V jednoduchosti je krása. Ve složité době to platí dvojnásob

Jaroslav Charvát : v podstatě s Vámi souhlasím - od dětství mám tutéž průpravu, matka šila celý život v Jitexu, obě babičky byly domácí švadleny, jedna prateta dokonce krejčovala va Vídni, druhá si zas nechávala ručně šít ve Vlašimi, i mám pár kousků po ní v archivu... a tahleta švadlenkovsko-krejčovská odborná příprava se mi hodí po celý život, ač oděvní obor jsem nestudovala, nicméně navrhovala a šila jsem si (zpočátku s matkou) kdeco, včetně plesových a svatebních šatů a promočního oblečku, výbavy do bytu, pak i na děti, krom toho jsem háčkovala a vyšívala - a už mě svrbí ruce, jak se k tomu všemu zas co nevidět vrátím (mám za sebou 6 let problémů se zrakem, a když už zas vidím, do důchodu se mi čekat nechce, kdo ví, co se mezitím ještě může stát)... ale, co se podpatků, obzvlášť vyšších, týče, starším ženám i křivdíte - řada z nich je nosit ne že nechce, leč nemůže: osteoporóza - vady páteře - podélně i příčně plochá noha až po zborcenou klenbu chodidla - deformace prstů na nohou - ostruhy na patní kosti - otoky kotníků a chodidel (ba až i ke kolenům) - křečové žíly - křeče - problémy s rovnováhou - polyneuropatie dolních končetin... třeba já mám zhruba půlku z těchhle diagnóz, takže mám po žížalkách, ač podpatky bych nosila, až bych brečela, i by se mi hodily, měřím jen 159 centimetrů, když se jó dobře vyspím, navíc mě to, že nemůžu, teď donutí ke zkracování všech kalhot a likvidaci půlky bot... ovšem stalo se mi před měsícem, že jsem si z nutnosti vzala boty na 3-4 centimetry vysokém podpatku, a jak jsem neviděla (těsně před operováním očí), po něčem jsem uklouzla či zakopla či co, nabila si dlaně a kolena a ještě si vyvrátila obě nohy z kotníků, levá mě pořád bolí a kdovíco to zas bude mít za následky (s pravou jsem na tom stejně od podobného pádu přede dvěma lety, a to v balerínách) - prostě, moct a muset jsou dvě zcela různé věci! :-D

Hana Šimková : naštěstí mám dost velký byt na dost velkou garderobu, takže setrvale udržuju základní celoroční šatník na všechny své dosavadní váhové kategorie, od 60 až po 96-99 kilo, a nosím z něj vždycky to, co mi zrovna je - až teď, když už tedy skoro 5 let udržuju nějakých +/- 85 kilo, hodlám začít probírku šatníku s tím, že váhovou kategorii 90-99 kilo pošlu do světa + s tím, že už ji nikdy nechci vidět... a hlavně ne znovat zažít! :-D

Jednoduchý šatník mě baví a plně vyhovuje. Nemusím dlouze přemýšlet, co na sebe, když jsem se různých zbytečností již dávno zbavila. Nový kousek si pořídím až tehdy, když jiné dva jsou již na vyřazení. Tak se mi lehce daří minimalizovat obsah skříně.

Také s tím nemám problém. Kalhoty, trička a vestičky, to je stále moje oblíbená móda.

V současné době také nejvíce nosím jednoduché a pohodlné oblečení, ať už na běžné pochůzky nebo na vycházky do přírody.

na podzim jsem nemyslela,že příští rok na jaře si nebudu moci koupit tenisky(tedy dle posledního sdělení v květnu),tak asi budu chodit v zimních botách i na jaře - lidi kdo to kdy viděl.

Děkuji. To je ono. Nedávno jsem o tom napsala v rámci Literárního obýváku.

To by šlo ,ale co mám dělat když jsem se v domácím vězení trochu zvětšila a můžu v těch skříních hledat jak chci. Mám chodit jenom v teplákách a noční košili, které mi ještě jsou ?

Modely jsou skutečně moc hezké a i já úplně souhlasím s tím, co napsala přede mnou paní Danielka*

Naprostý souhlas, i když mám skříň plnou, nejčastěji volím kalhoty, sako a tričko, k tomu šálku. Modely jsou moc pěkné.