Ztrácí se mi slova

Evičko, já jsem si tvé žádosti nevšimla. Hned to napravím. Ráda bych si s tebou popovídala.

Hani, mám to stejné, povídám ze zrcadlem, s květinami, v kuchyni se surovinami,.... Jinak bych ani nepromluvila. Ještě, že máme telefon a mohu zavolat dětem, vnukům, kamarádkám.

Hanko, před nedávnem jsem Tě požádala o přátelství, chtěla jsem Ti poskytnout možnost trochu si popovídat. Máme dvě věci společné- samotu a pejsky. Ale dnes píšeš, že ani s nejlepší kamarádkou si už nepopovídáte, tak si myslím, že moje snaha " vytáhnout " Tě ze samoty a trochu Ti život obohatit by se minula účinkem.

Hanko, přesně. Taky tyhle stavy mívám. A musím se přiznat, že si někdy povídám i v obchodě. S rouškou to jde dobře. Nemluvím tak hlasitě, aby to nikdo neslyšel. Občas se pochválím, že jsem stihla nákup rychle, občas si vynadám, že jsem zase něco zapomněla. A jen se děsím toho, až si začnu takhle povídat bez roušky..... ☺

JJ, také se mi to děje... Když ale mluvím s někým, hodně lidí už tuší , kam s oklikami směřuji, a už mě napřed doplňují či napovídají -- tak díky :-) :-)

Vzhledem k tomu, že je to věkem, tak jsme na tom všichni stejně, samomluva mě netrápí a s pejskem si povídám moc ráda.

Hani, neboj, slovíčka se vrátí. Já sama nežiju a povídám si už i s klikou u dveří, tak moc mi chybí kontakt s více lidmi. Nejhorší je, že na mne ta klika reaguje!! Teď se mi už dvakrát za sebou stalo, že mne chytla za rukáv a škubla se mnou. Tak jsem jí za to vynadala. Ku podivu mi najednou slova nechyběla :-)

Už loni mne pobavila hláška: Neděste se toho, že si povídáte s kytkama a nádobím. Řešte to až tehdy, když je uslyšíte, jak vám odpovídají!

Také mám pocit, že zapomenu česky - ale naposled včera jsem byla u kamarádky pro domácí vajíčka, tak jsme poseděly a popovídaly. Pak také volám těm, o kterých vím, že bydlí samy, Na to ani nepotřebuju čekat, až bude omezený pohyb, kamarádky ocení i tak, že jsem si na ně vzpomněla. Ale živý kontakt to nenahradí.

Také se mi ztrácejí mluvená slova. Ale dělala to už před koronavirovou izolací. Naštěstí mi ještě nescházejí slova psaná. Samomluva je zdravá. Pomáhá člověku utřídit si myšlenky. Se zrcadlem jsem nemluvila, ale mluvila jsem na sebe v zrcadle. Třeba když jsem si před lety připíjela na Nový rok. Říká se, že pokud si lidé píší každý den, mají stále o čem. Nepíší-li si déle než měsíc, nemají si co říct. Možná to tak dopadne i s naším mluvením. :-)