Jen jeden den
FOTO: Pixabay

Jen jeden den

21. 3. 2021

Pohled z okna na východ slunce, červánky a spící město, celý den přede mnou.

Teplé ponožky, hrnek horkého černého čaje, pracovní stůl a známý zvuk startujícího notebooku.

Usedám k počitači a přihlašuji se do pracovniho procesu. Svou práci mám ráda. Je to něco mezi detektivkou a křížovkou. Hledám řešení problémů, vhodné formy zpracování dat i výstižná slovní vyjádřená pro komunikaci. Moje práce má smysl a hlavně někam patřím.

Můj muž vstává, nemusím se dívat, přesně vím, kde právě je a co udělá i co řekne. Nic nového, jeho stereotypy mě v poslední době vnitřně pobuřují, proč? Snažím se je nenápadně narušovat, ale on se tomu usilovně brání.

Žaludek signalizuje, že bych měla přichystat něco k obědu, samo se to neudělá. Nejtěžší na tom je něco vymyslet. Zachraňují mě polévky, ty se dají jíst i vice než jeden den. Můj muž je miluje a já je umím uvařit i v krátkých pauzách mezi programováním. Nebo při dlouho trvající on-line poradě.

Odpoledne otvírám poklop ponorky a unikám ven, většinou na procházku do okolí. Často s foťákem. Toulám se sama, pozoruji ruch ve městě i neodbytně nastupující jaro v přírodě, sedmikrásky na trávníku před domem, sněženky a talovíny za ploty zahrádek, jehnědy na keřích a natékající pupeny na stromech. I ve městě se občas objeví prozpěvujicí opeřenci. Pomalu plynoucí řeka mě láká. Projdi se po mém břehu!

Obličeje lidí ukryté za respirátory, usmívají se nebo ne? Jak se líbají dvojice s respirátory? Jak žijí v této zarouškované době děti? Co si o sobě myslí lidé, kteří chodí i na frekventovaných místech bez roušek?

Nepříjemný déšť mě zažene zpět do ponorky. Zatím pluje na hladině, nepotopila se. V nejzazším koutě, kam nedoléhá hluk zpráv z televize, zkoumám své dnešní záběry. Vzápětí je mažu. Nic zajímavého, samá stereotypní šeď. Proč ten foťák s sebou tahám?

Na stole zuřivě vyzvání můj mobil. Rodinná on-line chvilka se synem a vnoučaty. Letos jsme se ještě tváří v tvář nesetkali. Přes display mobilu je mi umožněno aspoň občas nahlédnout do jejich života. Právě si opékají na zahradě špekáčky. Jeden přes druhého mi sdělují novinky. Vypadají spokojeně. Jen já jsem přišla o rok jejich bezstarostného dětství.

Mobil znovu v akci. Připrav se na cvičení! Pokládám na zem karimatku a overball. Připojuji se znovu po síti k naší seniorské skupině, která si zorganizovala cvičení i za těchto podmínek. Radostně si zamáváme a rychle do lehu. Protáhneme si pořádně tělo.

Připravuji večeři a znovu prchám z dosahu televizních zpráv. Pouštím si film na tabletu, ale nebaví mě. Špatný výběr.

To byla zase den! Napomínám sama sebe: nenaříkej, nic se ti neděje, spousta lidí je na tom hůř!

Před usnutím vyvolávám sny. O procházkách bez roušky, o rozkvetlé jarní zahradě. O tom, jak jednou konečně obejmu svá vnoučata.

 

Můj příběh životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vladislava Dejmková
Pro p.Charváta: byl to jen jeden "můj" den, sex zrovna nebyl. Mívám i jiné dny, ale nemohu o všech tady psát.
Jaroslava Handlová
Vlaďko, dokud zůstává ponorka na hladině, je to stále ještě dobré. Líbí se mi optimistický závěr, ponořený do snů.
Václav Soukup
" Můj muž vstává, nemusím se dívat, přesně vím kde právě je a co udělá i co řekne " Naprosto geniální popis " ponorky " v domácnostech seniorů !
Jan Zelenka
Trochu, až děsivá charakteristika současné doby. Moc pěkně jste to popsala. Máte partnera a práci, což je fajn. Ale svůj život byste za normálního stavu asi prožívali jinak. Tato doba na nás všechny, nejen na seniory, klade vysoké nároky. Vnímám to špatně, ale nehroutím se, přesto, že jsem sám. Díky, krásně a výstižně napsáno.
Martina Růžičková
Moc hezky napsáno. Přeji brzké splnění snů.
Jana Šenbergerová
Hezký, i když zcela jiný než můj.
Svatava Páleníková
Pěkně jste vystihla a zaznamenala současnou dobu.
Hana Řezáčová
Moc hezký článek. Neprožíváme zrovna pěkné období, ale moci dělat doma běžné věci, chodit na procházku nebo pracovat na zahrádce, tak pořád dobrý! Když vidím v TV ty plné nemocnice, tak si to silně uvědomuji ... Chybí sice kafíčka s kamarádkami apod., ale to doženeme (to bude dortíků!). Nejhůř vnímám to nevidění se s vnoučátky, ale přidávám se k příspěvkům níže - jistě bude brzy líp ...
Marie Měchurová
Máme výhodu, že se můžeme s vnoučaty stýkat. Dcera bydlí 4km od nás ve stejném městě. Má druháka, se kterým se distančně učí k tomu dvě sedmiletá dvojčata - kluky. Ještě k tomu pracuje z domova (prodává u jedné firmy nářadí do francouzsky mluvících zemí - hlavně do Afriky). Objednávek mají pořád dost, takže práce má plno. Při těch třech dětech by to všechno nezvládla, tak jí musíme pomáhat. Je to blbá doba a nás už to taky někdy zmáhá. Snad se to s jarem všechno změní, to bych nám všem přála.
ivana kosťunová
Nepřemýšlím o tom prostě to tak je.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.