Přátelství mezi ženami je dost přetřásané téma. Někteří psychologové mu přisuzují až zázračné účinky na ženskou psychiku a někteří muži o něm nelichotivě mluví jako o slepičím sletu. A to i tehdy, když se sejdou jen dvě. Myslím ženy. A jak to vidíme my samy? Asi každá trošku jinak. Mně to trochu připadá jako manželství. A to včetně námluv. Novou kamarádku si taky vybíráme, testujeme, hodnotíme a posíláme do dalšího kola nebo ji prostě vyřadíme. A pak se poznáváme, prožíváme spolu kus života, máme se rády, někdy víc a jindy méně, hádáme se, usmiřujeme a někdy i rozcházíme. A s těmi, které přežijí naše výhry, prohry, smutky i radosti, se potkáváme dál. Když to tedy jde. A když ne, udržujeme přátelství na dálku.
Rozvoj nových technologií nám v tomhle hodně pomohl. Máme tady všechny ty aplikace jako je Skype, Messenger, WhatsApp, WeChat a já nevím, jaké další. Pokud vám tedy nestačí obyčejný telefonní hovor. Někdy prostě nemáme čas nebo se nám nechce pouštět do dlouhé konverzace, a tak si posíláme sms, krátké zprávičky prokreslené smajlíky všeho druhu, za které by se nemusely stydět ani děti ve druhé třídě. Občas potřebujeme nebo nám prostě stačí vědět, že na druhé straně je všechno ok, že i tam prší a není nutné to dál probírat.
A pokud máte kamarádek víc a všechny se znají, určitě máte skupinový chat. Přece nebudu o nové barvě na vlasy nebo o krásném výletu vykládat jedné po druhé. A navíc to má tu výhodu, že o tématech, která společně probíráme, nemusí náš partner vůbec vědět a my nemusíme poslouchat žádné připomínky a komentáře. Tenhle způsob komunikace se osvědčuje zejména teď, když se všechny nemůžeme sejít a probrat osobně všechna důležitá témata. Navíc některé z naší partičky ještě pracují, a tak si víc píšeme než mluvíme. Má to ale také svá drobná úskalí. V jedné takové skupině mám šest kamarádek. Známe se z tenisu, chodíme spolu pravidelně na čtyřhru, občas i na dvojhru. A na společné obědy, když dohrajeme, Některé z nás se vídají i mimo tenis. Píšeme si, co právě děláme, co nás potkalo, nadchlo i naštvalo, A každá taková zprávička zpravidla dostane hned odpověď, vlastně několik odpovědí. Pípne vám telefon. Váš muž, přítel nebo s kým právě jste, se zeptá. Kdo to byl? Ále kamarádka. Za chvíli telefon pípne znovu, za pár minut opět, a než se vyjádří celý váš spolek, jste rázem v podezření. To ti jako píšou kamarádky a to ti jako mám věřit? A ty pohledy v obchodě, v tramvaji nebo nedej bože někde v čekárně. Takže holky, občas si ten telefon, tablet nebo počítač sice musíme ztlumit nebo i vypnout, ale v žádném případě to neznamená, že vypínáme naše přátelství. Jen si ho užíváme v soukromém prostoru. A to se cení, ne?