně žijící zvířata tak, jak je známe z dokumentárních filmů. Jako běžný druh může káně zprostředkovat právě ty důležité osobní zážitky, které dokážou přimět lidi k zájmu o přírodu ve svém okolí, například úžasné svatební lety kání, při kterých vykrouží vysoko do vzduchu a hned se zase za hlasitého volání prudce spouštějí dolů,“ říká Sean Walls, britský ornitolog, který se káni dlouhodobě věnuje.

Káně lesní je v Česku i v Evropě nejrozšířenějším a nejpočetnějším dravcem. „Podle posledních odhadů hnízdí v Česku 11–14 tisíc párů kání lesních. V Evropě se káně v době hnízdění vyskytuje na 78 % území. Žádný jiný dravec není rozšířenější a hojnější. A právě v tom je výjimečná. Káni se opravdu daří dobře přežívat a má k tomu skvělé strategie,“ vysvětluje Voříšek.

Dokonalý letec i lovec

Tělo káně je dokonale přizpůsobené k plachtění. „Široká a prstovitě roztřepená křídla drží v letu mírně zvednutá a dokonale tak využívá stoupavé vzdušné proudy – náraz silnějšího proudění do jedné strany křídel je snadno vyrovnán snížením na druhé straně a káně tak dlouho dokáže plachtit i v proměnlivém proudění bez vynaložení další energie. Kroužení vysoko nad krajinou doprovázené mňoukavým hlasovým projevem využívá káně k vyznačování hranic teritoria,“ říká Voříšek.

 

