Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“ II

Spisovatel Formánek se svým doporučením zase tak striktně neřídí. Pochopitelně, že bez adjektiv by byla stylistika chudá, jen jich nesmí být zbytečně mnoho. Já s tím zápasím od svého mládí. Věrka má styl úspornější. Jo, a Formánek má zatím všechny prsty.

I když se mi líbí, co jste napsali, dovoluji si podotknout, že vzhledem k obrovskému množství podnětů, které nám skýtá příroda, zdá se mi, že bez "přídavných jmen" by mi literární svět připadal velmi nudný. Dokonce i v technickém světě vnímám přídavná jména jako nezbytnost k vyjádření výstižnosti, přesnosti a odbornosti.

Děkuji, že mi bylo nabídnuta příležitost virtuálního posezení v Literárním obýváku. Jsem vnímavý host a po poslechu vašich debat na téma : "O jednoduchosti," se mi bezprostředně vnutilo slovo DOKONALOST. Chvíli jsem váhala, zda jednoduchost je nevlastní sestrou strohosti, která ovládá můj život, ale je to jinak. Cituji:" "Leonardo Da Vinci: Jednoduchost je nekonečná dokonalost. Dokonalost je nekonečná jednoduchost." Pane Zelenko a Jitko, děkuji za pozvání. Odcházím s hlavou plnou myšlenek, jaké bude další literární téma.

Na literatuře je úžasné, že má mnoho podob a každý čtenář může tištěné slovo umocnit svou fantazií a vlastní zkušeností. Ztotožňuji se s názorem našeho pana profesora, který měl za to, že nejdůležitější je vždy myšlénečka. Osobně mě víc obohacují složité kompozice, to, co je nepojmenované, nedořečené, co pracuje s čtenářovou zainteresovaností. V každém případě se ráda setkávám s lidmi, kteří dovedou o tématu vést vášnivé, ale nekonfliktní debaty. Takový prostor zde byl 29 let na Festivalu spisovatelů.

Je to krásné, ale bohužel mě bolí oči, tak si to přečtu ráda někdy později.