Zahrádkáři z vlastní vůle

Moc hezký článek. Když jsme byla mladá a měla malé děti, zahrada mi nic neříkala. Stejně byly všude většinou ovocné stromy. Časem stromy zestárly a musely se vykopat. Tam začala moje éra zahradničení, která trvá dodnes. Postupně jsme s manželem přikoupili další sousední pozemek a začali ho obdělávat. Dnes, když už jsem v důchodu, tak se můžu zahradě věnovat víc. Očima každé ráno kontroluju, jak co přirůstá, co zase vykvetlo. Někdy sice bolí záda či klouby, ale výsledky stojí za to. Zdravé ovoce či hrozno, brambory, česnek, cibule, jahody , okurky, rajčata, které můžete utrhnout a jíst. A co přebývá, to se rozdá sousedům.

Fajn zahrádkářský článek. Přeji hodně radosti ze zahradničení a dobrou letošní úrodu :-)

Velkou zahradu u domu jsme měli a můj tatínek - zahradník, ji s láskou opečovával. Když zemřel, zbyla práce na mamince a taky na mě. Tenkrát se mi dřít na zahradě opravdu nechtělo, leč nebylo zbytí. Později jsme si s manželem malou zahrádku také pořídili, ale pěstování všeho možného jak na okrasu, tak do kuchyně, jsme se už vzdali. Vůbec si neumím představit, že bych se měla dívat se na zahradu, kterou bere velká voda. Je fajn, že jste to nevzdali a stejně se k zahradničení vrátili. Však já vím, že pěstujete leccos a hned tak vás to nepustí. Ať se daří!

hezký článek. Děkuji.

Eleno,děkuju za hezký článek. Krásná zahrada je pro mně v současné době pouze nedosažitelný sen. Naši přátelé mají nádhernou zahradu na Šumavě a vím jakou práci jim dala. Sednout si tam pod nádherný strom,koukat do zeleně a poslouchat ptačí zpěv je nádhera.

Milá Elenko, moc děkuji za hezký a povzbudivý článek*. Někdy se mi v zimě zdá, že už mi moc ubývá sil. Ale přijde jaro a já jsem zase ráda, že mohu jít pracovat na zahradu a tak se skutečně pokorně sklánět k zemi před Matkou Přírodou*...

Ano, zahrada, či jen kousíček země. Jen když můžu být venku a když se mi chce dělám a když nemůžu, nebo nechci, tak čumím na ptactvo a relaxuji. Moc hezky shrnuto.

Eleno, děkuji za milé povídání ze života. Myslím, že asi každý občas zatouží vlastnit kousek hroudy. Já pocházím z domu se zahradou, takže se mi po okopávání a pletí nestýskalo. Až s dětmi školáky jsme usoudili, že by měli víc porozumět přírodě a zakoupili chaloupku s pozemkem. Po nezdarech se zeleninou jsme přešli jen na pěstování květin a keřů. Chvíle na zahradě při východu nebo západu slunce patří k těm nejhezčím.

Nemohu nevzpomenout, že se nám na vaší nové zahrádce dobře sedělo i při průtrži mračen, když jsme měli minisraz i60níků. Nejlíp se sedí na cizí zahradě. Tam se nemusí pracovat.

Evi, po naší původní zahradě zbyla jen obrovská díra, do hloubky dobré tři metry. Tu novou máme o kus výš proti proudu řeky. Mezi námi a řekou je kus země, před povodní tam stály dva rodinné domy, a silnice 1. třídy.