Věra Sychrová, Česká ornitologická společnost

příroda ptactvo
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Kijú, kijú , tak mi zní nad zahradou . Hnízdí tam na borovici. Milane hezký zážitek...
Zdenka Jírová
Milane, to je úžasný článek. Až mi běhal mráz po zádech, když jsem ho četla a bála se, že to nedopadne dobře. Dopadlo to dobře a já mám radost. Před lety, když jsem ještě pracovala v laboratoři, spolu s kolegyní jsme zachránily malého vrabce. Měly jsme také radost, když konečně odletěl k mámě, která ho volala.
Zuzana Pivcová
Mám radost a komentář pana Pepa mě hodně dojal. Všude žijí dobří lidé, a to i dnes, kdy mnohdy vystupují na povrch naopak četné negativní vlastnosti.
Jana Šenbergerová
Káně vídáme často, většinou létají v párech. Ráda je pozoruji a těší mě, že se stala ptákem tohoto roku. Líbí se mi příběh pana Milana, aktuálně doplňuje informační článek a hezky by se vyjímal i jako samostatný článek. Díky zdejším fotografům za doprovodné fotografie.
Anna Potůčková
Moc se mně líbí dravci, at už je to káně, poštolka. Ano jsou vznešení jak napsala Elena.
Elena Valeriánová
Taky jsem to zaznamenala - v televizi. Je to přímo tragické, jak my lidé, dokážeme být hloupí. Jak je možné, že se napíše tak předlouhý komentář? To by byl přímo samostatný článek.
Alena Tollarová
Sice to sem úplně nepatří, ale je to o našich dravcích, tak to sem přidám. Zatímco káně se mi zatím vyfotit nepodařilo, tak orla mořského mám. A teď právě jsem četla, že se našli čtyři tito nádherní ptáci otrávení. Je mi z toho moc smutno.
Milan Pepo
Kdysi jsem káni choval. Tedy spíš zachránil. To už bude skoro padesát let. Kluci ze vsi mi tenkrát přinesli mládě, pravděpodobně vypadlé z hnízda. Mělo ještě prachové peří a zlomený jeden pařát. No moc šancí jsem tomu nedával. Pařát jsem mu zafixoval a vybudoval mu docela prostornou voliéru. Ze slepičí kukaně udělal ,,hnízdo". Martýrium teprve začalo. Naštěstí to bylo pár dnů před prázdninami. Netušil jsem co to obnáší být ,,káněcím" rodičem. Zkušenosti ze školy jsem měl s hospodářskými zvířaty, ale s tímhle ne. Naštěstí to děcka ve vsi chytlo. Ráno co ráno běhala po loukách s kropáči vody a vytápěla hraboší nory. Každý den jsem měl takovou zásobu hrabošů, kterou nenaloví praví káněcí rodičové za týden. Zprvu se mi to trochu eklovalo, protože jsem musel hraboše usmrtit, na prkýnku rozsekat na kousky a pinzetou Kesse krmit. Tak jej pojmenovala děcka. Prý to bylo podle nějakého filmu. Já nevím, já ho neviděl. Kessovi naše společná péče evidentně prospívala. Rostl jako z vody a zpod prachového peří se začalo klubat dospělé peří. Evidentně jsme si padli do oka. Když jsem se přiblížil k voliéře začal poskakovat a mávat křídly. Káně není na sokolničení, je příliš těžké. Přesto jsem jej brával na paži, pokud jsem jej ještě byl schopen udržet. Ptáci na rozdíl od savců nemají rádi tělesný dotyk . Tedy hlazení , šmajchlování se atd. Samozřejmě jsou i výjimky při svatebních námluvách, nebo kdo chová andulky tak ví jak se umí mazlit. Kess mi seděl na rameni, tedy na paži a zobákem lehce ... jak to nazvat? Ozobával (?) tváře. Jak rostl, tak už tyhle něžnosti nebyly možné. Už jsem jej nekrmil rozsekanými hraboši, ale dával mu jej do voliéry živé. Začal jsem jej brát ven, protože určitě jsem si jej nechtěl ponechat. Patřil do lesa. Zprvu se bál. Posadil jsem jej na nízkou větev a poodešel. Začal kníkat. Já nevím jak popsat zvuky káněte. Asi takové ,,kiééé,kiééé," Naučil jsem se tak i pískat. Začal jsem jej brát dál od vsi. Jak se osamostatňoval, tak mi z ramene lítal dál a dál. Já měl z toho radost, to mi věřte. ale zároveň jsem tušil, že příjde doba, kdy si začne žít svůj život. Asi jako když vás z domu opouští dítě. Jednou k tomu došlo. Zůstal na na větvi stromu a už ke mně nechtěl. Přiznám se že jsem celou noc nespal. Hned za svítání jsem mazal do lesa na místo, kde jsem jej den před tím zanechal. Nebyl tam. Tak jsem zavolal ,,Kessi, Kessi!" A zapískal ,,kiéé,kiéé," Netrvalo dlouho a odpověděl mi. Natáhl jsem paži a on přistál. Tedy, byl už to pořádný macek. Podle ozobí sameček. Nabídl jsem mu kus syrového masa. Poděkoval ,,ozobáním," líce. Jak šel čas a osamostatňoval se tak se mi stále a stále vzdaloval. Na rameni jsem jej už neudržel, ale sedal na nějaké nízké větvi poblíž a čekal na pamlsek. Uplynul rok a já jej stále sledoval. Už začal získávat svou plachost. Nesedal ani na větev, ale na zavolání kroužil nade mnou. Uplynula další doba a na zapískání už kroužil nad korunami. Jednou se mi objevily káňata dvě. A mě to bylo jasné, že už si bude žít svým životem. Našel si družku. Tehdy naposledy snad sedl na větev na dotek a nechal se pohladit. Naposledy. Chodil jsem pak stále do lesa. Zapískal jsem a nad hlavou, nad korunami stromů mi zakroužil párek káňí. Jednou mne navedl... tedy já si to alespoň myslím :-) Ukázal mi své hnízdo. Tak to už jsem věděl, že jsme vyhráli. Oba dva, nebo tři... nebo vlastně pět. Blížil jsem se přes pastvinu k lesu. Z dálky jsem už zapískal. Nad loukou se objevila čtyři káňata. A jedno mi odpovědělo. Uplynulo padesát let. Jdu dnes do lesa a před tou ,,svou" Pohodnicí, jak se ten kus lesa jmenuje, zapískám. Já vím, je to nesmysl, ale někdy mi kdosi odpoví, vyletí nad stromy než zjistí, že odpovídá člověku. a já si pak představuji, že právě tenhle ten je pra-pra-pra- potomek mého Kesse, kterému jsem kdysi zachránil život. :-D
Martina Růžičková
Často káňata v přírodě obdivuji, jak krouží na obloze. V Praze se potkávám jen s poštolkami. Díky za zajímavý článek a bezva fotky.
Alena Tollarová
Gratuluji káněti k titulu i autorům krásných fotek. Káně často vidím sedět na stromě nebo na poli, ale nikdy se mi koukatelná fotka nepovedla. Buteo buteo má co na práci, myší je strašně moc. A já taky, prostě ptáka roku jednou vyfotit musím :) A dodám, že mám radost, že přílohou článku jsou fotky íčkařů.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.