Dobře schovaný dárek

Dobře schovaný dárek

3. 12. 2012

Manžel přinesl domů láhev alkoholu, kterou dostal za pomoc od jednoho starého pána za to, že mu pomohl se dřevem. Vědom si toho, že mu lékař zakázal veškeré požívání alkoholu, poslušně mi láhev odevzdal se slovy "na, schovej to".

Chvíli jsem láhev studovala, nápis to mělo "medovina s papričkou". Láhev byla opravdu parádní, hned mě tedy napadlo, že tento dar změní majitele. Tchýně měla v brzké době narozeniny, a tak alkohol dostane navíc k dárku, který jsem už měla koupený. Koupila jsem jí kabelku větší velikosti, aby ji tam vlezl i malý nákup. Do kabelky jsem dala další dárek, halenku a bombonieru.

Když se přiblížil den, kdy jsem jí měla jít popřát, chtěla jsem do kabelky přidat parádní láhev s alkoholem.
Problém byl ovšem ten, že ve skříni, kam jsem ji schovala, láhev alkoholu nebyla. Prohledala jsem skříň opravdu důkladně, ale marně. Na řadu přišel výslech manžela, spustila jsem se do něj opravdu zhurta. "Tak tos mě tedy naštval, víš, že nesmíš pít a klidně vyžungneš celou láhev drahého alkoholu? Napřed mi ji dáš, abych ji schovala a potom za mými zády ji klidně najdeš a vypiješ?" Manžel reagoval také zhurta. "Tak to se tedy pleteš, já ji ani nehledal, natož abych ji vypil." "Známe své lidi", já na to. "Snad ji teda asi vypil pes nebo snad já? Nikdo jiný tady není." No, hádka byla na světě a kvůli blbému chlastu. Manžel ji zakončil slovy, kdoví kam jsi ji schovala, tady v tomto baráku se furt něco schovává...

Pro jistotu jsem vyrovnala ze skříně i prádlo, abych mu nekřivdila. Marně, alkohol zmizel. Kdybys aspoň nevyhazoval tu prázdnou parádní flašku, když už jsi ji vypil, neodpustila jsem si do něj rýpnout, jeho mlčení jsem vzala jako přiznání. Využila jsem návštěvy bratra mého manžela a pro tchýni jsem narozeninový dárek poslala po něm s tím, že popřát přijedu dodatečně. V den jejich narozenin jsem ji telefonicky popřála a ptala se jí, zda dárek dostala a že přijedu popřát ještě osobně.

"Růženko, takovou škodu sis nemusela dělat, tolik dárků, já myslela, že jsem dostala tu tašku a až včera jsem nahlídla dovnitř a našla i ostatní dárky a ta flaška, ta musela být drahá, co tě to napadlo, dávat tolik peněz za alkohol. Neboj, já ji nedám doktorovi, budu po žličence užívat takovou dobrotu," chrlila ze sebe slova do telefonu. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila o čem tchýně mluví. "To nestojí za řeč," jen jsem hlesla a polilo mě horko.

Tak teť jsem se dověděla, kam jsem tu flašku schovala. Flaška našla svého nového majitele, ale co manžel? Stydím se, ale ještě jsem do dneška jsem nesebrala odvahu se mu přiznat, že jsem mu křivdila. Určitě to udělám, nevím sice kdy, už minule mě totiž v supermarketu napadla malá lest, že tu flašku koupím a postavím do skříně. Nekoupila - ani napsat se mi nechce tu nehoráznou cenu.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Připomíná mi to mé celoroční prožívání Vánoc. Již půl roku před Štědrým dnem nakupuji průběžně dárky, průběžně ukrývám a průběžně na ně zapomínám. Po Štědrém dnu je zase půl roku průběžně nacházím. Někdy je do úkrytu vrátím na příště a cyklus se opakuje. Našel bych jistě dárky, které přežily už několik Ježíšků.
Růžena Antlová
Alenko tos měla stěští já taky zrovna našla v albumu s fotkama stokorunu ale bohužel starou tu zelenou z roku 1964 asi mi ji nikdo nevymění tak si ji mohu dát zarámovat haha
Alena Vávrová
Tedy schovat tak dokonale dárek, abych ho nenašla, to se mi nepodařilo. Ale jednou jsem si schovala "na zlé časy" tisícikorunu. A zřejmě se mi dost dlouho potom dařilo dobře, že jsem na to úplně zapomněla. Darmo se však neříká, že kdo spoří na zlé časy, tomu také nastanou. A to se bohužel stalo i mně. A jak jsem tak "ška do sebe", dala jsem se do úklidu ve skleníku s památečním sklem a tu bankovku jsem ke své nemalé radosti objevila. "Když je nouze nejvyšší, pomoc Boha nejbližší", říkavala moje babička...
Jarmila Peerová
I mě je to vaše vyprávění docela blízké.Někdy si také " něco " někam dám a říkám si:" to si budu pamatovat "..a pak se jen divím,že nepamatuji...díky
Zuzana Pivcová
To mě, Růženko, moc pobavilo. Je pravda, že já už taky nevím, kam jsem různé věci dala. Vedou brýle. Ty už se ocitly i v květináči, jak, nevím. Naše maminka před námi schovávala vánoční dárky tak dobře, že je pak o vánocích nenašla. Takový zapomenutý dárek objevila jednou až v březnu. No, taky to mělo svůj půvab.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.