Když bude Země zdravá, budeme zdraví i my, lidé
Ilustrační foto: Pixabay

Když bude Země zdravá, budeme zdraví i my, lidé

4. 5. 2021

Moje babička vždycky říkávala: „Příroda je mocná čarodějka.“ Nejenže vždy měla po ruce nějakou tu léčivou bylinku na naše neduhy, ale i bez předpovědi počasí věděla, jak bude. Stačilo jí jen pozorovat chování zvířat venku.

Sledovala, kdy se ze zimního spánku vzbudí ježci, kdy začínají ptáčci se stavbou svých hnízd, kdy přilétají ptáci z teplých krajin a tak podobně. Docela přesně odhadla, zda zima bude krutá či mírná. Naučila nás děti přírodu vnímat a předala nám svoje zkušenosti, které se nám pak v dospělosti velmi hodily.

Často jsem s ní chodívala do lesa na houby, na dříví a také jsme sbíraly borůvky, ostružiny a lesní jahody. Díky ní jsem znala kdejakou rostlinu, dokonce jsem si zakládala herbář. „Venku si člověk pročistí hlavu a přijde na jiné myšlenky,“ tvrdila také babička a měla svatou pravdu. Příroda vždy otevře svoji náruč, aby nám pofoukala bolístka na duši a potěšila naše oko. Příroda je všude kolem nás, živá i neživá a my jsme její součástí. Když se budeme pozorně dívat a bedlivě naslouchat, prozradí nám mnohá její tajemství prostřednictvím svých obrazů a zvuků. Pokud se naučíme naslouchat naším srdcem, jazyku přírody porozumíme. Příroda je vše, co vidíme, příroda je vše, co slyšíme. Můžeme obdivovat velehory, moře a oceány, můžeme si vychutnat východ i západ slunce, můžeme vstoupit do jeskyní, můžeme zkoumat podmořský svět, můžeme se projít po barevné horské louce. Můžeme si poslechnout ptačí zpěv, zurčící potůček, hrom, bzučícího čmeláka. Příroda nám dopřeje, abychom žasli nad její harmonií a pokorně se od ní učili.

Na své planetě Zemi máme každý z nás kousek místa, kam patříme, kde máme své kořeny a kam se vždy rádi vracíme. Můžeme navštívit různá místa na světě a pozorovat exotická zvířata i fascinující rostliny, ale domov máme jen jeden. Naše příroda je pestrá, krásu a dobrodružství máme na dosah ruky, stačí vyjít jen na dvorek. Už tam vás přivítá skromná maceška, která vyrostla z úzké štěrbiny v obrubníku. Každé roční období můžeme pozorovat její proměnlivost a neskutečná kouzla přírody.

Já osobně mám nejraději jaro, kdy se příroda pomalu probouzí ze zimního spánku. Dny se prodlužují a konečně se otepluje. Škoda jen, že v posledních letech o jaro tak trochu přicházíme, zdá se, že chladný březen přechází do letního dubna i května. Vnímám všemi smysly tu proměnu, kdy roztává zmrzlá zem a začíná se pomalu a s rozmyslem oblékat do jarní róby. 

Miluju jarní dny, kdy mi sluníčko nesměle hladí tváře a na pozdrav tiše kývají něžné kvítky sněženek. Ze země se vyklubou první krokusy, vykouknou prvosenky a podběl. Pozoruji koberec z fialek, raduji se z prvních lístků medvědího česneku. Když budu mít velké štěstí, můžu vidět ještěrku, jak se vyhřívá na kameni. Jakmile vycítí moji blízkost, hbitě zmizí ve svém úkrytu. Během krátkého času se vše zazelená, na zahrádkách začnou kvést tulipány, narcisky, a hyacinty. Dívám se na vysoké jarní nebe a plnými doušky nasávám svěží jarní vzduch. Baví mě ranní švitoření ptáků. Někteří začnou s namlouvacími rituály a pak vždy objevím nějaké hnízdečko. Pozoruji, jak ptačí rodiče sedí na hnízdě, a když se z vajíček vyklubou mláďátka, mají pěkně napilno. Celý den létají jak o závod, aby nasytili své děti. Ty vytrvale nastavují svá volátka a stále nemají dost. Pak rodiče začnou s výukou létání a brzy nastane čas, kdy mláďata vylétnou z hnízda, aby další rok činili to, co nyní činí jejich rodiče. Těším se na všechna mláďata, která prvně spatří světlo světa. Pozoruji hravá kůzlata a jehňátka, která má soused za plotem. Při procházce přírodou občas narazím na nejedno zvířecí mláďátko. K nejroztomilejším patří samozřejmě savčí mláďata, úžasní jsou koloušci, divoká selátka i liščata. Většinou je ale na blízku hrdá matka, která je pro svá robátka ochotna udělat cokoliv, proto je obdivuji z bezpečné vzdálenosti. Záhy také rozkvetou ovocné stromy a na své květy přilákají včelky. Náš vysoký modřín se bude moci zase pochlubit svými zelenými jehličkami. Zazelenají se keře, žlutými kvítky se obsype zlatý déšť. Zavoní šeřík. Zamilované páry vyrazí prozkoumat, zda jsou již meze suché. Jaro je  prostě nádherné období.

Příroda nám nabízí mnoho ze svého bohatství, ale vyžaduje respekt a úctu. Lidé by si ji neměli ničit chybnými rozhodnutími, neměli by se snažit ji obelstít, zasahovat do jejích zákonů a narušovat její rovnováhu. Naší planety bychom si měli vážit a ochraňovat ji. Když bude Země zdravá, budeme zdraví i my, lidé a vše kolem nás. A platí to i naopak. Jsme její součástí a s porovnáním s vesmírem jsme na ní jen na krátké návštěvě. Po nás tu ale budou naše děti a naši vnuci, zanechme jim Zemi krásnou a čistou. Naučme je, aby byli k životnímu prostředí šetrní. Chovejme se všichni k planetě Zemi a k přírodě tak, aby nám jednou nemusela vystavit účet, který by nás velmi bolel.

