Zákony přírody platí všude – obvykle vyhrává ten silnější nebo chytřejší
FOTO: Jana Hošková

Zákony přírody platí všude – obvykle vyhrává ten silnější nebo chytřejší

26. 2. 2021

Sedím si tak před několika dny při otevřeném okně u počítače a najednou BUCH – něco těžce dopadlo přesně pod okno. Vyskočila jsem, protože jsem se lekla, cože to spadlo sousedům z balkonu, na ručník to teda podle váhy rozhodně nevypadalo, květináč by měl taky jiný zvuk.

Dole ležel  pořádně velký holub a na něm seděl nějaký dravec a žlutýma očima si mne prohlížel. Byl jako socha, ani se nehnul, zřejmě vyhodnocoval situaci, jestli ho mohu ohrozit a úlovek mu sebrat. Když mne viděl, došlo mu okamžitě, že ne, že tahle ženská na něj rozhodně teda z okna neskočí, aby si z holuba udělala oběd, a tak se nehodlal vzdát při pouhém souboji našich očí.

Mezitím mi v hlavě šrotoval seznam ptáků a snažila jsem se ho identifikovat. Nejdřív jsem z mých bídných znalostí vytáhla káně, to jsem posléze zavrhla, pak krahujce. Nakonec jsem vyštrachala poštolku, protože mi naskočilo, že ty ve městech jsou, kolikrát prý sídlí lidem i na balkoně paneláku a někde je dokonce vysazují záměrně, protože z nich mají strach holubi. Ale že by si troufla na takový kus, když údajně má chytat jen myši? Pomalými pohyby jsem se zmocnila telefonu a fotila.

Byla-li to poštolka, nehnula se ani o píď, s holubem tvořila doslova zkamenělé sousoší…

Zatáhla jsem záclonu, abych ji nerušila a zasedla znova k počítači. Po chvíli jsem pro kontrolu vstala, abych viděla, co se dole děje. Tam už začalo hodování. Peří  z holuba lítalo všude kolem. Tak se, holka, najez, myslím si. Myši jsou asi někde zalezlé a nejsou k dispozici.

Po nějaké době bylo už holuba skoro půl a poštolka se ho snažila za každou cenu odtáhnout a uletět s ním, což se ovšem vzhledem k jeho váze samozřejmě nedařilo. Takže po dalším nahlédnutí z okna bylo po poštolce a zůstalo tam jen torzo holuba. A když jsem si pak pustila televizi, jaká náhoda ! Zrovna tam ukazovali něco o životě poštolek. Dojalo mne, jak z úlovku nadělala kousky a jimi krmila každé své mládě jedno po druhém.

Ta příhoda mi ovšem připadla později skoro jako nějaké podobenství s naší současnou situací. Taky jsme byli napadeni. Zákeřně a nečekaně. Ze vzduchu. Za letu, kdy jsme si mysleli, že se nám nemůže nic stát, že jsme tady na naší planetě pány my. Je to ovšem daleko horší, protože i když je nás opravdu hodně, náš protivník má velkou výhodu - je neviditelný a vůbec nevíme, kdy a na koho zaútočí.

Teď jen záleží na tom, kdo bude ten silnější a chytřejší. Pevně doufám, že to budeme my.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Co já bych za takový foto úlovek dala. Ale myslím si, že to je krahujec obecný. Poštolka má na hrudi spíš podélné čárky než vodorovné vlnky. Poštolky vídám na loukách často, ale v polích je to jiné. Lov se odehrává více v soukromí. Gratuluji, paráda.
Václav Soukup
Hezky napsáno, ten poslední odstavec fakt " sedí " !
Marie Měchurová
Mám to jak Soňa, jak vidím v TV, že lev nahání nějakou zvěř, odcházím od obrazovky a ještě hodinu přemýšlím, jak je ten svět krutý. Když naše kočka uloví ptáka, tak s ní půl dne nemluvím. Proč to dělá, když má plnou misku? Příroda, už to hold, tak nastavila.
Jitka Caklová
Jak vystřižené z Prima ZOOM. Příroda se nám zdá být krutá, tak nevím, proč někteří lidé, čím výš, tím houšť, si z ní berou příklad, přestože jim o život nejde. Věřím, že i s takovými si příroda poradí. Proč si dlouhá léta lidé neberou z moudré přírody příklad, třebas k výchově svých potomků?
Soňa Prachfeldová
Nerada se dívám na nerovné souboje v přírodě, ale je to tak nastavené, jeden musí zemřít, aby druhým přežil. To, co nás potkalo je ale nefér vůči nám všem, modlím se, abychom toho nepřítele zákeřného společně co nejdříve udolali.
Zdenka Jírová
Na podobnou scénu jsem se před lety také dívala z okna bytu v paneláku. Nevím, o jakého dravce šlo, ale poštolka to nebyla , ta je menší.
Jana Hošková
Abych se přiznala, já ještě na vlastní oči poštulku neviděla, takže jsem jen hádala...ale nelíbily se mi ty žluté "nemilosrdné" oči, takže jsem taky jednu chvíli myslela na krahujce. Ale spoléhala jsem na vás, že to určitě poznáte a já se tak poučím... :-))
Alena Tollarová
Tak to musel být opravdu zážitek. Poštolky máme na sídlišti a před pár dny mi manžel jen tak mezi řečí sdělil, že poštolka usedla na krmítko, poseděla a zase letěla. Samozřejmě když jsem nebyla doma. Jsou docela malé. Podle toho vlnkování na hrudi se taky přikláním k názoru, že to byl krahujec.
Dana Puchalská
Ulovit fotku krahujce jak si pochutnává na holubovi je perfektní. A článek taky.
Martina Růžičková
Nečekané setkání s tvrdým zákonem přírody a parádní fotoúlovek!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.