Obrázky na zdech domů bývají doprovázeny jednotlivými slovy, celými větami, málokdy básničkami. Většinou se dozvídáme, že Richard je pánské přirození, Hana zase dámské, obojí ve tvůrčích variantách. Autoři těchto novodobých folklórních a dalších nápisů ve škole zřejmě bedlivě poslouchali v hodinách sexuální výchovy. Určitě dávali pozor při hodinách českého jazyka, zvláště při výkladu a příkladech jeho tvarů ve slangu, argotu, hantýrce, žargonu. Jenom gramatika jim pravděpodobně připadala nudná, tak jí pozornost nevěnovali.
Zatímco hanlivá, vulgární, urážlivá sdělení bývají nejčastěji na vratech, zdech, oknech nastříkaná sprejovací barvou, na vyjádření milostného charakteru si autor mnohokrát dal záležet. Nejen provedením, ale i výběrem místa. V zapáchajícím podchodu s biologickými odpadky tato vyjádření nenajdeme. Určitě nevědomky autor chtěl, aby adresát jeho vyjádření kromě libého pocitu na duši měl i pěkný pohled do okolí. Vybrat vhodný objekt a místo, vyrýt do dřevěného opěradla lavičky, nebo do kůry stromu srdce protknuté šípem a doplněné iniciálami AB + BC, muselo trvat několik desítek minut.
Jednou ráno jsem vyhlédla z okna a na protějším asfaltovém chodníku bíle svítil obří nápis: EVO, MILUJI TĚ! Usmála jsem se a litovala, že se nedozvím, v kolika dívčích či ženských srdcích to zaplesalo. A že jich v našem 12poschoďovém paneláku s 18 vchody musí bydlet! Na druhou stranu, vědět, kolik žárlivých mužských bude svou ženu nebo dívku podezírat z nevěry, o to jsem už nestála.
Proč to asi onen zamilovaný napsal? Styděl se svůj cit vyjádřit z očí do očí? Ztratil telefon, aby mohl poslat zprávu? Je snad Eva připoutaná na lůžko? Nebo napravuje chybu a tímto způsobem Evě sděluje, jak ho to mrzí? Lidské osudy jsou velmi pestré, někdy to člověk ani nechce domýšlet. Škoda, že se nedozvím, jak to s Evou a s jejím nápadníkem dopadlo.
Jiný osud asi stihl osobu, která na šedivou plochu plechového plotu v Praze na Palmovce napsala: VĚŘÍM VÍC V MIMOZEMŠŤANY NEŽ V LÁSKU! Zklamaný muž? Zklamaná žena? Protože mám zafixováno, že ve vysokém procentu jsou sprejeři chlapci a muži, vydedukovala jsem, že se jedná o dospělého jedince mužského pohlaví. Náctiletý, myslím si, by se vyjádřil jinak, zrádkyni by pojmenoval a přidal výstižný vulgární přívlastek. Ale autor tohoto nápisu? Možná ho sem umístil proto, že dotyčná tudy denně jezdí do práce a z práce. Chtěl, aby věděla, jak ho ranila? Chtěl, aby si denně připomínala svoji zradu? V obsahu čtu beznaděj. Kdyby ztracenou lásku přirovnal k něčemu jinému, třeba k letošní slabé úrodě brambor, možná by se mohla najít maličká naděje na záchranu vztahu. I když, jak by asi působil nápis: Věřím víc v lepší úrodu brambor než v lásku! Hrozně, zní hodně ujetě. Ale mimozemšťané?! Kolik procent lidí věří, že někde ve vzdálené galaxii někdo žije? A jakou máme šanci, že se s nimi potkáme?
Nápisu na plechovém plotě jsem si všimla na podzim před třemi roky. Je tam stále. Mezi čmáranicemi nesvítí jasnou barvou, nedoprovázejí ho hnusné malůvky. Zmizí možná tehdy, až se o stavbu, kterou ohrada obklopuje, začne někdo starat. Snažím se pomyslet, že zklamaný autor nebo autorka našel nebo našla novou lásku a svůj postoj k důvěře přehodnotil nebo přehodnotila. Tak možná jen k malému připomenutí: Marta Kubišová zpívá: VŠECHNY BOLESTI UTIŠÍ LÁSKA.
A přišel na to už Vergilius: OMNIA VINCIT AMOR. Nad vším vítězí láska.
