Jak jsem se mýlila
Já s přítelkyní maminky. FOTO: archiv Věry Ježkové

Jak jsem se mýlila

21. 3. 2021

Když jsem byla hodně mladá, měla jsem podivné představy o stáří. Asi jako mnozí jiní. V mých 15 letech byl pro mě poměrně starý člověk již třicetiletý. Natož rodiče a prarodiče. Přitom jsem v té době i o pár let později kult mládí neprožívala.

Nikdy mi „nepatřil svět“. Víc jsem o životě přemýšlela, než abych si ho užívala. Když jsem si představovala sebe za několik desítek let, říkala jsem si: „To už budu stará, to už na mně nebude záležet“. Nevím, kde bylo to stáří. Určitě v padesáti letech. Myslela jsem si, že staří lidé už jen čekají na smrt. Ovšem byla jsem i vychovávána v úctě ke stáří.

Neadekvátně jsem hodnotila i mladé maminky. Pokud jsem viděla ženu s malým dítětem, považovala jsem ji za již odepsanou. Nikomu se nemohla líbit, žádný muž o ni nemohl mít zájem.

Výhrady, které jsem mívala vůči mamince, jsem omlouvala tím, že za to nemůže, že už je stará. I když jí třeba nebylo ani čtyřicet. Když si ve svých necelých 60 letech nechala částečně zrenovovat byt, nechápala jsem to. Říkala jsem si, že už jí to nestojí za to.

Vzpomínám si také, že když mi bylo asi jedenáct let, samozřejmě to nevím přesně, šla jsem s rodiči po ulici a zeptala se jich: „Budete brečet, až umřu?“ Z nějakého důvodu jsem je považovala za nesmrtelné; možná stabilní, poskytující mi jistotu. Myslím, že mi odpověděli mi: „To víš, že budeme.“ A víc se o tom se mnou nebavili.

Jako dítě jsem si také přála už být velká, abych si mohla dělat, co budu chtít. Ta první polovina přání se mi splnila mými 176 centimetry.

S věkem se můj postoj ke stáří samozřejmě měnil. Dokonce tak, že jsem hledala přátele mezi staršími lidmi. Například během studia na fakultě byla mou nejlepší přítelkyní francouzštinářka, ve věku mé maminky. Také muži, kteří zanechali výraznější stopu v mém životě, byli starší.

Dnes vím své. A nad pošetilostí svého mládí se s pochopením usmívám.

 

Můj příběh rodina vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
V pubertální věku jsme my děvčata chlapce starší 18 let nazývaly "hoskoři" a měly je za staré. Byli jsme v parté méně náctiletých. Ale později jsem věk nerozlišovala, jen jak se kdo choval, jestli sportovat a tak... To tak mám...
Zdenka Jírová
Měla jsem starší rodiče, oba již měli za sebou minulý vztah. Tatínek měl 45 let a maminka 35 let, když jsem se narodila. Takže o jejich mládí vím jen z útržků jejich vyprávění. Za sebe vím, že když mně bylo asi 15 let se o mne zajímali dva chlapci , ale měli již po vojně a já teprve vyšla školu. Vůbec jsem na jejich dvoření nereagovala, protože jsem říkala, že už jsou moc staří. Jinak jsem se ale o své "stáří" moc nezajímala, měla jsem kolem sebe vždy dost většinou mladých lidí, nejprve ve školách a později v zaměstnání. Dokonce ani svou babičku, ke které jsem jezdila na prázdniny, jsem nepovažovala za nějak moc starou, protože to byla velmi čilá babička a mnohému mě naučila .Za "starou" se nepovažuji ani nyní, i když je mi už 76 let .Jen trochu "staré" jsou mé klouby a špatně mne poslouchají.
Ilona Erika Kolář
Přesně takhle jsem uvažovala i já. V jedenadvaceti letech jsem si myslela, že mám už život z největší části za sebou. Teď ale spíš než se staršími si rozumím s mnohem mladšími. Asi to bude těmi mými ztřeštěnými nápady.
Jan Zelenka
Evo, připomněla jsi mi naše dávné návštěvy u třebenické babičky. To byla babička jak z pohádky, jak kdysi skvělá Terezie Brzková. Vypadala přesně, jak popisuješ svou matku. Mám na ní krásné vzpomínky. I na dědečka. Byli to pohodoví lidé. V létě, když jsme byli s Věrkou na výletě, zastavili jsme se v Třebenicích před domem, kde prarodiče žili. A vše mi najednou projelo hlavou. Až mi přišlo líto, že je ta doba nenávratně pryč.
Naděžda Špásová
Věrko, hezky jsi to napsala. Já jsem dětství moc hezké neměla, v sedmnácti jsem v podstatě odešla z baráku, vracela jsem se jen na víkend a ten jsem trávila poznáváním života a to se vším všudy, jak se říká. Měla jsem občas pocit, že do té rodiny nepatřím. Jak jsem posuzovala starší si moc nepamatuju, asi jako každý mladý.
Věra Ježková
Děkuji znovu. Evko, připomněla jsi mi hřebínky ve vlasech. Babička je nosila taky, vlasy měla úplně bílé. Tvůj věk bych ti nehádala. Jsi prima. :-)
Eva Mužíková
Přiznám se, že když můj syn s láskou vzpomíná na mojí maminku, která byla ještě taková babička s hřebínky ve vlasech a šatové zástěře, mám někdy chuť vypadat taky tak. Na chalupě mé sestry, kde jsme se scházeli byla takovou dobrou duší. Na její vrásčitou tvář, ukrytou před sluníčkem hlubko staženým šátkem se nedá zapomenout. Vrásčitou tvář i ruce mám i já, ale životnímu stylu mé maminky se už v této době přeci jen vrátit nedokážu.
Marie Faldynová
Když mi bylo 17, byla jsem na internátě , kde moje starší spolužačka truchlila nad tím, že v 18 letech je stará. Udivilo mne to natolik, že jsem si ještě dnes na to vzpomněla. Inu, i pan Einstein si všiml, jak relativní je čas :-))
Marie Novotná
A čas běží dál. Jen, tak nějak jinak. V mém věku moje babička v šátku pasla husy, maminka v mém věku ještě chodila vypomáhat do práce a šátek nosila jen někdy. Kam se poděly ty staré moudré babičky, posedávající na prahu domů, na návsi a udílely nám mladým rady do života ? Vnoučata zestárla moc rychle a můj věk je číslo rostoucí stále rychleji. Díky za zamyšlení nad věkem.
Martina Růžičková
Věro, hezké zamyšlení nad vnímáním věku. Taky mně v 15 připadali třicátníci jako postarší lidé a udivovalo mě, pokud se nechovali zrovna usedle.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?