FOTO: : Vlasta Ledlová

Dubnový pozdrav z Dendrologické zahrady v Průhonicích

22. 4. 2021

Včera jsem si vyšla na delší procházku do Dendrologické zahrady v Průhonicích. Sluníčko svítilo a lákalo ven. A nejen mě. Jaro se venku sice trochu opozdilo a květiny a stromy, které zde v jiných letech v tuto dobu už dávno kvetly, teprve čekají na svůj čas. I tak už se tam ale probouzí k životu spousta rostlin, stromů i keřů.

A tak to berte prosím jako malou ochutnávku a pozvánku.

Můj příběh

Autor: Vlasta Ledlová

Hodnocení:

(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Vargová 22.4.2021 13:55

Paní Ledlová, myslím, že jsme se včera několikrát minuly. V této zahradě jsem strávila asi tři hodiny, nafotila mnoho květin, keřů i zákoutí, napsala krátký článek, doplnila fotkami. Čeká na zveřejnění, ale je možné, že se nedočká, protože je o témže. Nicméně, Vaše fotky jsou krásné, zahrada nádherná a myslím, že za dva až tři týdny bude ještě rozkvetlejší. Díky.

Jitka Hašková 22.4.2021 13:50

Děkuji za připomenutí této mé asi nejoblíbenější zahrady.

Alena Tollarová 22.4.2021 13:15

Byla jsem tam zatím jen jednou s Jitkou Haškovou, když kvetly tulipány. Je tam moc krásně.

Zuzana Pivcová 22.4.2021 09:25

Z Průhonic znám jenom park. Ale krásné fotky mě docela lákají podívat se i dál. Díky.

Libuše Křapová 22.4.2021 08:48

Krásné těšení se na jaro :-) Kéž by se nebálo a řádilo už v plné síle. Díky, Vlasto, za podělení se o krásné fotky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nezištná pomoc. Splněný sen nejen osamělých seniorů

V životě mohou nastat nečekané situace, kdy jsme zcela paralyzovaní bolestí a strachem, bezmocní, odkázaní na cizí pomoc a trvá dlouho, než si svůj stav plně uvědomíme a díky jednomu z nejsilnějších lidských pudů, pudu sebezáchovy, začneme logicky uvažovat a jednat.

Jana Kollinová

Vzpomínky

Na co vzpomínám? Na to, kam se mi tenkrát nechtělo. Na povinnou vojenskou službu. Dnes to vidím…

Jindřich Berka

Postřehy z posilovny

Téměř čtyřicet let chodím posilovat. Ne proto, abych někoho ohromil, ale spíše protáhl všechny své svaly. Nikdy mě proto nebolely záda ani obratle. Pouze z nachlazení. Nepovažuji to ani za sport. Zvedat činky může i každé sportovní kopyto. Žádnou techniku přitom nepotřebuje.

Jindřich Berka

Trenýrky s příběhem

Některé životní pravdy se člověk dozví pozdě. Nebo spíš se je nedozví včas. No ale to bych nebyla já – pravá blondýna – abych i přesto nevyzkoušela zaručenou pravdu pravdoucí.

Zuzana Zajícová