Země je naším domovem, jinde totiž zatím žít neumíme.

 

 

Můj příběh příroda Země
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
Paní Jano, já bych člověka nijak nad ostatní živočichy nepovyšoval, například takoví mravenci si o nás mohou klidně myslet, že jsme proti nim úplní chudáci, že naše civilizace je tu proti té jejich úplně v plenkách. Zdaleka se jim nemůžeme rovnat v jejich socializaci a specializaci. https://cs.wikipedia.org/wiki/Mravencovit%C3%AD A proč si myslíte, že lidé ničí přírodu? Vždyť za tím může být přeci i ten náš „přehnaný“ humanismus, který nám nedovoluje nechat umřít část populace a s přibývajícím počtem lidí dochází tak vyčerpávání zdrojů planety. Ale začínám tušit, že si i s tím planeta poradí a nechá lidstvo zdecimovat nějakou nemocí na „přijatelný počet“. První pokus právě prožíváme – přežíváme, příště to udělá lépe – s rozběhem.
Jana Šenbergerová
Pane Martine, do jisté míry s vámi souhlasím, a protože mi příroda ve své přirozené podobě není cizí, bez obav jsem se na video podívala. Jen doufám, že jste tím nikterak nechtěl naznačit, že bychom se jako lidé měli chovat stejně. Ke svému lidství jsme se dostali díky tomu, co už jsme zažili v jiných polohách bytí. Takže vracet se na nižší úroveň by bylo pod lidskou úroveň. To, že se tak někteří chovají, svědčí jen o tom, že sice prožili, ale nepochopili. Je na nás, abychom chránili slabší, ale při tom nezasahovali do kompetence přírodních zákonů, což bohužel často děláme. Vybíjíme zvířata, pleníme přirozené porosty a tím ničíme životní prostředí jiných živočichů, kteří jsou tu stejně domovem jako my.
Zdenka Soukupová
Martine, máte pravdu. Všude v přírodě bojují živočichové od malých broučků po slony a žirafy o svoje přežití. Ale nikdo z nich nekácí hektary lesů, nepouští do vody a do vzduchu všemožné odpady, nezabírá ornou půdu kvůli parkovištím u marketů.... Evo, moc se mi článek líbil.
Eva Haltufová
Pane Vrbo, mate pravdu, v prirode vzdy slaby jedinec prohraje a silny vitezi, mnozi zivocichove jsou potravou pro ostatni. My lide jsme soucasti prirody a zasahovat do jejich zakonu je obcas velmi na skodu. Jenze clovek ma nejen pudy, ale take pomerne dost vyvinuty mozek a rozum a proto by jej mel pouzivat. A nejednat nemoralne a hledat za vsim jen zisk.
Soňa Prachfeldová
Krásná úvaha, je to tak většina z nás přírodu a vše živoucí vnímá a respektuje. Bohužel ti, kteří velmi poškozují ,jsou takovému vnímaní velmi vzdáleni a následky cítíme všichni. Je moc hezké civilizačně se rozvíjet ale tak hrozné co dělá takový vývoj s planetou.
Martin Vrba
Rovnováha v přírodě, jak nádherně to zní - skroro hrdě - ROVNOVÁHA. I tento krásný článek je doslova pohlazením na duši. Nejsem si ale vůbec jist, zda jste tady vůbec ochotni přijmout zákony přírody, takové jaké jsou, zda je nemáte zidealizované ještě z Broučků. Stále častěji se setkávám s tím, že se mnozí lidé snaží předělat přírodu k obrazu svému, alespoň ve svých očích, tedy k nějakému novému humanitárnímu obrazu a tedy i k nějakému poetickému a přikrášlenému obazu – po pravdě ale jen k blbému. To je však omyl, když mluvíme o rovnováze v přírodě, tak to nemá nic společného s lidským měřítkem. Naprosto všude v přírodě panuje neustále boj život a to na smrt a to ve dne i v noci. Dokonce i když se vyvalujeme někde na louce, tak všude okolo nás bojují mezi sebou živočichové o potravu o prostor, o holý život, jen jsou malincí, ale kdybychom je zvětšili, tak by vypadali naprosto stejně jako například ti zde. Upozornění: Jen pro silné realisty, ale tak probíhá rovnováha v přírodě. Ta zvířata si nemohou skočit nakoupit do nějakého řetězce na sobotu flákotu masa. Ona nejedí zeleninu, ale jen maso. Já ho mám také rád, nejsem žádný vegetarián, aby bylo jasno. Tak promiňte – to je ale skutečný život bez příkras: (raději se na to nedívejte) https://www.youtube.com/watch?v=E0kNW4KQCoY
Marie Měchurová
Mám ráda přírodu a souhlasím, že jaro je nejkrásnější část roku, když se všechno probouzí. Snažíme se k přírodě chovat přátelsky a učili jsme to i naše děti a teď to učíme vnoučata. Hezké zamyšlení.
Martina Růžičková
Moc hezké vyznání přírodě :-)
Alena Vávrová
Děkuji a souzním s tím, co jste tak krásně vyjádřila. Jaro je taky moje nejmilejší roční období a pak až podzimek.
Anna Potůčková
Nádherně napsáno, přírodu mám moc, moc ráda. Jsem hodně naštvaná na ty, co ji ničí at už jsou to průmyslové giganty, nebo jednotlivci.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.