Já, holka z činžáku na náměstí, z koleje, ubytoven a paneláků, jsem vlastně nikdy neměla svou zahrádku. Když jsme se s maminkou a sestrou přistěhovaly do starého stavení v jižních Čechách, neměla ani jedna z nás ponětí, co znamená skutečné pěstitelství a chovatelství. Láska k živým tvorům i přírodě byla v nás sice zakořeněna hodně silně, avšak to nestačilo. A tak nám králíka z kotce vyrval a roztrhal cizí pes, celé hnízdo zašlo na myxomatózu, fenku nechtěně nakryl sousedovic Punťa, kočky přicházely a beze stopy se rychle ztrácely, a když nám přišel soused zabít králíka, prchaly jsme pryč, abychom nemusely zažít to pro nás nepřijatelné divadlo.
V minizahrádce s několika záhonky jsme měly mrkev a petržel, které jsem podle natě od sebe spolehlivě nerozeznala, a ještě horší byla pro mě nápadná podobnost pažitky s trávou, kterou jsem byla schopná přinést do polévky.
Poté, co jsme postupně nuceně darovaly či za velmi nízkou cenu prodaly městu pole a pozemky, zbylé po tatínkových rodičích, zůstal nám za plotem chalupy jakýsi záhumenek, a to v místě, kde se měl záhy stavět objekt Svazarmu - autoškoly. Tehdy naše maminka, nevím, z jakého důvodu, usoudila, že tam budeme pěstovat brambory. O jejich sázení a dalším ošetřování jsme nevěděly vůbec nic. Začalo léto, rostliny rostly jako z vody. Ukončila jsem v té době třetí ročník studia na vysoké škole, a protože jsem měla všechny zkoušky hotové, čekaly mě skutečně prázdniny. Sestra, která už rok učila, odjela se svými kolegy na zájezd do Maďarska.
Netušila jsem, že budu příští dny trávit s bramborami. Ukázalo se totiž, že jsou na nich jakési larvy a dokonce i brouci. Ano, pruhovaní žlutočerní brouci, tedy mandelinka bramborová, o níž jsem věděla už něco ze školy. Nezbylo, než sbírat. S kelímkem v ruce jsem za poledne, kdy bylo pořádné horko, vyrazila na "pole" sbírat škůdce. Zprvu se zdálo, že se to dá zvládnout, avšak pak se počty mandelinek neskutečně rozrostly a pod jejich kusadly začaly mizet vzrostlé listy. Co dělat? Samozřejmě, že maminka byla proti použití jakéhokoliv hubicího škodlivého prostředku. A tak jsem sbírala a sbírala, ačkoliv už bylo jasné, že má mandelinka přede mnou pořádný náskok a je to nerovný boj.
Nebudu své vyprávění zbytečně protahovat. Nějaké brambory jsme sice sklidily, ale žalostně málo. Další už jsme nikdy nenasázely, ale mandelinky kolem našeho obydlí "čmuchaly" ještě nějaký čas v domnění, že si "u Pivců" zase pochutnají.
Po mnoha letech, kdy už v našem jihočeském obydlí dávno hospodařil náš "správce", jsme teprve poznaly, jaká se tam dá sklidit úroda. Rajčata, okurky, kořenová zelenina, ale i jahody, červený a černý rybíz, josta a další. Inu, každému není ve všem "shůry dáno". Tak já zůstanu raději ........no, třeba u básniček, i když mě neuživí. Ale třeba alespoň někoho potěší.
Máte zahradu, zahrádku nebo třeba jen truhlíky na balkóně? Okopáváte, zastřihujete, vyséváte? Máte nějaké speciální fígly, díky kterým zelenina, ovoce, kytky, keře či stromy dobře prospívají? Sdílejte je s ostatními čtenáři. Máte nějaký zahrádkářský úspěch, vtipnou příhodu či příběh, týkající se zahradničení? Sepište jej a vyšlete do soutěže na našem portálu. Každý čtenář může napsat dva "zahradní" příběhy, rady, fígly, doporučení, které vloží na portál prostřednictvím svého čtenářského profilu. Tato soutěž potrvá do 30. dubna 2021.