Třetí den po jarní rovnodennosti a s ní spojeným nástupem jara skončil třítýdenní lockdown a naše obzory pro cestování se rozšířily na celý okres. Přesto jsem se stále držela co nejblíže domova. A to až do čtvrtka 25. března, kdy se hned ráno za okny smálo slunko. Jarní touhy zvítězily nad mým opatrným já a rozhodly o výletu autobusem.
Podívala jsem se do mapy a do jízdního řádu. Jako na talíři se mi naservírovalo báječné spojení do části Českého středohoří na pravé straně Labe, a sice k Trojhorskému potoku, kde by měly právě kvést bledule. Výchozím místem je Třebušín, přitisknutý k patě vrchu Kalich (536 m) se zbytky stejnojmenného hradu na samém jeho temeni. Hrad nechal zbudovat Jan Žižka a zde také vzniklo jeho přízvisko „z Kalicha“. Ačkoliv skála vypadá závratně a nepřístupně, věřte, že cesta z druhé strany není vůbec náročná a výhledy na okolní kopce stojí za trochu námahy.
Zeleným autobusem jsem se vezla jako VIP osoba úplně sama a řidič mě vysadil na třebušínské návsi. Hrad jsem si nechala na jindy a vydala se po silnici zpět ve stopách autobusu. Kousek od Třebušína se lesem klikatí jako had Trojhorský potok a zvěsti nelhaly. Byl obsypaný bledulemi, jejich jemná vůně stoupala do nosu a potvrzovala mi moje zdraví.
Silnice mě vedla dál přes Vinné a Těchobuzice do Ploskovic. Ploskovice jsou známé milovníkům památek i pohádek. Je zde krásný zámek, který mnohokrát posloužil filmařům a v jeho komnatách se proháněli např. hrdinové mojí oblíbené pohádky Princ a večernice. V současné době prochází fasáda zámku rekonstrukcí, polovinu zdobí lešení a my se můžeme těšit, až se vyloupne v celé kráse. Když už jsem procházala jen tak kolem, nemohla jsem odolat a nechat si ujít aspoň krátkou procházku v parku a nahlédnutí prosklenými dveřmi dovnitř. Hejno místní drůbeže – pávů - si užívá slunečních paprsků a celá suita se majestátně prochází parkem. Vydržela bych tu mnohem déle, naplánovaná trasa ale s velkou časovou prodlevou nepočítala. Musím dál – směr Býčkovice.
Zaujala mě tam jedna barokní kaplička na vršku nad nimi a další ve vsi. Vykračovala jsem si za krásného jarního počasí dál s výhledem na vzdálený Říp. Přes Velký Újezd jsem sešla do Zahořan, kolem zdejšího zdevastovaného zámku a pod malebným kostelem Nejsvětější Trojice na vršku dorazila do Křešic k autobusové zastávce. Do odjezdu autobusu jsem to měla celé 3 minuty. Spokojeně jsem do něho usedla a šťastná z krásného odpoledne se nechala dovézt až skoro před dům s pěknými 13 km v nohách. Takový byl můj první jarní výlet.